76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126335
Včera: 65
Dnes: 0
Průměr za poslední měsíc: 62.21
Průměr za poslední týden: 51.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 45 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 340 dny 20:42:50)
Pepa (před 642 dny 15:32:57)
Pepa (před 651 dny 14:54:37)
Milan (před 665 dny 22:32:00)
Pepa (před 677 dny 16:14:12)
Pepa (před 765 dny 17:42:54)
Pepa (před 796 dny 16:09:01)
Hlína (před 816 dny 09:22:58)
Čonkin (před 915 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

468 Jarní oddílová voda

výpravový lístek

Poprvé v oddílové historii vyrážíme na povinnou oddílovou výpravu do ciziny. Polsko nás nadchlo loni v létě, kdy jsme tu sjížděli s dospělými členy vedení některé úseky Popradu a Dunajce. Tyto dvě řeky jsou ale na byť i prodloužený víkend z Prahy příliš daleko, hledali jsme tedy něco bližšího. Volba padla nakonec na Kwisu. Pak začalo zjišťování možností, shánění půjčovny lodí a dopravy, počítání na kolik to vyjde finančně, shánění map, navržení trasy a nakonec průzkum na místě. Šlo třeba o to najít místa, kde autobus se zapřaženým vlekem na dvacet lodí dokáže najet k řece, abychom mohli složit nebo naložit lodě a kde se pak s vlekem dokáže otočit, v případě čtvrtečního vylodění toto vše v půl druhé v noci za úplné tmy. Pracovali jsme na tom všem už od září.

Pak tu náhle byl onen naplánovaný čtvrtek 7. května, my jsme stáli na nádraží a akce začala. Vlakem jsme se dopravili do České Lípy. Před nádražím čeká autobus a my do něj přestupujeme. 37 lidí, spolu s námi jede tradičně Ginkgo. Je zhruba 22.00. Vyjíždíme: Nový Bor, Jablonné, na pumpě v Rynolticích na nás čeká majitel půjčovny lodí. Připojujeme vlek s loděmi, odpočítáváme vesty a pádla a pokračujeme v cestě na Frýdlant a před hranice do Polska. Míjíme německo - polské hraniční město Zhořelec a pokračujeme Polskem. Honzina s Vaškem navigují, jen v jedné malé vesnici trochu váhají a jak už jsem psal výše, kolem půl druhé jsme na místě. Lokalita se jmenuje Nowa Wies. Autobus sjíždí ze silnice po jakési uzoučké asfaltce k řece. Potmě skládáme lodě, autobus se musí ještě otočit, chce to svítit Šutrovou výkonnou baterkou a ukazovat, aby řidič viděl, co mu dělá na úzké cestě couvající vlek. Většina lidí si ustlala pod širákem pod širokým silničním mostem, někdo staví stany opodál přímo na břehu řeky. Provoz na mostě je i v tuto noční hodinu kupodivu dost intenzívní a na spárách to hlasitě drncá. Ale my jsme rádi, že konečně spíme.

Ráno je krásně, spouštíme lodě na vodu a po deváté hodině vyplouváme. Hned na začátku nás čeká nesjízdný dvoustupňový jez, přenášíme nebo přetahujeme. A pak už plujeme po řece tekoucí liduprázdnou krajinou, jsme zde úplně sami, žádní lidé, žádné kempy, žádné stánky s občerstvením jako na Vltavě, jen příroda, tekoucí průzračná řeka, stromy ohlodané od bobrů, konipasi, ticho a klid. Za celé tři dny jsme na řece potkali jedinou partu – rovery z Liberce (pět lodí) a dva rybáře. A ovšem kromě toho tým polské televize TVP Wroclav, který zde natáčel nějaký pořad o zdejším kraji do cyklu Mieszkam na wsi. Hned ve čtvrtek 14. května jsme se viděli na internetovém vysílání.

Řeka teče docela svižně, jedinou nevýhodou jsou velké a nesjízdné jezy. Někde přenášíme, někde stahujeme na provazech, na jednom zvláštním jezu potaženém gumou volíme neotřelý postup přetahování zřejmý z fotografií. Na některých jezech jsou nově udělaná dřevěná koryta na tahání lodí – przenosky. Jedny peřeje a jeden rozvalený jez nám daly trochu zabrat, skoro všechny lodě byly aspoň jednou během tří dnů dnem vzhůru, vyzkoušeli jsme i vytahování dvou potopených lodí pomocí provazů.

V poměrně pusté krajině řešíme problém, kde získat pitnou vodu. Máme s sebou skládací patnáctilitrové barely a když narazíme na řece na vesnici, zkoušíme doplnit flašky i barely. Někde nám vodu nedali, někde nám dali vodu, kterou jsme se neodvážili vypít a raději ji hned zase vylili, někde jsme vodu načerpali okovem a rumpálem ze studně, někde jsme natáčeli standardně z kohoutku. Ještě že Ajax a Vašek mluví polsky, nedokážu si představit, jak bychom jinak dokázali vyjednat pitnou vodu na benzínové pumpě a ještě se omluvit za ulomený kohoutek a politou pohovku nebo jak bychom vysvětlili ochotné paní, že vodu hnědou tak, že barvou připomínala čaj, nechceme.

Řeka se prodírá obrovskými vrstvami písku, první den při pauze na oběd prozkoumáváme jednu z pískoven, koupeme se v ní a hledáme v písku pazourky. V pátek spíme v lese za Lawszowou. V sobotu projíždíme přes Swietoszów a Trzebów, spíme za soutokem Kwisy s Bobrem. V neděli nám zbývá posledních zhruba osm kilometrů do Zaganě (Zaháň). Celkem jsme ujeli 61 kilometrů. Po čtyřhodinové cestě autobusem ze Zaganě čekáme v parku u nádraží v České Lípě na vlak. Není příliš teplo a času je až moc (těžko odhadnout, jak dlouho bude trvat naložení lodí, jízda autobusem, odpřáhnutí vleku, předání materiálu a opět cesta autobusem), vyndáváme proto spacáky a dojídáme zásoby. Při cestě vlakem ve čtvrtek i v neděli jsme vyzkoušeli novou vymoženost Českých drah– místenky jako součást skupinové jízdenky.

Cyrano zhodnotil tuto oddílovou akci v e-mailu, ve kterém mi poslal svoje fotky z Kwisy: „Tahle výprava byla skvělá. Svému háčkovi, jenž plul poprvé, jsem na závěr sdělil, že "proplul širokým portfoliem vodáckých zážitků". Myslím ale, že si tohle může říci každý účastník.“

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře