76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 122445
Včera: 37
Dnes: 3
Průměr za poslední měsíc: 59.64
Průměr za poslední týden: 37.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Šutr2 (před 281 dny 20:42:50)
Pepa (před 583 dny 15:32:57)
Pepa (před 592 dny 14:54:37)
Milan (před 606 dny 22:32:00)
Pepa (před 618 dny 16:14:12)
Pepa (před 706 dny 17:42:54)
Pepa (před 737 dny 16:09:01)
Hlína (před 757 dny 09:22:58)
Čonkin (před 856 dny 16:39:57)
Pepa (před 884 dny 17:44:15)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

416 Krhútské hory

výpravový lístek

Po roce vyrážíme opět na Krhútské hory. Jedeme jako vloni do skautské chaty v Desné, což zařizuje vždycky Sirka s Luckou. Z Prahy nás vyjíždí 46, připočtěme k tomu batohy, lyže, snowboardy, boby. Autobus je tedy využitý do posledního místečka. Velmi mne potěšilo, že přibylo lidí, kteří berou sjezdové lyže, běžky nebo snowboard. Sjezdařská sekce čítá 22 lidí, běžkařská 8 lidí, k tomu 16 pěšáků s boby. Veze nás náš starý známý a oblíbený pan řidič Vaněk. Kompletně naloženo je za rekordních 20 minut, vyjíždíme. V autobuse vyhlašuji výsledky lednového bodování, pak hrajeme O pohár tety Kateřiny. Kdo zná Saturnina, jistě už v tuto chvíli tuší, v čem hra spočívá. Ano, je to souboj družin ve znalostech přísloví. Vítězí Hřebíci, hlavně díky Fousovi, hlavnímu poradci mluvčího Karatisty.

„Myslím, že jsem se už zmínil, že mám tetu jménem Kateřina. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Teta Kateřina má syna. Je mu 18 let a jmenuje se Milouš. Neštěstí nechodí nikdy samo. Teta je vdova a Milouš je sirotek, protože strýc František před deseti lety zemřel. Jistě nelituje, že to udělal. Poslouchat celý život přísloví, pořekadla a zrnka moudrosti není maličkost.“

Kolem 22. hodiny jsme na křižovatce Desná odbočka, kde na nás čeká Sirka s autem. Povede nás. Zároveň volá Lucce, aby případně stopla jiný autobus, který by chtěl jet v protisměru. Na úzké silnici bychom se nevyhnuli. Rychle vykládáme a Sirka vede autobus dál na místo, kde bude přes víkend parkovat, a pak veze pana řidiče do penzionu, kde bude bydlet. My se zatím zabydlujeme v chatě. Dobrovolníci s Tkaničkou, Lachtanem, Koučem a Honzou jdou odházet sníh z plácku, který slouží jako parkoviště pro Sirkovo auto. Sněhu je letos velmi slušná dávka, naštěstí se nenaplnily obavy, že silnice nebude prohrnutá a autobus neprojede.

Scházíme se v jídelně, pár pokynů na zítřek, večeříme a jdeme spát. Ráno vstáváme kolem osmé. Snídaně a vzhůru na lyže či boby. Sjezdaři jsou na sjezdovce Černá říčka co by dup, je to asi deset minut od chaty. Tkanička s Lachtanem a Veverkou si berou na dohled ty zdatnější, mladší šéfuje Štaflík a Honzina, Tkanička je hlavním pokladníkem. Snowboardy mají Lachtan, Tkanička, Fous a Orel. Běžkaři pod vedením Jéži, Nány a Honzy vyrážejí na Václavíkovu studánku, Promenádní a Souš. Matyáš stojí na běžkách prvně v životě, ale bojuje statečně a sklízí obdiv od ostatních členů běžkařské party. Já s Koučem si bereme na starost pěšce, směr Nýčovy domky. Musíme to brát výhradně po cestách, jít lesem směrem na Polubný letos nepřipadá v úvahu, zapadáme po pás. Jezdíme na bobech, hrajeme sněhovou bitvu a eskymáckou honičku, pak pokračujeme nahoru. Pozorujeme přes údolí sjezdaře, obědváme a přesouváme se na kraj sjezdovky, kde se bobuje a sáňkuje. Budujeme skokánek, sjezdaři se na nás přijeli podívat. Je celkem teplo, občas přijde malá sněhová přeháňka. Asi v půl čtvrté se pěšáci vydávají na cestu domů. Stavujeme se pod sjezdovkou u vleku, prohodíme pár slov se sjezdařskou partou a scházíme k chatě. Někteří zmrzlejší se jdou usušit a ohřát, většina pěšců se ale před chatou dává s pomocí lopat do budování tunelu. Po čtvrté hodině přicházejí běžkaři, krátce po nich první parta ze sjezdovky a za půl hodinky nejvytrvalejší sjezdaři .

Lucka se Sirkou v Tanvaldu nakoupili a uvařili večeři. Polévka má velký úspěch, někteří dávají i čtyři talíře, následuje bramborová kaše s párkem. Dohadujeme se, kdo půjde na večerní lyžování a bobování. Večerních lyžařů je 14, připojil se i Kouč, který si půjčil lyže od Obra, na večerní bobování jde s Honzinou 7 lidí plus Káča, která dorazila dopoledne s Ondřejem. Líbí se mi, že je tolik nadšenců, kteří se snaží využít každou chvilku k ježdění. Od toho jsme přece tady. Tkanička dokonce umluvil na večerní vlek v pokladně nějakou malou slevu.

Kdo zůstal v chatě, hraje střílečku a mafii alias městečko Palermo. Také trochu pracujeme, myjeme nádobí, nosíme dřevo z dřevníku ke kamnům, uklízíme v pokojích a rozvěšujeme věci na sušení. Po návratu večerních jezdců se všichni opět scházíme v jídelně. Honzina a Tkanička hrají na kytaru, zpíváme, následuje souboj čtyř dvojic, kdo koho lépe zná. Soutěží dvojice Obr a Bambulka, Tkanička a Žralok, Honza a Spacák, Štaflík a Hanuman. Vítězí Tkanička se Žralokem. Otázky zněly: jméno sourozence tvého parťáka ve dvojici, jestli chová doma nějaké zvíře, co má pod postelí, co umí nejlépe uvařit, co by nikdy nesnědl, kterému mužstvu fandí, v jakém sportu vyniká, jaký je jeho nejlepší kamarád v oddíle.

Sirka s Jéžou vyrážejí se žďáráky spát ven pod skalní převis někam nad osadu Jizerka. Venku je něco kolem mínus sedmi stupňů. I my jdeme spát. Ráno někteří vstávají ještě před osmou, ale řídí se podle včerejších pokynů, to znamená odcházejí dolů do jídelny, aby nebudili ostatní, zatápějí v kamnech a hrají mafii. Pochvala pro ně, opravdu nikoho nevzbudili.

K snídani jsou cornflakes s mlékem a kakaem, přídavky neomezeny, někdo spořádal celkem slušnou dávku. Balíme, uklízíme pokoje, luštíme různé záhady typu záměny bot Máťa Kukuřice a podobně. Věci snášíme do jídelny, největší nadšenci budují opět tunely. My dospělí procházíme chatu a snažíme se najít různé zapomenuté věci, kterých je nakonec celý pytel. Přenášíme věci na místo, kam přijede autobus, při nakládání sebou musíme hodit, v protisměru pojede za chvíli linka. Loučíme se se Sirkou,Luckou, Honzou, Nánou a Honzinou, kteří zde zůstávají ještě celý týden.

Vzhůru k dobytí letošní Krhútské hory! Bude to Malá Skála, kde se stavíme po cestě. Sjíždíme z hor, sněhu rychle ubývá. Projíždíme Železným Brodem a jsme v Malé Skále. Tady už je jen občasný poprašek, spíš jinovatka než sníh. Vybíháme na souboj o vrchol, hlavní startér Štaflík. Lachtan, Kouč a Veverka tvoří cílovou pásku. Vyhrál Hanuman a pojmenovává 24. Krhútskou horu Plesnivka. Hrajeme na čtyři medvědy v kleci, vracíme se zpátky do autobusu a startujeme ku Praze. Za Turnovem už není po sněhu ani památky.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře