76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 122589
Včera: 65
Dnes: 7
Průměr za poslední měsíc: 60.93
Průměr za poslední týden: 46.14
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Šutr2 (před 283 dny 20:42:50)
Pepa (před 585 dny 15:32:57)
Pepa (před 594 dny 14:54:37)
Milan (před 608 dny 22:32:00)
Pepa (před 620 dny 16:14:12)
Pepa (před 708 dny 17:42:54)
Pepa (před 739 dny 16:09:01)
Hlína (před 759 dny 09:22:58)
Čonkin (před 858 dny 16:39:57)
Pepa (před 886 dny 17:44:15)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
o oddíle
činnost

1994

Zde si můžete přečíst podrobnou oddílovou historii, tak jak ji pro oddílový časopis Chlístor postupně zaznamenal Milan.

Materiály postupně zpracováváme v chronologickém pořadí, proto zde nejsou zatím zveřejněny všechny roky. Věříme, že budete v tomto ohledu trpěliví.

Krhútskou horou je tentokrát Lovoš. Z nádraží Holešovice odjíždíme s více jak hodinovým zpožděním - cesta vlakem do Lovosic trvá taky asi tak hodinku.

Na dobývání - tentokrát Zvířetic - jsme pozvali Orlíky a naučili se od nich lehce pohybovou hříčku Červená, bílá, vysoko, nízko.

Šílený básník Honzina připravila pro oddíl hru na Petříně doprovázenou verši. Některé si možná účastníci ještě vybaví:

V odpadkovém koši
hrabali se hoši.
Hrabali se, hrabali,
Dobrou vodu hledali.

Nebo snad:

Babyka u Vrchlického
jednou větví kývá
její kořen prapodivný
všelicos však skrývá.

Či:

Tisy, tisy, tisy
něco na vás visí.

5. března 1994 vyrážíme na společnou výpravu s indiánským oddílem Oswego, který v té době vede náš kamarád Řešetlák. Jedeme autobusem z Českomoravské do Xaverova, Honzina s kočárkem na první pokus neuspěla, nám to ale nevadí, protože čekání na konečné nám Řešetlák zpestřil svou oblíbenou hrou Vyvolávání čísel.

Na Pochodu drsných mužů spíme v Žampachu v klubovně zdejšího oddílu JUKA. Je to klasická bouda přímo na břehu Sázavy, pro pitnou vodu se chodí na záchodky místního velice elegantního hotelu, topí se v kamnech starými parketami. Nevtíravá, velice jemná vůně hořícího parketového laku podmalovává naše večerní seance.
Trasa pochodu vede posázavskými vesničkami, od poloviny cesty prší. Pamatuju se, jak jsme večeřeli v čekárně na náměstí nějakého městečka ve tmě a dešti a pak pokračovali po silnici do Kamenného přívozu, kde na mostě vzdává druhá skupina. První pod dohledem Hanuše vyrazila k domovu už dříve. Druhou skupinu doprovázím já, první skupina je již na místě a konstatovala, že nejde elektřina. Ani to nás ovšem nemůže zaskočit.

Sněm je na Lopatě. S týpiovkami tentokrát nejsme tak úspěšní jako jindy, musíme pro ně asi kilometr nahoru na orlíkovské tábořiště Neslívák. Přijel se na nás podívat můj kamarád z práce Martin se svojí čtyřletou dcerou, která se nám představila jako Jasná obloha. Týpí jsme použili pouze na sněm, jinak spíme v jehlanech - novinka - rozhodnutí oddílové rady a je docela kláda.

Na Traperce v Nižboru vítězí Tkanička s Bobrem, druzí jsou Vlk a Mravenec, třetí Bill se Soptíkem.

Jako cíl kolovky jsme vybrali město Slaný. Cesta B-mužstva se neobešla bez komplikací - tehdejší nováček Medvěd zničil před Kladnem závit u šlapky. Předal jsem ho Hanušovi spolu s tisíci korunami, mapou a sdělením, že do Slaného jim zbývá pouhých osmnáct kilometrů. Hanuš problémovou situaci brilantně vyřešil - jako ostatně vždy a bušil i s Medvědem a opraveným kolem na dveře Domu dětí a mládeže ve Slaném asi půl hodiny po našem příjezdu.

Sraz oddílů v režii Ááček na Mastníku jsme nevyhráli. Úkolem srazové hry bylo vyrobit zlato zahříváním různých ingrediencí v baňce na liháčku. Ingredience se získávaly na kontrolách v širokém okolí a zlaté šupinky se po zahřátí v baňce opravdu objevily (Hanka od Ááček vystudovala na přírodovědecké fakultě chemii).

(26. díl se nepodařilo zrekonstruovat)

Nový oddílový rok začal vstkutku jedinečně - stavíme novou klubovnu. Nejdřív stěhujeme buňku i maringotku z původního místa (v Pacajevově ulici) na nynější pozice. Využíváme nejtěžší techniku - autojeřáb a valník Liaz. Je to docela náročná operace. Pracujeme už od osmi ráno - nejdřív generální úklid s mohutným vyhazováním všeho skutečně či zdánlivě zbytečného (pod vedením Hanuše), pak připravujeme na hřišti podklad pod buňku - betonové sloupky a stloukáme kozy, na kterých bude stát maringotka, jejíž kola se budou postupem let jistě samovolně vypouštět. V pozdním odpoledni přijíždí konvoj objednaných stavebních strojů a začíná vlastní operace. Jeřáb zvedá přes plot buňku (málem i se Soptíkem) a nakládá ji na valník. Chvíle napětí - nerozsype se celá bunka? Sláva - vydržela! A pak následuje cesta. Brána na hřiště je naštěstí dost velká - nebude tedy třeba ji zbourat a následně znovu postavit. Maringotka cestuje po vlastní ose. K večeru je vše na svém místě. První etapa výstavby klubovny završena - co dál? Na pile v Hostivaři objednáváme dřevo a v určený víkend nastupujeme znovu do akce. Nejprve boční stěny, pak zadní stěna a čelní stěna s dveřmi (dveře dodal Máček). Pak střecha - vyrábíme krovy, zvedáme je na lanech nahoru, usazujeme a fixujeme. Pokrývání a pobíjení štítů - práce pro odvážné, kterým nevadí procházet se po hřebeni střechy.

Mezi pracemi na klubovně vyrážíme poprvé v historii oddílu na Otavu. Je málo vody - vypadá to všelijak, ale nakonec jsme dojeli až do Strakonic, jak jsme měli původně v úmyslu.

Podzimní hra Hobit naplňuje jednak hru po Praze - hobití jeskyni v našem bytě obývá Všetečka, jednak dvoudenní výpravu do Povrlů - krásná tělsocvična a dokonce bazén, který je nám k dispozici. Nejzajímavšjí z etap v tělocvičně je asi chytání do pytlů, z etap venku cesta podle azimutu přes překvapivě pustý hřeben na druhém břehu Labe. I přesun na místo etapy je netradiční - přívoz přes Labe, pak pěšky po kolejích zrušené železniční trati. Narazili jsme na ohromnou spoustu starých vagonů odstavených na slepých kolejích - průzkumu ovšem zabránil rozzuřený železničář.

Podzimní soutěž družin - podzimní sedmička je na Závisti, na družinovou výpravu jede s Káňaty celá naše rodina. Poprvé je tu taky nováček Drobek. Lezeme do jeskyní pod Tetínem, narazili jsme na netopýra. Malý Drobek je nadšen, dokonce mi děkuje za to, že díky oddílu mohl výše uvedeného netopýra spatřit.

Zimní sněm 1994 se konal v Nižboru. Sklíčko a Bill přijíždějí za námi v sobotu večer a ještě v noci se vracejí do Prahy. Tradičně proběhla soutěž Modrá noha.