76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 122445
Včera: 37
Dnes: 3
Průměr za poslední měsíc: 59.64
Průměr za poslední týden: 37.86
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Šutr2 (před 281 dny 20:42:50)
Pepa (před 583 dny 15:32:57)
Pepa (před 592 dny 14:54:37)
Milan (před 606 dny 22:32:00)
Pepa (před 618 dny 16:14:12)
Pepa (před 706 dny 17:42:54)
Pepa (před 737 dny 16:09:01)
Hlína (před 757 dny 09:22:58)
Čonkin (před 856 dny 16:39:57)
Pepa (před 884 dny 17:44:15)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...

392 Jarní voda - řeka Morava

výpravový lístek

Se zpožděním zhruba dvaceti minut konečně vjíždíme do zábřežského nádraží. Kamenný Eskymo Welzl vypadá, jako by dorazil jen pár minut před námi, teď odložil kufr a vítá se se svými rodáky. Přípoj je díky zpoždění fuč, ale prý v Postřelmově mimořádně zastaví rychlík jedoucí z Brna do Šumperka. Rychlík je za chvíli tady a v Postřelmově nám opravdu zastavil. Teď stojíme na tmavém nádraží a čekáme, až se vrátí výzvědná skupina. Ta prozkoumává louku u řeky, kterou nám doporučili na spaní. Louka je v pořádku, jenom neposekaná, nandáváme na záda barely nebo loďáky a vydáváme se na cestu. Je to asi deset minut od nádraží. Rychle stavíme stany a plachty.

Řeka má poměrně vysoký stav a teče dost rychle. V sobotu ráno proto voláme půjčovnu a měníme původně objednané kanoe za rafty. V půl deváté máme sbaleno, jsme po snídani a přijíždí auto s loděmi. Vykládáme a nafukujeme rafty, fasujeme pádla, rozdělujeme se do posádek. Kolem desáté vyplouváme. Počasí rozumné, neprší, probleskává sluníčko a kousky modra. Je nás celkem třicet tři na šesti raftech, Krhúti, tři lidi z Hydry a pět lidí z Ginkga. První kilometry… Chvilka nepozornosti a jeden z raftů se naklonil tolik, že posádka je venku. Radek chytá některá pádla, Lachtan přeskakuje na opuštěný raft a dostává ho pod svou kontrolu. Ostatní lodě sbírají zbylá pádla, trosečníky a Lvovy pantofle. Vykoupaná posádka se převléká do suchého a jedeme dál. Na jezu za Lukavicemi u samoty Háj přistáváme, abychom jez přenesli. Zamýšlíme tu taky dát oběd. V místě, kde přistáváme, je vysokou vodou naplavena spousta nepořádku mezi kládami, které chrání vtok do náhonu. Klády jsou spojeny železnými lany, ale jedno z nich je poškozené. To se nám krutě nevyplatilo. Jedna z posádek o poškozené lano při přistávání zavadila a prořízla do boku raftu asi deseticentimetrovou díru. Sykot ucházejícího vzduchu, pro jistotu je přitahujeme na házečce. Naštěstí je to podélný řez a ne skoba. Ajax se pouští do lepení, záplaty a lepidlo máme. Snad to vyjde. Necháváme půl hodiny zaschnout a zkušebně pokládáme v klidném náhonu raft na vodu. Zdá se, že vydrží… Díky Ajaxovi za jeho precizní práci i pohotovost, s jakou se do ní pustil. Je to jeden z okamžiků dnešního dne, ve kterých si uvědomuju, že náš oddíl je dobrý oddíl se schopnými lidmi, kteří se dovedou vyrovnat s problémovými situacemi. Jistě při nás bylo i vodácké štěstí nebo jak to chcete nazývat.

Přeorganizováváme mírně některé posádky, protože zazáplatovaný raft musí být co nejvíc odlehčen. Z původního osazenstva na něm zůstává Lachtan s Bejkem, mladší kluky přidáváme do ostatních raftů. Ajax se hlásí jako třetí člen posádky. Takhle reagují na problémy pořádní chlapi. O Ajaxův, Bejkův a Lachtanův barel se podělily ostatní posádky, kluci si berou jen pumpu. Držíme si všechny palce, snad to vyjde.

Asi po hodině a půl jsme opět na řece. Odsejpá to, problémem jsou jedině nesjízdné jezy, kde musíme složitě přenášet. Na rozdíl třeba od Vltavy tady při opravách jezů na vodáky příliš nemyslí, žádné sjízdné šlajsny nebo retardéry. Kolem řeky je všude plno čápů. Sedí jich třeba sedm na jednom stromě, také mnoho čapích hnízd. Poprvé v životě vidím na březích stromy ohlodané od bobrů, vypadají přesně jako z učebnice zoologie. Občas před námi něco mohutného šplouchne do vody, tak třeba to byl bobr.

Blížíme se k cíli, tábořišti Templ. Máme za sebou asi 34 kilometrů. Přistáváme nad jezem, u něhož je tábořiště. Jez je nesjízdný, na straně tábořiště se odpojuje těsně nad jezem náhon. Jéža bleskově analyzuje situaci a ujímá se velení při složitém, ale nejúčelnějším řešení. Přeneseme rafty a věci po břehu těsně k náhonu, věci pak přenosíme přes můstek nad stavidlem náhonu a rafty přetáhneme vodou pomocí házečky. Jinak to nejde!

Další z okamžiků dnešního dne, kdy jsem hrdý na Krhúty. Všichni starší okamžitě chápou, co je třeba udělat a během pár minut se operace rozbíhá. Starší kluci zařizují přenášení věcí přes můstek, nacvakávají rafty na karabinu a spouští je na vodu, Lachtan rafty z můstku splavuje přes vodu. Každý přesně ví, co má dělat a kde je potřeba jeho rukou. Nic není nutno vysvětlovat, každý se prostě podívá a vidí. I mladší kluci včetně nováčků šlapou jako hodinky. Přinášejí postupně věci k náhonu, dopravují se přes můstek na tábořiště a zatímco starší přeplavují rafty, mladší pod vedením Honziny už rozbalují a staví si plachty na pádla nebo stany. Jedním slovem, koncert, který ovšem dokáže předvést jen sehraná parta lidí, a to Krhúti, zdá se, jsou. Zbývá ještě dojít na dřevo (nebo nalovit naplavené dřevo nad jezem), rozdělat oheň, opéct buřtíky nebo udělat polévku či vyklopit do ešusu nějaký ten dobrý hostinec, usušit boty, popovídat u ohně a nebo jít spát. Tradiční syndrom Krhútů, polovina nanošeného dřeva zůstává v neděli ráno na tábořišti nevyužita, takže máme jeden velký dobrý skutek, protože nějaká parta, která se tu objeví po nás, jistě zásobu dřeva uvítá.

Nedělní ráno. Křeček s Filozofem rozfoukávají oheň. Snídáme. Ondra našel hasicí přístroj, asi taky odněkud připlaval jako my. Zbývá posledních šest kilometrů. Zalepený raft naštěstí drží. Připlouváme k Litovli. Přenášíme do náhonu na posledních pár metrů. Podplouváme můstek, chce to pořádně se skrčit, jinak si odřete obočí. Začíná pršet. Končíme u loděnice, kde je naštěstí krytá veranda, takže jsme v suchu. Převlékáme se. Nástup, vyhlašuju výsledky dubnového bodování. Jéža jako iniciátor a hlavní architekt akce pronáší pár slov hodnocení. Patří mu velký dík za přípravu. Jdeme na nádraží. V Července při přestupu do rychlíku na Prahu nás chytnul pořádný slejvák, ale ten nám už naštěstí nevadí.

Milan

Komentáře:

zobrazit všechny komentáře