76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126367
Včera: 65
Dnes: 32
Průměr za poslední měsíc: 63.36
Průměr za poslední týden: 56.43
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 45 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 340 dny 20:42:50)
Pepa (před 642 dny 15:32:57)
Pepa (před 651 dny 14:54:37)
Milan (před 665 dny 22:32:00)
Pepa (před 677 dny 16:14:12)
Pepa (před 765 dny 17:42:54)
Pepa (před 796 dny 16:09:01)
Hlína (před 816 dny 09:22:58)
Čonkin (před 915 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
zápis do kroniky

472 Sraz oddílů

výpravový lístek

V historii obnovených srazů oddílů jsme letos zaznamenali významnou událost. Po třech ročnících v Meziříčí, kdy jsme sraz oddílů připravovali vždy my, tedy Krhúti, mění se místo i pořadatelé. Jedeme do Zátoky pláňat u Keblova (blízko Trhového Štěpánova) a pořadateli jsou společně Tuláci a Poutníci.

Na tábořiště jsme dorazili jako poslední, a to notnou chvíli po půlnoci. Přece jenom z Trhového Štěpánova je to nějakých 8 kilometrů a z Prahy jsme vyjížděli až o půl deváté večer. Vašek naložil vlčatům batohy do auta, což myslím bylo z jejich strany přijato s povděkem, my ostatní jsme hodili svoje bágly na ramena a všichni jsme vyšlápli do mírného deště. Naštěstí pršelo jen chvilkami a šlo se nám, dá se říct, příjemně. Za Keblovem jsme chvilku váhali, která polní cesta je ta pravá, ale trefili jsme to. Když jsme přicházeli do tábora, uvítaly nás postavy žebrající o jídlo, peníze či vodu, navíc podivně kašlající. Ráno na nástupu jsme vše pochopili. Generál jakési armády nám sdělil, že jsme se ocitli v uzavřené infekční oblasti. Armádní pokus s biologickou zbraní se trochu vymknul kontrole. Vzápětí se objevil lékař a dva vojáci, kteří přivedli jedno ze včerejších podivných individuí, které bylo na pokraji smrti. Neznámá infekce u něj od včerejšího večera značně pokročila. Lékař prohlédl i nás a konstatoval, že zakrátko na tom budeme podobně. Individuu už nebylo pomoci, vojáci ho zakrátko zakopali. Nám se však začala rýsovat určitá šance, že bychom mohli přežít. Jistý obchodník nám nabídl za drahé kameny lék v podobě barevných sladkých pilulek. Stačilo jen dostat se pro drahé kameny do pokladnice. A to bylo náplní celodenní srazové hry.

Na výše popsanou páteční večerní (či chcete-li sobotní velmi brzce ranní) scénku pro nás bezprostředně nenavázalo zalezení do spacáku. Museli jsme ještě rychle za svitu baterek postavit stany či rovery či Tarpy. Pak jdou vlčata spát a velký oddíl se jde před spaním vykoupat. S tábořištěm totiž sousedí krásná vodní nádrž, jakýsi výběžek Želivské přehrady. Stojíme u mola, z vody se kouří, no, co se dá dělat, hop tam, třicet temp a rychle ven. Domnívám se, že trocha tréninku sebeovládání spojená se zkouškou otužilosti je přesně to, co by měl kluk ve věku 12 – 17 let občas podstoupit. Všichni rádi obdivujeme hasiče, horolezce, záchranáře i příslušníky elitních vojenských jednotek, sledujíce jejich statečné činy z pohodlného křesla u televize. Co takhle zkusit si něco trošku připomínajícího jejich výcvik na vlastní kůži? Koupel pochopitelně opakujeme i v sobotu a v neděli ráno, po oba dny ji spojujeme s rozcvičkou v plavkách. A musím říct, že voda byla vlastně docela příjemná.

Vraťme se ale ke srazové hře. Na ranním nástupu se všichni hrající rozdělují do deseti týmů. Účast na letošním srazu je velmi slušná, organizátoři napočetli 102 lidí. Přijelo sedm oddílů, a to oddíly pořádající akci (Poutníci a Tuláci), dále Krhúti, Ginkgo, Mopíci, Pomněnky a Sportíci. Krhúti tvořili něco víc než čtvrtinu účastníků.

Ve hře šlo tedy o to dostat se k pokladnici plné drahých kamenů a zde jich pak co nejvíc nasbírat. Nejprve bylo úkolem týmů získat co nejvíc klíčů k pokladnici plněním nejrůznějších úkolů v okolí tábořiště. Všichni si asi pamatují stavbu věže z pneumatik, hlavolam z barevných kruhů nebo lanovou lávku. Za každý splněný úkol získal tým jeden klíč, z třiceti možných bylo třeba jich získat aspoň dvacet. Následovala pauza na oběd. V odpolední části bojovaly vždy dva týmu proti sobě tak, že si hledaly soupeře v celkem deseti disciplínách. Před soubojem každý z týmů vsadil vždy kartičku s herním časem, vítěz pak bral obě. Herní čas získaný v této části určoval, jak dlouho bude daný tým moci sbírat drahé kameny v pokladnici. Nakonec týmy obíhaly trasu po kontrolách, kde za splnění úkolu získávaly sošky, v jejichž dutině byla ukryta kartička s indicií odkazující opět k pokladnici, konkrétně k heslu, díky kterému strážce otevřel týmu možnost sbírat drahé kameny. Poslední část spočívala ve sbírání drahých kamenů, tedy různobarevných víček od Pet lahví, které padaly z pytlů uvázaných na větvích mohutných stromů. Déšť víček – drahých kamenů vypadal celkem efektně. Týmy je sbíraly do bedniček, následovalo vážení a podle hmotnosti výdej menšího nebo většího množství tablet zázračného léku (byly to lentilky). V neděli na nástupu Píšťalka slavnostně vyhlásila pořadí týmů podle hmotností nasbíraných víček a předala všem týmům sladké odměny.

Hezkým nápadem byla Vlajka srazu vztyčená v sobotu na zahajovacím nástupu. Jsou na ní znaky všech zúčastněných oddílů a bude provázet i další ročníky srazů. Sobotní večerní táborák vynikal rekordním množstvím hudebních nástrojů: šest či ještě více kytar, housle, trubka, dvě ukulele. K tomu řada výborných scének, bylo to opravdu vydařené.

Při nedělní cestě na nádraží opět trochu sprchlo. Jeden vagónek z Trhového Štěpánova do Benešova nás pobral jen tak tak.

Na závěr pořadí týmů:

Na co jméno: 4956 gramů víček- tedy drahých kamenů

Bez názvu 4461 gramů

Dvanáctý kraj 3826 gramů

Kaos 2549 gramů

Ondra se jde koupat 2541 gramů

Vejcobijci 2248 gramů

Kočičky 1692 gramů

Plaváčci 1609 gramů

Omega 1207 gramů

Minitým 442 gramů

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře