76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126335
Včera: 65
Dnes: 0
Průměr za poslední měsíc: 62.21
Průměr za poslední týden: 51.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 45 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 340 dny 20:42:50)
Pepa (před 642 dny 15:32:57)
Pepa (před 651 dny 14:54:37)
Milan (před 665 dny 22:32:00)
Pepa (před 677 dny 16:14:12)
Pepa (před 765 dny 17:42:54)
Pepa (před 796 dny 16:09:01)
Hlína (před 816 dny 09:22:58)
Čonkin (před 915 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

470 Závěrečná výprava

výpravový lístek

Na závěrečnou výpravu vyrážíme tentokrát zvlášť – vlčata jedou tradičně do Meziříčí a pro velký oddíl je přichystána speciální akce, o které dopředu nikdo nic neví.

Po srazu na Hlavním nádraží čeká velký oddíl překvapivě přesun na náměstí Jiřího z Poděbrad. Bohužel v době, kdy sejdeme dolů do metra, se z reproduktorů ozvalo, že z technických důvodů je provoz na lince C přerušen. Takže jedeme náhradní trasou - tramvaj a hezky pěšky do kopce, což je při teplotě 30 stupňů dosti náročné. Na náměstí jsme se „utábořili“ za kostelem na louce, rozdělily se týmy a přidělilo jídlo (1/2 chleba, špek, cibule, česnek, okurka, mrkev, paštika bez obalu, 2 bezejmenné konzery a tabulka hořké čokolády). Týmům byly taktéž značně zredukovány věci (spacáky, oblečení, stany, karimatky, sladkosti a mnoho dalšího), takže všichni již tuší, že je klidná noc ve spacáku nečeká. Dostávají instrukce a vyráží na trasu. Prvním úkolem je dopravit se do Všenor na nádraží. Jako zpestření cesty je třeba objet dvakrát dokola přestupní stanice v metru (Muzeum, Můstek, Florenc) a i večer je tam dost lidí, takže běhat po eskalátorech není žádná sranda.

Mezi tím nakládáme zabavené věci do auta a vyrážíme také do Všenor. Bohužel nás po cesta staví policejní kontrola a ještě objíždíme asi 15 km náhradní trasou zbořený most, takže do Všenor přijíždíme v době, kdy tam již tři týmy čekají. Běhacími soutěžemi týmy roztrháváme, aby nešly pohromadě a vydávají se na další cestu, směr Řevnice. V Řevnicích pod mostem čekáme na první tým, který přichází lehce po půlnoci. I když mají za sebou 10 km po okolních kopcích, úsměv jim zatím nechybí. Dozvídají se, že jejich úkolem je přebrodit Berounku tam a zpět. Ani chvíli neváhají a vydávají se přes vodu na druhý břeh. Do tří do rána se objeví všechny týmy a splní tento úkol. Je docela teplo a osvěžující koupel přijde vhod. Poté se již všichni odebírají do kopců nad Řevnicemi, aby zde přečkali noc a nabrali síly na další pochod.

Ráno v 9 mají týmy za úkol poslal SMS se svou polohou. Ukazuje se, že tři týmy spaly o nějakou hodinku déle, ale Salámův tým je již v půlce trasy. Ono spát ve čtyřech lidech s jednou celtou, nohama v batohu a přikrytý pláštěnkou nevydržíte stejně moc dlouho. Doprovodným vozidlem vyrážíme přes Dobříš, kde nakupujeme jídlo na sobotní večeři a nedělní oběd, na další kontrolní stanoviště, které se nachází na známé červené značce na rozcestí Na Hradci. Kolem poledne přichází první tým. Jako úkol mají vypít 3 litry vody, což v horkém počasí potěší. Druhý tým přichází až kolem páté a to již prší, takže z tohoto úkolu tak nadšení nejsou. Nejhorší to má třetí tým, který pil vodu v době, kdy se nad Brdy spustil prudký déšť. Mezi tím první tým přichází na rozcestí pod Plešivec, kde je cíl. Musí tam pár hodin počkat, protože odbavujeme týmy nad Dobříší. Kolem sedmé doráží do cíle druhý tým, dáváme jim věci z auta a šplháme na Plešivec. Jako závaží nám slouží voda na vaření, společné jídlo, hrnce a hlavně odměna pro vítěze – desetikilový meloun. Jen pro představu, na Plešivec je to 1,5 km do docela prudkého kopce. Nahoře stavíme širáky, vaříme večeři a čekáme na zbylé dva týmy. Přichází do cíle kolem půl jedenácté s desetiminutovým odstupem. Jdeme pro ně dolů pod kopec, vyndáváme věci z auta a znovu šplháme zpět k vrcholu. Hned jak je snědená večeře, jdeme spát.

V neděli spíme do deseti hodin, abychom dohnali předchozí částečně probdělou noc. Mezi tím se kolem našeho ležení prohnalo pár turistů, kteří se šli podívat na vyhlídku. Po snídani vyhlašujeme výsledky závodu. Nerozhodoval jen čas, ale i počet splněných úkolů (např. Neste batohy místo na zádech vepředu až na další stanoviště; Zuj si boty a jdi na další stanoviště bos; Vytvoř nosítka z celty a přenes jednoho člena na další stanoviště; ...). První končí tým, který byl ve složení Salám, Ondra, Šákul a Hlína. Na druhém místě je King kong, Biggles, Hanuman a Králík. Třetí jsou Jacob, Klobouk, Šáša a Blecha. Na čtvrtém místě se umístili Mabe, Piškot, Ferda a Tintin. Týmy ušly něco mezi 50 – 65 km, v závislosti na tom, jak hodně bloudily. To vše s omezeným počtem věcí a jídla, teploty kolísaly mezi 30ti a 15ti stupni a do toho se přidával déšť a vítr. Všichni si ale akci pochvalovali, tak je vidět, že nejsme oddíl bábovek, ale pořádných tvrďáků.

Po vyhlášení výsledků jsme se již jen vyfotili, zabalili, snědli oběd a vydali se na nádraží do Rejkovic, odkud jsme jeli domů.

Jak už bylo napsáno, vlčata jela tentokrát sama. Jel s nimi i Karatista, který má zdravotní problémy a nemůže chodit dlouhé pochody. Na výpravě hodně pomohl s řízením programu a myslím, že pro tuto chvíli je neoblíbenějším členem velkého oddílu mezi vlčaty. I Karatista, podobně jako řada lidí z velkého oddílu, měl na sobě oddílový kilt. Krásné počasí, poklidná cesta vlakem, nástup a pokřiky na zastávce v Meziříčí a jsme na naší louce. Vašek už tu na nás čeká, přijel odpoledne autem a přivezl některé suroviny na vaření, TARPY a další věci. Stavíme, ubydlujeme se, jdeme spát. Ráno vstáváme opět do modra. Rozcvička, snídaně, hrajeme pár her na rozhýbání – kometu, rajče, pak jdeme na soft, který přivezl Vašek. Odpalujeme ze stojanu, všem to jde celkem dobře. Ajax nafotil velmi akční snímky odpalů.

Obědváme a vyrážíme na průzkum potoka. Je to nečekaná džungle, něco jako amazonský prales. Klenba stromů, křoví, popadané kmeny, tůně, kde je i docela hluboko, občas nacházíme žáby. Jdeme proti proudu nejdříve do Třemešné. Potok protéká skrz zahradu, dovolujeme se majitele, zda můžeme projít, podlézáme tunýlkem silnici a končíme u tunelu pod železničním náspem.

Vracíme se kousek zpátky a jdeme opět proti proudu přítoku k dalšímu tunelu. V táboře pak chvíli relaxujeme a začínáme chystat řízky. Mezitím ale přichází krátký vydatný šplouch v několika vlnách. Ještě že máme od velikonoc kryté ohniště. Sedíme pod stříškou na lavičkách kolem ohně a hrajeme různé hry – kdo jsem, tajný velitel, na faráře a kostelníka a hlavně Kara, Kara, Kuba, Kuba alias Kuba, Kuba, Kara, Kara.

Pak se pouštíme do smažení řízků. Bramborovou kaši udělala Honzina už odpoledne. Snědli jsme řízky, Honzina s Vaškem hrají na kytary, zpíváme, po deváté jdeme spát. Vstávali jsme, díky některým nedočkavcům, už v sedm, takže únava je velká. V neděli už je to lepší, vstáváme kolem osmé. Balíme, opravujeme zamaskování některých ohnišť ze Stínu smrti a jdeme na vlak.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře