76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126330
Včera: 53
Dnes: 60
Průměr za poslední měsíc: 63.75
Průměr za poslední týden: 58.57
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 44 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 339 dny 20:42:50)
Pepa (před 641 dny 15:32:57)
Pepa (před 650 dny 14:54:37)
Milan (před 664 dny 22:32:00)
Pepa (před 676 dny 16:14:12)
Pepa (před 764 dny 17:42:54)
Pepa (před 795 dny 16:09:01)
Hlína (před 815 dny 09:22:58)
Čonkin (před 914 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
o oddíle
činnost

1989

Zde si můžete přečíst podrobnou oddílovou historii, tak jak ji pro oddílový časopis Chlístor postupně zaznamenal Milan.

Materiály postupně zpracováváme v chronologickém pořadí, proto zde nejsou zatím zveřejněny všechny roky. Věříme, že budete v tomto ohledu trpěliví.

Další členy jsme nikde v Břevnově nemohli sehnat, a tak jsme se po Vánocích rozhodli k netradičnímu řešení. Už z doby, kdy jsme s Honzinou jezdili se Stopaři, znali jsme ze Srazů oddílů v Kokořínském dole Orlíky a Vaška. Ten, když se mu Honzina někdy na srazu v roce 1987 na podzim mezi řečí zmínila o tom, že chceme založit Krhúty, nás zval na Jižní Město, že se tu snadno seženou nováčci a snad i klubovna. Teď jsme si na jeho nabídku vzpomněli a řekli jsme si, že to zkusíme. Z původní sestavy v Břevnově vznikla družina Káňata a 12. 1. 1989 jsme měli na Jižním Městě první schůzku s nováčky, z nichž vznikla družina Lišáků.

Pokřiky tehdejších družin zněly: "Káňata jsou statní chlapci, přemoci je, to dá práci!" a "Při hrách a při práci, vynikají Lišáci!" Ten druhý je trošku povědomý. Lišáci totiž od této chvíle fungují nepřetržitě, zatímco Káňata později zanikla, aby byla znovu obnovena v roce 1993.

Lišáci se začali scházet ve třídě, ve škole Květnového Vítězství, klubovnu se nám pro ně zatím nepodařilo sehnat. Jednu jsme sice měli rozjednadnou v domě blízko školy, ale na poslední chvíli to padlo. Z původních Lišáků někteří dost brzo odpadli, zůstali Sokol, Orel a hlavně Orangutan.

První společnou výpravou obou družin byl první ročník Dobývání hradu Zlenice. Bylo to 28. ledna 1989. Až na drobné hádky dopadlo seznámení obou družin dobře a Krhúti měli už 10 členů.

1. února se na schůzce Káňat přihodilo cosi neobvyklého. Když jsme vešli do klubovny, hořely na stole svíčky a za stolem seděl tajuplný muž v černém oděvu. Byl to posel kapitána Nema, který přinesl 1. Nemův rozkaz, určený pro náš oddíl. Jak již bystřejší čtenáři tuší, začala první celoroční hra - Poklad kapitána Nema. V této hře soutěžily dvoučlenné témy. Kromě etap na každé výpravě plnil každý člen oddílu samostatně 10 důkazů kapitána Nema. V té době jsme ještě neměli šípy, ty vznikly až později. Obsah každého důkazu nám sděloval kapitán Nemo jedním rozkazem. Rozkazy se objevovaly různým způsobem, většinou náhle na výpravách, schůzkách nebo taky jednotlivé útržky rozkazu dostali členové družiny poštou.

Oddíl se pomalu zabíhal, na jaře začaly i dvoudeňáky. První byl dovnitř, a to sice do Berouna (24. - 27. 3. 1989). Spali jsme v berounské skolovně.

13. 5. 1989 na Klínci otevíráme 1. ročníkem tradiční soutěž Tajemství traperovy pánve. Zvítězil Koumák (obložený kotlet), druhý byl Šiška (buřtguláš), třetí Grizzli (špízy). Traperovu pánev - trofej soutěže - nám dopravili přímo z amerických prérií až na start Kopyto a Karolína. Je to nález z jejich americké cesty.

Tehdy oddíl ještě nevlastnil celty, na dvoudeňáky, kde se spalo venku, jsme si vyráběli igáčka - plachty z igelitu asi 4x2 m v rozích s očky na provázku. Natáhla se prádelní šňůra mezi dva stromy, igáčko se hodilo přes ní, vypnulo se v rozích kolíky a mohlo se spát. Nevypadalo to příliš zálesácky, taková hromada igelitu, ale dle všeobecných zkušeností to možná protékalo méně než celta a nešlo se z toho tak snadno vykopat jako ze stanu.

Prvně jsme s igáčky vyrazili na Starou Huť, též jedno z tábořišť, které Krhúti mnohokrát využili. Bylo to 26. - 28. 5. 1989. A opět šťastná náhoda, na Huti jsme potkali Dalíka a Kwaki, kteří tu také tábořili. My jsme je znali z dřívějška, kdy oni byli členy oddílu Osmdesátka (to byl starý oddíl založený v roce 1969 jako skautský, po zákazu Junáka fungoval jako turistický oddíl mládeže). Tehdy nás Dalík a Kwaki poprvé spatřili ve společnosti Krhútů a hned projevili zájem také se Krhúty stát.

Na jaře (10. 4. 1989) skládali první členové oddílu slib. Byli to Grizzli a Ďorč, druhý den na to Šiška a Koumák. Do prázdnin se stal členem oddílu ještě Orangutan. V červnu má oddíl 9 lidí, v plném počtu vyrážíme v červenci na tábor do Martinic. Tento první tábor je ještě společný s oddílem Veverky, přece jen v devíti lidech bychom nebyli schopni postavit a zajistit ho sami. Už tehdy ale víme, že příští rok to dokážeme. Podle celoroční hry jsme tábor pojmenovali Tábor Tajuplného ostrova. Spali jsme ve stanech s podsadami, měli jsme ale jedno týpí, které jsme používali k večernímu zpívání a čtení.

Na podzim 1989 jsme založili třetí družinu - po Káňatech a Lišácích vznikají Jestřábi, kteří mají zatím tři členy: Johna, Sklíčka a Všetečku. Pokřik Jestřábů zní: "Ať je léto nebo zima, Jestřábi jsou vždycky prima!" 18. a 19. listopadu 1989 se konají jednodenní družinové výpravy. Pamatuju se, že když jsem se vracel 19. 11. večer domů, visely už po Praze plakáty a věděli jsme, že se něco děje.

Druhé oddílové Vánoce slavíme 16. 12. 1989 v klubovně Káňat. Dohodli jsme se, že se staneme skautským oddílem.