76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126335
Včera: 65
Dnes: 0
Průměr za poslední měsíc: 62.21
Průměr za poslední týden: 51.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 45 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 340 dny 20:42:50)
Pepa (před 642 dny 15:32:57)
Pepa (před 651 dny 14:54:37)
Milan (před 665 dny 22:32:00)
Pepa (před 677 dny 16:14:12)
Pepa (před 765 dny 17:42:54)
Pepa (před 796 dny 16:09:01)
Hlína (před 816 dny 09:22:58)
Čonkin (před 915 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

456 Podzimní voda

výpravový lístek

Na Berounku jsme se vrátili po mnoha letech. Ve srovnání s jarní Ploučnicí to není určitě dobrodružnější po vodácké stránce, lákala nás ale pěkná krajina. Začali jsme symbolicky v místě, kam jsme pěšky došli na jaře na Pochodu drsných mužů – na Dolanském mostě. Je to z Chrástu od vlaku nějaké dva kilometry. Blahobytné tábořiště není příliš romantické a znamená také dost vysoký poplatek za táboření. V sobotu vyrážíme kolem deváté. Ráno rodiče přivezli Hlínu, vrátil se včera večer z úvodního soustředění na své nové škole. Plujeme klidnou řekou, vody je málo, zvláštně zkonstruované jezy jsou nesjízdné, ale nám to nevadí, je krásné počasí, teplo, sluníčko, na jezech se můžeme klouzat nebo lézt do bublin pod jezem. Horko také láká ke hře zvané potápění lodí navzájem či stříkání a polévání se vodou navzájem spojené s bojem vodními rostlinami. Pohoda, klid, spojené lodě splývají po proudu a Radek hraje na kytaru. V jednom zákrutu řeky potkáváme slavného kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka, většina lodí si ho nevšimla, ale Vašek, jeho dobrý kamarád, poznal jeho originální kanoi, přistál u břehu a prohodil s ním pár slov.

Po cestě zastavujeme pod hradem Libštejn a prohlížíme si ho. I přes nízký stav vody jedeme rychle a máme spoustu času. Spíme proto oproti původnímu plánu až za Liblínem u Bujesil na letním tábořišti nějakého oddílu z Prahy, je tu ohniště a dva sruby, podobně jako na Ploučnici je nám toto pohostinství vítané, máme tu klid jen pro sebe a pohodlíčko. Večer nacvičujeme scénky k táboráku na Sraz oddílů. Ráno se snažíme tábořišti odvděčit důkladným úklidem podle pravidla: „Zanech tábořiště v lepším stavu, než jsi je nalezl.“

Zbývá už jen kousek cesty na tábořiště u Potůčků, kde nás má vyzvednout autobus. Závora před vjezdem do tábořiště, kde už je zavřeno po sezóně, zkomplikovala panu řidiči autobusu situaci, nemá se kde otočit a musí vyklučit kopřivy, do nichž pak couvá. I jinak je velmi zdatný a odvážný, obdivujeme, kam až byl ochoten pro nás zajet. Ten by nás na Traperce klidně dovezl až na naši louku a ještě by si liboval, jak je tam dobrá cesta. Nazpátek to pěkně krouhá, i tak stíháme vlak na poslední chvíli, na kilometry to nebylo daleko, ale samá serpentina, takže to holt není jako po dálnici.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře