76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 127907
Včera: 59
Dnes: 32
Průměr za poslední měsíc: 65.61
Průměr za poslední týden: 79.43
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 5 dny 16:36:31)
Dimo (před 7 dny 15:50:24)
sutr (před 18 dny 17:19:16)
sutr (před 68 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 363 dny 20:42:50)
Pepa (před 665 dny 15:32:57)
Pepa (před 674 dny 14:54:37)
Milan (před 688 dny 22:32:00)
Pepa (před 700 dny 16:14:12)
Pepa (před 788 dny 17:42:54)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

447 Krhútské hory

výpravový lístek

Se sněhem to letos bylo do poslední chvíle nahnuté, sledovali jsme vývoj velmi bedlivě, ale nakonec to klaplo výborně. V týdnu před odjezdem trošku napadalo, trošku mrzlo, takže na sjezdovce mohli pustit sněhová děla, v pátek jsme proto odjížděli dobře naladěni. Při odjezdu všechno klape, jen Masařkovi táta omylem odvezl batůžek s jídlem, takže asi deset minut čekáme, než se opět vrátí. 19.45 startujeme, 21.45 jsme na místě. Sirka s Luckou už jsou v chatě od rána, topí a byli nakoupit jídlo. Sirka na nás čeká na křižovatce U Švýcara, nakládáme ho a jedeme na parkoviště před penzionem, kde bude bydlet pan řidič. Od naší chaty je to pár metrů.

Proti loňsku je sněhu na první pohled o dost méně, chata rozhodně není zapadaná až po okna a není třeba prohazovat cestu. Ale, jak už jsem psal výše, na sjezdovku i běžky to stačit bude. Ubytováváme se, dole v jídelně rozdáváme diplomy za prosincové bodování, řešíme pár organizačních záležitostí a jdeme spát.

Vstáváme kolem osmé, snídáme a sjezdaři v počtu sedmnáct lidí vyrážejí. Na sjezdovce si Honzina bere pod palec vlčata, Tkanička s Lachtanem velký oddíl. Zkušený Tkanička vyjednal dost výraznou skupinovou slevu na permanentky. Šutr, který marodí se šlachami v kolenou, má od doktora zakázanou jakoukoliv námahu, zůstává proto se Sirkou a Luckou v chatě, budou vařit večeri, topit a uklízet. Běžkaři šlapou na parkoviště k autobusu, jsme s panem řidičem domluveni, že nás vyveze na parkoviště Pod Bukovcem blízko Jizery, to je podstatná úspora času i námahy, protože z parkoviště se napojíme přímo na Jizerskou magistrálu. Pro jistotu bereme s sebou i pohorky, kdyby to náhodou bylo se sněhem nahoře špatné, ale obavy se nepotvrzují, takže můžeme pohorky nechat v autobuse, večer si je vyzvedneme. Nějaká paní se nás ptá na náš autobus, jestli je to linka a odkud jezdí. Velkopansky odpovídáme: „To není žádná linka, to je náš autobus.“

Počasí je ideální. Modrá obloha, jasno, sluníčko, zima tak akorát. Magistrála je plná lidí. První úsek jedeme všichni společně, na rozcestí U bunkru se rozdělujeme podle výkonnosti na dvě mužstva. Chrty si bere Jéža s Honzou, já a Žába máme ostatní. S Jéžou a Honzou jedou Biggles, Tintin, Filuta, Ondra, Mabe, Klobouk, Šáša a se mnou a Žábou Králík, Salám, Ferda a Blecha. Moje mužstvo najelo kolem dvaceti kilometrů, od rozcestí U bunkru ke Kiosku, odtud spojkou na další větev Magistrály a vracíme se směrem k Soušské přehradě. Času máme habaděj, na jednom z rozcestí si proto projedeme jednu spojku s ranní částí naší trasy tam a zpátky a zase pokračujeme po magistrále do Polubného. Tady musíme lyže na chvíli sundat, pak se ještě kousek svezeme ke křižovatce na Nyčovy domky. Jéža s týmem dojel až na Smědavu, vyšlápli si pěšky na vrchol Jizery, odtud opět na lyžích přes Knajpu na Protrženou přehradu a podél Souše na sjezdovku a k chatě.

Po páté hodině se všichni scházíme v jídelně, opět něco málo organizace, pak večeře (tradiční polévka a párky s bramborovou kaší – loňská inovace párek s čočkou nebyla po intervencích z různých stran letos opakována, i když třeba mně loni čočka chutnala). Rádcovská akademie vyráží na malou vycházku, ostatní hrají v jídelně poznávání po hmatu, pantomimickou tichou poštu a mafii alias městečko Palermo. Sirka s Luckou pobaveně sledují evoluci, jíž se při tiché poště ryba pozvolna mění na ještěrku nebo čáp na krokodýla. Ano, jsou to drobné krůčky, nepatrné posuny ve významu gest či poloze rukou, proces pozvolný, nenápadný, leč neúprosně modifikující původní ideu prvního z mimů až k nerozluštitelnosti. Masařka a Salám, nacházející se na koncích řetězců obou týmů, o tom vědí své. Řízení hry mafie převzal Veverka a velmi šikovně vybral na mafiány nenápadná vlčata. Díky tomu zvítězila tentokrát mafie v podobě vlčete Ondry.

V neděli sjezdaři vyrážejí hned po snídani (rovněž tradičně kornflexy s mlékem a grankem), aby pořádně využili polodenní permanentku, běžkaři naopak nejdříve balí a pak se opět nechávají vyvézt autobusem nahoru. Jéža s týmem projíždí naši včerejší trasu , my jedeme naopak na Protrženou přehradu a zpátky podél Souše. Králík si vyzkoušel při jednom ze sjezdů pár kotrmelců, takže má mírně odřený nos. Po půl třetí jsme všichni zpátky v chatě, dobalujeme a nakládáme se do autobusu. I dnes byla krásně modrá obloha, jasno bez mraků, k odpoledni už je vidět, že zítra bude asi zataženo a sníh. Volná silnice bez zácpy, v Praze jsme nato šup, kupodivu u klubovny se nám zdá chladněji a lezavěji než na jizerských hřebenech.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře