378 Putovní výprava

Nádraží v Meziříčí, pod mrakem, občas spadne pár kapek Dáváme se na cestu na naši louku. Původní variantu, že starší udělají z vlaku výsadek a na louku doputují až v sobotu večer, jsme zavrhli a jdeme všichni společně. Kousek za námi šlape po silnici osamělý mladík. Už to je dost neobvyklé, nepamatuji se, že by v tuto denní dobu tady někdy vystupoval někdo kromě nás. Navíc má mladík jihoamerické rysy. Co tu asi dělá? Po chvíli nás dohání a mluví na nás - španělsky. Rozumíme pouze slovu skaut. Přechází do angličtiny, tam mu Medvěd může sekundovat. Nakonec přehazuje na češtinu!!! Navzájem se představujeme. Jmenuje se Armando. Stmívá se. Na obzoru blikají blesky vzdálené bouřky a my se pomalu suneme k Meziříčí. Musíme přes vesnici, zkratka kolem bejků je zahrazená. Armando českoanglicky vypráví, jak se tady v Meziříčí ocitl. Je tu asi půl roku a mluví česky velice dobře. V Peru byl skautem, jsme mu sympatičtí. Zveme ho, ať přijde v sobotu na louku na návštěvu.

Stavíme stany, někdo využívá pro první noc předsíňku u boudy, usínáme. Ráno se probouzíme do modra, je jasné, že bude krásný den. Snídáme, obyvatelé předsíňky si staví příbytky. Křeček ráno zjistil, že tyče jeho stanu, o kterých se domníval, že jsou zlomené, jsou ve skutečnosti v pořádku, takže buduje stan a stěhuje se zpod plachty, kterou jsem mu včera půjčil. Přijíždějí vlčata s Honzinou a Nánou. Pomáháme jim se stavbou přístřešků. V závěsu za nimi se objevují Tornádo, Máček, Matěj a Jozífek. Budou tu s námi celý víkend, takže hned staví svou legendární Gemmu.

Jana, Šéma, Medvěd a Fox (to je pes) vyrážejí na malý okruh směrem na Třemešnou a Jistebnici. My hrajeme první velkou hru - plavení ping-pongových míčků po potoce alias Matylda (podle nafukovacího vojenského člunu ze svého času známého cestopisu). Úkolem hráče je docílit, aby jeho ping-pongový míček proplul co nejrychleji potokem podél naší louky do cíle. Hráč se však nesmí míčku ve vodě dotýkat, smí ho pouze postrkovat nebo vyprošťovat dlouhým klackem, nesmí vstoupit do vody, smí se pohybovat pouze po břehu nebo po kamenech v korytě. Zvlášť první úsek znamenal velké prodírání džunglí. Zvítězil Máťa a jeho míček Sali. Obědváme, vlčata si vaří polévky z pytlíku.

Veverka s Křečkem šéfují svou velkou hru skládající se z mnoha různých etap, částí speciálního vojenského výcviku. Vzpomínám si na stopování, výslech Křečka, hledání věcí, souboje v kruhu, transport zajatce, boj o míč se střelbou papírovými míčky …Šemík zahrál dvojroli generála a teroristy (zde dokonale maskován). Hra byla velmi vydařená a líbila se. Večer opékáme u ohně buřty, Ferda má svůj tradiční salám, Honza smaží maso na pánvi. Honzina hraje na kytaru, zpíváme.

Ráno balíme, hrajeme Mlsného krále, Veverka s Křečkem vyhodnocují svou hru. Pak vyrážíme na vlak.

Komentáře: