76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 126330
Včera: 53
Dnes: 60
Průměr za poslední měsíc: 63.75
Průměr za poslední týden: 58.57
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
sutr (před 44 dny 18:51:28)
Šutr2 (před 339 dny 20:42:50)
Pepa (před 641 dny 15:32:57)
Pepa (před 650 dny 14:54:37)
Milan (před 664 dny 22:32:00)
Pepa (před 676 dny 16:14:12)
Pepa (před 764 dny 17:42:54)
Pepa (před 795 dny 16:09:01)
Hlína (před 815 dny 09:22:58)
Čonkin (před 914 dny 16:39:57)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
o oddíle
činnost

1993

Zde si můžete přečíst podrobnou oddílovou historii, tak jak ji pro oddílový časopis Chlístor postupně zaznamenal Milan.

Materiály postupně zpracováváme v chronologickém pořadí, proto zde nejsou zatím zveřejněny všechny roky. Věříme, že budete v tomto ohledu trpěliví.

První akcí v roce 1993 bylo tradiční Dobývání Krhútské hory. Tentorkát jsme vybrali Babku na Brdech, dobyl ji Bill. Pod kopcem jsme objevili ohromné hromady listí, tak veliké, že jsme se v nich v pohodě mohli všichni schovat. Nejdřív jsme do nich skákali, pak jsme vrtali chodby, nakonec, jak píše Šiška v kronice "se to naráz začalo všechno mydlit". Dokumentární fotografie dokládají - včetně Máčka bez vousů držícího vlakovou ceduli Nymburk - hl. nádraží - Kolín (tu jsme našli po cestě).

6. února, při pátém ročníku dobývání Zlenic, se stala zvláštní příhoda. Sirka píše v kronice: "Šli jsme se Stoupou a ten našel skrytou zelenou bednu ze železa. Měla tři zámky. Dopis, který byl vespod je nalepen v kronice." Jeden z klíčů k bedně jsme pak našli přímo pod Hláskou - našel ho přímo Sirka. Taky jsme myslím poprvé hráli hokej s klackama na ledě na zamrzlé Sázavě.

Co bylo napsáno v onom dopise nalepném na spodu bedny? Dopis byl datován 7. 6. 1940 v Senohrabech. Archeolog a egyptolog Jaroslav Bílý v něm píše o osudu záznamů z archeologických prací konaných v Egyptě v letech 1930 - 1936. V nejistém roce 1938 se tři účastníci expedice domluvili, že záznamy uloží do plechové bedny uzamčené na tři zámky, a každý z nich si ponechá jeden klíč. Jeden klíč a bednu ukryl Jaroslav Bílý na Hlásce, druhý klíč jsme našli podle narážek v dopise pod kamenem označujícím Chotkovu ulici v Praze (kam se hned druhý den po výpravě vydali někteří pátrat). Třetí klíč, také na základě narážek z dopisu, jsme našli na další výpravě - Pochodu drsných mužů, na faře v Bechyni, kde jsme spali - při vyklízení starého nábytku. Pak jsme bednu mohli konečně otevřít a zjistit, co je uvnitř. Záznamy z deníků expedice nám posloužily jako námět k tehdejší celoroční hře - putování pyramidou Krhmuse I.

Na Pochodu drsných mužů jsme, jak výše uvedeno, objevili poslední klíč a na další výpravě - v Klánovicích už hráli první etapy. Během roku se jednotlivé týmy jako expedice vybavovaly k cestě do Egypta. Měly za úkol získat lodní lístky, pasy, nářadí atd. Teprve v první táborové etapě byla objevena pyramida, kterou týmy postupovaly podle počtu kroků získaných v táborových etapách.

Účastníci klánovické výpravy se možná pamatují na psa Lesana (jak jsme ho pojmenovali), který nás natrefil v lese a vůbec se s námi nechtěl rozejít.

Velikonoční expedice 1993 zamířila do Zadní země M. Nevrlého - Českého Švýcarska. Jarnímu sněmu na Lopatě dominovaly etapy. Obvodní kolo Svojsíkova závodu jsme tradičně vyhráli, ale do městského kola jsme nakonec nemohli, protože nám díky nemocem vypadli tři lidi z hlídky.

Na kolovku jedeme do Kladna, do domu dětí Labyrint. "Při této cestě se stalo hodně zážitků, třeba Stoupa se pořád převlíkal. Při jízdě nás v jedné vesničce chytla pěkná buřina, schovali jsme se pod malou kapličku. Skončila bouřka, tak jsme nasedli na kolo a ujížděli, ale co se nestalo - Stoupa a Bobr měli úplně mokrý záda," píše Soptík a dodává ke zpáteční cestě: "Pak na schůzce jsem slyšel, že Bobrovi prasknul rám." Na konec zápisu přidal Soptík ještě vysvětlivky: "Maso - hra která se hraje ve spacákách ve tmě a bouchá se rukama do zad."

Jako téma Srazu oddílů na Lipnici navrhl Soptík na Zimním sněmu na Staré Huti Tři mušketýry. Sraz byl pro nás zvláště úspěšný - byli jsme diskvalifikováni, protože jsme nenašli první kontrolu. Ovšem nástup do akce vypadal velmi přesvědčivě a Vašek Vávra se vyjádřil o oddíle velmi pochvalně. Tak jako tři mušketýři i oddíly vyrazily pro královnin náhrdelník, na jednotlivých kontrolách ztrácely lidi a při zpáteční cestě je zase osvobozovaly. Zlatým hřebem byla plavba do Anglie na neckách přes rybník. Necky si musely jednotlivé oddíly na Sraz dopravit (drželi jsme se teze - když Orlíci na Lopatu sáně, tak my na Lipnici necky). Naše necky jely tam autem (zařídil Máček), byly utopeny v rybníce, Všetečkou vyloveny, doneseny 7 kilometrů na nádraží a odtud jely do Prahy vlakem za 4 Kč (doloženo lístkem nalepeným v kronice). Hledači oslnili mušketýrskými kroji a účastí tehdy asi tříměsíčního Tomáše (byl s námi teď v Povrlech). Hanuš donesl novou oddílovou vlajku, jejíž vyšití zařídil. Sraz vyhrála Ááčka, konkrétně jejich dívčí komando.

Lužnice ze Suchdola do Veselí nebyla tak rekreační jak jsme zvyklí. Páteční bouřka nás docela vyplavila a leckomu ulétl i stan. Pamatuju se, jak jsem uprostřed noci držel jednou rukou teleskopku a druhou cíp celty tam kde ulítnul kolík. Billovy vzpomínky se nesou v podobném duchu: "Začalo pršet. Nám asi za 15 minut spadl v bouřce stan, tak jsme šli ke Sklíčkovi a Máčkovi, u kterých byl i Zajíc. Asi po jedné hodině byl krízis. Stoupa s Dejlem měli špatně udělaný igelit a spali v mokru." Pršelo i celou sobotu, na Pilaři jsem chutně poobědval rybičky v tomatě, teprve k večeru déšť přestal. Na Mláce se sušíme u ohně - hlavně Stoupův spacák.

Předtáborová výprava proběhla v pracovním duchu - oddíl musel pod laskavým vedením Dalíka (nám se v tu dobu měla narodit Nána) nadělat asi sto týpiovek. Hanuš s Johnem už na tábořšti zůstali až do příjezdu rozvědky.

3. 7. 1993 odjíždíme na tábor Ve stínu pyramidy Krhmuse I.

Sestava týmů:
Amon: Šiška, Tkanička, Stoupa, Smíšek
Chnum: Bill, Bobr, Trpaslík, Sirka
Sobek: Soptík, Vlk, Dejl
Ra: Grizzli, Plamínek, Klokan

Kromě nich se tábora zúčastnili Všetečka, Sklíčko, Máček, Hanuš, Dalík, Kwaki, Bořík a Milan. Etapovku řídil Máček, který nakreslil herní plán - vnitřek pyramidy Krhmuse I. Za etapy mužstva získávala kroky a postupně pronikala do nitra pyramidy.

V první celodenní etapě byla pyramida objevena. "Začalo to, když v 9:00 ráno přiběhl do tábora Všetečka a začal kvákat něco o domorodcích. Taky o pyramidě. Potom umřel. Milan nám podal instrukce a vydražili jsme si prostředky: helikoptéru, auto, velblouda, nosiče. My si vydražili helikoptéru a šli na hráz Pančáru, kde byl domorodec (Dalík) a poslal nás na viklan. Tam nás dohonily ostatní týmy. Byla tam zpráva vedoucí do Pohoří. Tam jsme došli jako poslední. Z Pohoří do Mužetic, Škvořetic, Dolu a do Mužetic na soukromý pozemek. Cestou byl všude hrách a třešně. Povolil jsem celkem dvě zastávky na třešních. Kluci by se pořád někde zastavovali a žrali. Tu hrách, tu třešně, tu švestky. Honza šlapal dobře, ale na Plamínka se muselo pořád čekat. Cesta zdánlivě končila u Mužetic, u cedule Zákaz vjezdu na soukromý pozemek. Ale tam odtud vedla dál podle azimutu 30 kroků 50° 29' 32''. Tam jsme nic nenašli. Už jsme se chtěli vrátit do tábora, ale potkali jsme Milana a Máčka. Ti nám řekli, ať se nevracíme. Našli jsme hromadu kamenů, která měla být pyramidou. Zajímavé. Pyramida a taková zbouraná. To už tady byly ostatní týmy. Hrabali jsme u západního rohu a našli tubu. Jsme první. Sláva." Tak aspoň prožil první etapu Grizzli se svým týmem.

"Nyní se vydejte hledat tajemné vzácné kartuše," vyzýval Hanuš týmy k jedné z dalších etap. "Nebude to cesta snadná, ale nevzdávejte se. Každý tým bere kartuši své barvy. Před odchodem předložte povinné věci, tj. lupu a lopatu. Vemte s sebou jídlo, léky a mapu. A pozor! Putování nutno ukončit v 18:00 hodin kdekoliv a vrátit se nejkratší cestou do tábora."
Hesla všechna do paměti vlož,
tedy si je pamatuj.
Po návratu z nich báseň slož,
před táborem to zaveršuj!!!
Touto krátkou básní pak Hanuš shrnul, co dále třeba na etapě činit.

Nebyla to zdaleka jediná báseň, s níž jsme se na táboře střetli. Celá jedna etapa byla na básních vystavěna. "Úkolem týmů bylo obejít několik míst, jež ukryta byla ve verších," abych citoval opět Hanuše.
"Pohleď z mola jako mamut
tam kde spává bílá labuť
vydej se v tom směru
zašpiníš se věru.

Vyhrnou se vlny zdola
roztáhnou se v širá kola
ve stojaté bažině
ve smrduté hlubině
najdeš lístek potřebný
jenom chlapče nezhebni.

Jak přibývaly etapy, postupovaly týmy pyramidou hlouběji a hlouběji a objevovaly další chodby, komory a tajuplná zákoutí uvnitř. Občas nachází expedice v některém místě pyramidy klíč. Pokud expedice splní úkol s klíčem spojený, může si ho ponechat a otevřít s ním v pravý čas příslušné dveře.

V jedné z dalších etap objevily týmy malé mumie, které skrývaly důležitý text, byla stavěna rozhledna, která by byla aspoň dva metry vysoká a udržela Sklíčka, proběhla vodní sedmička - etapa soutěží a soubojů spojených s vodou, mumifikace vybraného člena týmu a taky pozoruhodná městská etapa ve Strakonicích, při níž bylo úkolem získat co nejvíce různých razítek. Texty razítek předčily očekávání a jsou k dispozici v kronice, jen několik citátů:
Zkumavka praskla při centrifugaci.
Korunové krytí zajištěno.
Podpis souhlasí.
Krev nedodána.
Primářská vizitka.
Koupel.

Nakonec týmy skutečně pronikly do pyramidy a objevily faraona Krhmuse (pro mladší členy - je to ten co stojí v klubovně). Dokonce i mumie (Všetečka) pod sargofágem opravdu ležela.

Pořadí týmů:
1. Amon (Šiškův tým)
2. Re (Grizzlyho tým)
3. Chnum (Billův tým)
4. Sobek (Soptíkův tým)

Pro mě byl letošní tábor trochu jiný než ostatní. 2. července se nám narodila Nána, takže několikrát odjíždím z tábora na návštěvu do Prahy. Po jednom z příjezdů mě vítal Hanuš zcela zdrcen, že se mu srazily knedlíky a tím způsobil oddílu nenahraditelnou škodu. Přitom ty knedlíky byly docela dobrý. Vůbec protože na táboře nebyla Honzina, připadla na Hanuše a mě starost o kuchyň. Ta tam byla nedbale elegantní operativnost, s níž Honzina po letmém pohledu do zásobáku rozhodovala, co bude dnes k obědu. Každý večer jsme s Hanušem těžce plánovali a počítali.

Po táboře na expedici za bunkry v Orlických horách rozmýšlíme s Máčkem, Hanušem a Sklíčkem novoty v oddíle. Především jsme se dohodli na založení třetí družiny, kterou povede Hanuš. Tato družina byla vytvořena 18. 9. 1993 na zahajovací výpravě u Botiče a Všetečkovou zásluhou hned získala své jistě netuctové jméno Hřebíci.

K výročí 5 let existence oddílu nakreslil Hanuš první sérii proslulých Krhútských zápalek - pět oddílových táborů, nálepku Vznik oddílu, Vstup do Junáka, 5. výročí oddílu a též nezapomenutelné portréty Honziny a Milana.

Na podzimní jednodenní vodě Karlštejn - Praha jsme za mírného deště oslavili dortem snědeným pod dnes už neexistujícím mostem v Karlštejně STOU oddílovou výpravu.

Voda byla všestranně veselá. Tkanička potopil (doslova) loď, protože ji otočenou a plnou vody vrátil do původní polohy. Dejl si o rozbitou sedačku poškodil část těla. Nejvíc legrace ale zažili velitel přepravy lodí Sklíčko se svým pobočníkem Máčkem. Řidič s Avií po cestě tam zabloudil, protože nemohl najít most, při cestě zpátky zabloudil opět a navíc já jsem si špatně spočítal, kolik peněz mám Sklíčkovi dát, což řidiči blouděním rozzuřenému jistě veselí nepřidalo. Kromě toho jsme zlámali dvě pádla.

Za čtrnáct dní pršelo opět. Hustý déšť trval už od pátečního večera a v sobotu ráno nepřestával. Já v gumáku, Hanuš ve své "igelitovnoj rubáčke" sjíždíme liduprázdnou Letenskou plání na metro, rozrážíme kaluže, otíráme kapky z obličeje a shodujeme se na tom, že ze všech možných tras Praha - Neveklov zvolíme tu minimální. V metru trochu osycháme a sbíráme síly. Připravujeme se na déšť, ale - neuvěřitelná věc - na Hájích právě v okamžiku, kdy vylézáme z metra, přestává pršet!

V Neveklově na kolovce jsme užili spoustu legrace. Spali jsme ve školní dílně na dvoře. Na dvoře byla taky tělocvična z bývalé stodoly nebo něčeho takového. Protože tady nepůjčovaly spacáky, vezli jsme si s sebou na spaní deky. Byl ale přece jenom už říjen, venkovní teplota tak akorát a akumulačky v dílně ne a ne sepnout. Seply až v půl druhé v noci. Sice začalo být tepleji, ale zase větrák poměrně dost hlučel. V neděli jedeme zpátky půl cesty v dokonalé mlze - je vidět tak na půl metru před sebe. Na kopci u jedné vesnice poměrně blízko Prahy se zničeho nic vynořilo z mlhy posekané kukuřičné pole ohrazené úplně novým barokním plotem. Jinak tam nebylo nic, jenom ten plot.

Na podzimní dvoudeňák jsme zamířili do Bakova. Spíme pod Zvířeticemi v baráčku, který patří Hnutí Brontosaurus. Baráček je ve stavu, který trochu připomíná nad ním tyčící se hrad, ale střechou nezatéká a kamna jsou v pořádku. Ráno sedáme na vlak a jedeme do Mnichova Hradiště, abychom se odtud přesunuli k hradu Valečov, kde začíná celodenní Sklíčkova hra na motivy příběhu krále Artuše a jeho družiny. Hra se zdárně rozbíhá - prší. Připravujeme závěr hry a vyhlížíme - kdy už přijdou a kdo asi vyhraje? No, dopadlo to trochu jinak, ale aspoň jsme měli na čem postavit článek o Krhútech do Wampumu Neskenonu.

Po celodenní prohlídce Drábských světniček přesunuly se týmy společně na místo první kontroly (která byla jasnozřivě určena zároveň jako kotrnola poslední), aby nám oznámily, že nenašly první sklenici.

Hru po Praze 4. 12. připravili Jestřábi. Britský výsadkář Všetečka seskočil na území Němci obsazené Prahy, aby zde rozvinul odbojovou činnost. Máček a spol. ho umístili v popruzích na strom ve vojenském hřbitově na Pohořelci. Vypadal v kožené bundě a kukle velice věrohodně. Jenom popruhy trochu škrtily, takže nescházelo mnoho a potřeboval by pomoc opravdu.

Dopoledne před hrou jsme strávili na břevnovských pláních při lehkých pohybových hříčkách. Po dlouhé době zavítala do oddílu Honzina s kočárkem a tehdy pětiměsíční Nánou.

Na Brdech při družinových výpravách zahajujeme etapovku. Všechny tři družiny se sešly na rozcestí u Hlavatého kmene, kde našly Klubem českých turistů právě dokončenou novou trasu označenou na směrníku Tábor posledního náčelníka Ligy. Směrník vypadal tak věrohodně, že okolojdoucí turisté se již chystali překreslit nově vytýčenou trasu do své mapy.

Hlavním šéfem etapovky se stal Máček. Týmy se tentokrát sestavovaly až na táboře. Do tábora si všichni podle návodů v Chlístoru vyráběli indiánské věci.

Na Zimní sněm míříme do nových míst - blízko hájovny Sv. Anna u Dobříše. Na sněmu zazářil Prcek svou předešlou stravou. Datum na jeho jogurtu nebo něčem takovém bylo dosti daleko od data konání sněmu, takové případy ostatně nejsou neobvyklé. Zásadní roli při určování, zda takovou potravinu sníst nebo vyhodit, hraje ovšem v těchto případech směr postupu nebo-li posloupnost obou dat, tedy data uvedeného na výrobku a data akce. Označíme-li datum na výrobku jako A a datum akce jako B, mohou nastat tyto možnosti:
1. v posloupnosti dat A leží před B - takový výrobek označíme jako prošlý.
2. v posloupnosti dat B leží před A - takový výrobek označíme jako předešlý.
3. v posloupnosti dat A je totožné s B - takový výrobek označíme jako v daný den ideální ke konzumaci.
Stručně řečeno - Prcek se při rozhodování orientoval výhradně na možnost 3, v čemž ho milovníci specifického humoru rádi utvrdili.

O vánočních prázdninách vyražíme opět na zimní expedici - tentokrát ovšem na běžkách. Složení týmu: Máček, Sklíčko, Všetečka, Hanuš, Bill, Milan, tři stany Gemma, dva ruské vařiče Serjoža. Volíme správně Jizerské hory - sněhu je opravdu dost - určitě půl metru až metr, méně správně ovšem vybíráme nástupní bod - Oldřichov v Hájích. Nahoru to jde dost ztěžka - žádné vyjeté stopy, zato klikaté pěšiny nahoru dolů pokryté hlubokým sněhem. Zvlášť při sjezdu občas objímáme stromy. S narvaným batohem na zádech má každý pád nenapodobitelnou dohru - ránu batohem do týla. Sklíčko hned první den urval podrážku u boty, Hanuš měl pro změnu boty malé. Výsledek - oběma mrznou nohy.

Druhý den už jedeme po pláních ve vyjetých stopách - jde to podstatně líp, jenom chrti křičící: "Stopa, stopa!" občas doplácejí na naši sníženou schopnost sebeovládání. Při sjezdech taky občas někoho - samozřejmě po předchozím velice zdvořilém upozornění - sejmeme. Navečer stavíme stany a vaříme na obou Serjožech. Ruský vařič využívající jako zdroj tepla hoření benzínových par unikajících z nádržky je třeba obsluhovat speciálním způsobem. Aby se páry benzínu začaly vypařovat je třeba vařič zahřát na určitou teplotu. To se udělá tak, že se celý vařič poleje benzínem a zapálí. V zásadě se další situace může vyvíjet dvěma cestami - standardní a katastrofickou. Standardní cesta je až na zvláštní situace obsluhou preferovaná. Vývoj je tady poměrně klidný, počáteční nestabilita systému rychle mizí a systém se dostává do rovnovážného stavu, v němž setrvává poměrně dlouho, řádově desítky minut. Po dobu setrvávání systému v rovnovážném stavu, který se navenek projevuje příjemně monotónním hučením vařiče, je možno na vařiči ohřát jídlo a i jinak ho využívat. Teplota zařízení neroste, tlak v nádržce zůstává konstantní. Postupným vyčerpáním paliva přejde systém samovolně do klidového stavu.

Katastrofická cesta rovněž končí samovolným přechodem systému (nebo trosek systému) do klidového stavu. Předchozí vývoj je ovšem nerovnovážný, s prudkými změnami parametrů systému, zejména tlaku a teploty. Krátce po zapálení začne hořet benzín v okolí uzávěru nádržky a posléze celý vařič. Explozi nádržky lze zabránit odhozením vařiče do závěje (doporučuje se spojit s útěkem ve směru opačném než byl směr letu vařiče).

Po vaření následují další večerní činnosti - Hanuš a Sklíčko si masírují namrzlé nohy. Výhodou expedice je dostatek spánku. V pět hodin je tma jako v pytli, takže není co řešit.

Druhou noc jsme strávili v lese poblíž chaty na Snědavě, třetí den vlastně skoro celý sjíždíme směrem na Desnou. Spíme na sjezdovce a ráno už po svých jdeme na nádraží na vlak. Bylo to dobré. Efektní fotografie dotvořily článek o Krhútech ve Wampumu Neskenonu.