76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126335
Včera: 65
Dnes: 0
Průměr za poslední měsíc: 62.21
Průměr za poslední týden: 51.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 45 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 340 dny 20:42:50)
Pepa (před 642 dny 15:32:57)
Pepa (před 651 dny 14:54:37)
Milan (před 665 dny 22:32:00)
Pepa (před 677 dny 16:14:12)
Pepa (před 765 dny 17:42:54)
Pepa (před 796 dny 16:09:01)
Hlína (před 816 dny 09:22:58)
Čonkin (před 915 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

439 Jarní oddílová voda

výpravový lístek

No, nebudu nic zastírat. Předpověď počasí jsem tentokrát sledoval velmi bedlivě. Moc to nevypadalo, ale Krhúti nejsou žádné měkoty. A pak, ono se na tu předpověď počasí nedá moc spolehnout. Na Stín to taky vypadalo všelijak, a jak jsme se měli príma (až na to bláto).

V pátek přes den se to vyvíjelo tak střídavě, chvíli dobrý, chvíli spíš ne. Každopádně večer před klubovnou se do autobusu soukáme za sucha. Všude zácpy, hodinu se vymotáváme z Prahy, na kraji Prahy začíná pršet, před Karlovými Vary už prší hodně, vlastně tolik, že už nám nezbývá než se tomu smát. Sjíždíme do Varů a směr Loket. V kempu v Lokti NEPRŠÍ! Stavíme za sucha. Neprší ani ráno. Naloďujeme se za sucha. Voda je studená, ale počasí se drží. Svatošské skály, Tuhnice – první jez. Velké překvapení – jez je nově udělaný, krásná šlajsna vlevo, sjíždíme jednotlivě i ve trojicích. Pokračujeme Karlovými Vary, spojujeme lodě, nepádlujeme, Radek vyndává kytaru, zpíváme a teple oblečení lidé nám mávají z mostů. V parku před dalším jezem dáváme svačinku. Je docela chladno, takže relax zbytečně neprodlužujeme. Jez někdo jede v singlu, někdo s háčkem i s věcmi. Ondra a Šutr se otočili, Šutrovi uplavala bota..

Jedeme dál. Legendární karlovarská teplárna s obrovským panelem, na němž se střídavě zobrazuje datum, čas a teplota. Na každé Ohři zde zkoumáme teplotu. Dnes je údaj o teplotě naštěstí kladný a dvouciferný, i když nepřebývá moc. Hubertus – peřej se slalomovými brankami, vyhlášené místo. Vody je celkem dost, tak do toho. Beru to z voleje, co bych na tom vykoukal… Skáče to docela slušně, ale projeli jsme. No a když to sjel i Milan, vrhají se do toho ostatní lodě jedna za druhou. Většinou to klaplo, jenom Lachtan s Eragonem a jedna loď z Ginkga to neurejdovali. Pokračujeme dál přes Kyselku, kde zastavujeme, abychom si nabrali minerálku. Krásně lázně z 19. století jsou úplně zpustlé a zničené, v parku stojí socha pana Mattoniho, jeden z lázeňských domů ale už začali opravovat, tak snad …

Naše tradiční tábořiště u jezu v Radošově je opuštěné a neposekané. Pokračujeme proto dál, jsou teprve čtyři hodiny odpoledne, takže máme slušné časové rezervy. Od rána jedeme jak draci, nalodili jsme se kolem půl desáté a teď máme za sebou přes 30 kilometrů. Po dalších dvou třech kilákách stavíme. Příjemný les se spoustou dřeva, velké ohniště u zpustlé chaty, co hledat dál. Pitnou vodu většinou máme a do vesnice je to kousek, Grizzli vybírá od zájemců flašky a vyráží. Taháme lodě na břeh, stavíme stany, nosíme dřevo, za chvíli hoří oheň, opékáme buřty, Radek hraje na kytaru, zpíváme, kecáme, sušíme mokré oblečení, kdo je unavený, odchází spát.

Ráno nás budí kapky bubnující na stany, celty či plachty. Je to tady. Prší, a to celkem vydatně. Taky není kdovíjaké teplo. Naštěstí máme před sebou posledních 10 – 12 kilometrů, čili nějaké dvě hodiny jízdy. Není nač čekat. Nasnídat se, nalodit, vyrazit. Déšť, zima, protivítr. Makáme, jak to jde. Pod mostem ve Velichově, kde na nás neprší, se sjíždíme, na tábořišti bylo totiž málo místa, takže jsme vyplouvali postupně. Teď tedy jedeme v jednom balíku a čeká nás poslední úsek. Občas trošku peřeje, déšť chvílemi ustává, Vojkovice a nečekaný, protože na mé mapě ještě nevyznačený jez. Někdo přenáší, někdo koníčkuje. Finiš, je tu Stráž nad Ohří. Rychle vykládáme a čistíme lodě, převlékáme se a jdeme se schovat pod stříšku bývalé samoobsluhy. Autobus přijíždí s notným předstihem a pan řidič zatopil, obojí kvitujeme s povděkem a rychle se přesunujeme do sucha a tepla. Čekáme v autobuse, až přijedou pro lodě a taky pan řidič si chce dát před zpáteční cestou pauzu.

Auto s vlekem pro lodě je tu. Vybíháme naposled z tepla v autobuse. Tak rychlou nakládku lodí jsem ještě nezažil, deset minut a je to všechno na vleku. Pánové z půjčovny obdivně konstatují, že jsme jediní na řece, kteří nevzdali a dojeli tam, kam měli dojet podle plánu.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře