76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 122293
Včera: 41
Dnes: 27
Průměr za poslední měsíc: 61.04
Průměr za poslední týden: 47.14
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Šutr2 (před 277 dny 20:42:50)
Pepa (před 579 dny 15:32:57)
Pepa (před 588 dny 14:54:37)
Milan (před 602 dny 22:32:00)
Pepa (před 614 dny 16:14:12)
Pepa (před 702 dny 17:42:54)
Pepa (před 733 dny 16:09:01)
Hlína (před 753 dny 09:22:58)
Čonkin (před 852 dny 16:39:57)
Pepa (před 880 dny 17:44:15)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

419 Výprava rádcovské akademie

výpravový lístek

Od září běží druhý roční rádcovské akademie a k němu patří i rádcovský kurz. Loňský ročník se celkem vydařil, takže očekávání pro letošní rok jsou velká. Bohužel se však v týdnu před výpravou omluvilo několik lidí, takže na nádraží se schází oslabená sestava v počtu sedmi podrádců, šéfů týmů a služeb, zkrátka lidí, na kterých bude v budoucnu náš oddíl stát.

Tentokrát je naším cílem skautská základna v Roudnici nad Labem. Po necelé hodině cesty vlakem vystupujeme na nádraží a vydáváme se směrem k základně. Ta je ukrytá v zahradě za plechovými vraty, číslo popisné chybí a dům, který si pamatuji pouze z fotek, není nikde vidět. Nakonec si ale Lachtan všímá mramorové destičky s lilií a podle ní poznáváme, že jsme na místě. Ubytováváme se a nastiňuji všem účastníkům program nadcházejícího víkendu. Jedna z prvních instrukcí zní, zabalte si věci na menší výlet, za hodinu vyrážíme. Před desátou již stojíme opět na nádraží a vlakem se přesouváme do Vražkova. Venku je sice tma, ale je skoro úplněk, obloha je jasná, takže je krásně vidět. V dálce se zvedá velký kopec a po dlouhé diskuzi nad tím, kam to asi jdeme, již někteří tuší, že cílem naší výpravy je Říp. Přes vesnici jdeme ještě po značce, zpíváme a oblékáme vše, co máme s sebou. Teploměr jsem nikde neviděl, ale jistojistě mrzne. Lachtan jde tradičně v kraťasech, takže žádné dlouhé přestávky neschvaluje, aby nezmrznul. Jakmile se cesta začne zvedat, ztrácíme značku a šplháme nahoru po nějaké kamzičí stezce – čili kolmo vzhůru k vrcholu. Teď zase odhazujeme všechno přebytečné oblečení, protože je nám strašné horko. Jenom Lachtan je v pohodě. Lezeme po stráni, proplétáme se mezi trnkami, občas někdo padne vysílením, ale ještě před půlnocí zdoláváme vrchol. Na Řípu leží zbytky sněhu, takže pocit zimy se nyní opět znásobil. Fotíme se u rotundy a připravujeme se na další cestu. Zpátky totiž plánujeme jít pěšky až do Roudnice. Hledáme cestu a vydáváme se z kopce dolů. Po chvilce zastavujeme, hrajeme laser game s baterkami a vysíláme světelné signály do okolí. Když se opět rozejdeme, přicházíme k srázu, který není možné zdolat, takže hledáme lepší cestu. Nakonec nacházíme asfaltku, po které se dostáváme dolů a pokračujeme směr Roudnice. Aby ale cesta nebyla tak jednoduchá, po nějaké době opět opouštíme silnici a dál jdeme lesem, zoraným polem (naštěstí bylo zmrzlé, takže skáčeme z brázdy na brázdu) a přes louky se dostáváme na červenou značku, po které jdeme až na naší základnu v Roudnici. Je něco po druhé hodině ráno a jdeme spát.

V sobotu spíme až do desíti, snídáme ve spacácích a probíráme včerejší výlet. Dopoledne jdeme na nákup a konečně se můžeme začít věnovat vzdělávacímu programu. Ten prokládáme závody papírových šipek a čekáme, až bude hotový oběd. Kuchyňka je malá a vařit se dá pouze na elektrickém dvouvařiči. Voda se ani po hodině nezačala vařit, ale těstovinám pobyt v horké lázni stačí, takže jsou poživatelné a v kombinaci s omáčkou a bravčovým vo vlastnej šťave většině oběd chutná. Po jídle byl krátký polední klid, po kterém následoval další blok programu, tentokrát na téma co mi oddíl dává a co bere. Přesouváme se ven, kde prolézáme bludištěm, vyřezáváme ze dřeva a užíváme si pěkného počasí. Zhruba v šest začínáme vařit večeři. Menší skupinka má na starosti polévku (zeleninový vývar s nudlemi) a zbytek připravuje karbanátky s bramborem. V tu dobu ještě nikdo netuší, že příprava jídla nám zabere skoro pět hodin. Bohužel asi po 4 hodinách se stále nedaří přinutit vodu k varu a brambory k změknutí. Naštěstí máme karbanátky a polévku. Přípravu jídla prokládáme vymýšlením programů na schůzky a zpíváním, takže čas utíká rychle. O půl jedenácté večeříme, dokonce menší kousky brambor jsou celkem poživatelné, takže na hlad si nikdo nemůže stěžovat. Uklízíme v kuchyni a v koupelně, kde se odehrávala větší část přípravy jídla. Do kuchyňky se vejdou pouze 2 lidé, a tak využíváme i 3 umyvadla jako kuchyňskou linku a dřez zároveň. V jedenáct jdeme spát, přeci jen předešlá noc byla náročná.

Nedělní ráno začíná podobně jako sobotní, jen s tím rozdílem, že je půl deváté. Místo rozcvičky si dáváme bitvu housenek a píďalek, která se časem změní v boj o matrace. Když už není přes prach vidět, začínáme uklízet a balit. V rámci dopoledního programu pokračujeme v přípravě schůzek, řešíme jak nejefektivněji plnit nováčkovskou a šípy, diskutujeme o problémech v družinách a vymýšlíme, jak zabránit zlobení na schůzkách. Hromadně připravujeme oběd (chleby s pomazánkovým máslem a drůbeží mortadelou), následně vše sníme, zlikvidujeme zbytky nepořádku a předáváme klubovnu zpět do rukou místních skautů. Cesta do Prahy probíhá v poklidu, vlak je poloprázdný, takže kdo chce, tak si může sednout. Po třetí hodině se rozcházíme na Hlavním nádraží a míříme k domovům.

Článek sepsal Tkanička

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře