76. oddíl Krhúti – Junák – český skaut, středisko 93 Praha, z.s.
Krhúti | Propagujte i svojí stránku
POČET NÁVŠTĚV
Celkem: 122589
Včera: 65
Dnes: 7
Průměr za poslední měsíc: 60.93
Průměr za poslední týden: 46.14
PŘIHLÁŠENÍ
Přezdívka:
Heslo:
registrace
POSLEDNÍ NÁVŠTĚVNÍCI
Šutr2 (před 283 dny 20:42:50)
Pepa (před 585 dny 15:32:57)
Pepa (před 594 dny 14:54:37)
Milan (před 608 dny 22:32:00)
Pepa (před 620 dny 16:14:12)
Pepa (před 708 dny 17:42:54)
Pepa (před 739 dny 16:09:01)
Hlína (před 759 dny 09:22:58)
Čonkin (před 858 dny 16:39:57)
Pepa (před 886 dny 17:44:15)
další...
PODÍVEJTE SE TAKÉ...
o oddíle
činnost

1997

Zde si můžete přečíst podrobnou oddílovou historii, tak jak ji pro oddílový časopis Chlístor postupně zaznamenal Milan.

Materiály postupně zpracováváme v chronologickém pořadí, proto zde nejsou zatím zveřejněny všechny roky. Věříme, že budete v tomto ohledu trpěliví.

Krhútskou horou roku 1997 se stal Čerčanský Chlum s nadmořskou výškou 529,8 m n. m. Od této chvíle se jmenuje Sirkova hora.

Následovaly jednodenní družinové výpravy a Safari v Divoké Šárce. Zledovatělá cesta nám poskytla terén k jedinečné zábavě - jízdách na ledu tím způsobem, že jednoho člověka táhlo lidské spřežení jako na vodních lyžích. "Hlavním tahounem byl Bobr. Tažený se držel provazu a seděl na bobku. Když ale najel na asfalt, setrvačná síla ho vymrštila někam na strom a většinou do bláta. Pár lidí jako třeba Brouček nebo Ježour muselo po jízdě pracně omýt své oblečení v potoce." - to je citace Medvědova zápisu. Taky jsme zkoušeli přetahování s podobnými následky. "Při přechodu přes potok Lišák šlápl vedle a trochu se namočil. Při přechodu potoka podruhé do vody zahučel Máček, ale pěkně." Pořadí v Safari - Bobr, Tkanička, Šemík.

Po oddílovém kole Svojsíkova závodu v Miličáku jedeme dobývat Zvířetice společně s oddílem Liščí stopa ze Žatce - Řešetlákovými kamarády. Přímo na hradě se setkáváme ještě s jednou družinou 145. oddílu, jejímž členem je - jaké překvapení - jeden můj žák. Nebylo to první ani poslední nečekané setkání studentů s panem profesorem. Mezi nejlepší určitě patřila situace, kdy jsme se s Hanušem vraceli metrem z jedné trochu deštivější kolovky obaleni souvislou vrstvou bláta a pak setkání v Sušici na Otavě na jaře 2002. Někdy po jedenácté večer za úplné tmy jsme dorazili do přeplněného kempu u mostu a vyšli jsme s Honzinou hledat mezi stojícími stany místečko, kam by se upíchnuli Krhúti. Na kraji tábořiště stálo v kroužku pár stanů, nějaký oddíl jako my. Honzina přistoupila k jejich ohni a zdvořile se optala, zda by jim nevadilo, kdybychom to rozbalili vedle nich. "No, víte..." Bylo jasné, že z nás asi nejsou moc nadšení. Povystoupil jsem ze tmy, abych podotkl, že ráno vypadneme. "Ale samozřejmě, pane profesore, vedle nás se vejdete."
Po dobýváni zahajujeme ve sklepení hradu letošní etapovku. Meč Excalibur trčí ve skále a jen rytíř zvláštních schopnosti ho dokáže ze skály vyrvat. Jeden po druhém se o to Krhúti pokoušejí, odcházejí však s nepořízenou. Vyvoleným se ukáže být Máček. Vytrhává meč a stává se naším králem. Volí si ihned 7 rytířů: Bobra, Medvěda, Sirku, Ježoura, Tkaničku, Vlka, Dejla, kteří skládají přísahu.

V organizační režii hlavně Máčka a Vaška z Orlíků proběhlo na jaře 1997 také několik nepovinných akcí - mezioddílových her v lesoparku, např. v Šíleném závodě 16. 3. 1997 získalo naše družstvo ve složeni Medvěd, Sirka, Špejle, Drobek, Dejl první místo.

27. - 30. 3. 1997 proběhla za účasti Honziny, Sklíčka, Vlka, Medvěda, Dejla a Špejle Velikonoční expedice na Liběchovsko a Kokořínsko.

Na Pochod drsných mužů vyrážíme do Světlé nad Sázavou 4. - 6. dubna. Na celém pochodu jsme byli sledováni agentem KGB, jeho hlášení centrále se naštěstí podařilo Sirkoví zachytit a je archivováno v kronice. Z této akce se mi vybavují různé útržky. Nejprve jsme sledovali tok Sázavy směrem na Stvořidla. Přes řeku tam vedou houpací mosty z ocelových lan. Jeden z nich kluci dost divoce rozhoupali. Sklíčko se neudržel na nohou a rozbil si nos. Měl s tím po výpravě ještě poměrně dost velké problémy.
Na Stvořidlech jsme tok řeky opustili a pokračovali přes Melechov s malou rozhlednou zarostlou v lese na Lipnici. Počasí se postupně zhoršovalo, až začal padat sníh s deštěm a taky nebylo zrovna pětadvacet ve stínu. Už docela unaveni stoupáme z Dolního Města krpál nahoru na Lipnici. Hysterik Jehla mele z posledního, už jenom monotónně kvílí "Twiggy, Twiggy.." Jsou to zřejmě nějaké cereální tyčinky, na nichž si hodlá pochutnat ve škole, kde spíme, ale my ostatní na tom nejsme zase tak dobře, abychom jeho exhibici nějak komentovali a tím naplnili jeho očekávání. Horší je to s nováčkem Myšákem, který je celkově dost mimo (například razí sám pro sebe přezdívku Ufo). Má i v normálních podmínkách problémy ve všech oblastech - není schopen komunikovat, není schopen sebeobsluhy, není schopen snést fyzickou námahu.
Na náměstíčku pod hradem dáváme v autobusové zastávce relaxační pauzu se svačinkou a rozdělujeme se, já táhnu partu nejmladších nejkratší cestou do Světlé. Myšák jde takovým tempem, že na něj musíme v dešti, sněhu a zimě každých pět minut čekat. Leckdo ho má asi plné zuby. Je to problém spíš jeho psychiky, asi taky nějaká demonstrace, aby na sebe strhl náš zájem. Nakonec jsme ho nějak dotáhli, ale nic moc to nebylo. Starší vyrážejí na závěrečný okruh, to už vyloženě sněží, a když přicházejí zpátky, mají mokré všechno včetně slipů. Rozvěšují konga, milicionářské kabáty, kalhoty a ponožky po zábradlí školních chodeb a uléhají ke spánku. Nad tím vším zmatkem září ve chvílích, kdy není obloha pokryta mraky, nádherná kometa, která se zrovna přiblížila k Zemi, pozorujeme ji už v pátek při lihaření na školním dvoře.

18. - 20. dubna následuje Jarní oddílový sněm v Chanovicích. Míst, kde jsou k dispozici týpiovky, není mnoho, takže jsem rád, že můžeme jet na toto tábořiště Orlíků. Je to pěkná štreka vlakem a hlavně pak pěšky z opuštěné staničky Velký Bor po nekonečné stále rovné silnici nejdřív z kopce, pak zase do kopce, pak zase z kopce, pak do vesnice, pak do další vesnice a tak dále. Musím ale taky říct, že ve vesnicích jsou krásné kostely a spousta jiných památek, po cestě je tedy na co se dívat.
Největší legrace spočívá v tom, že na tábořiště trefí jedině Máček, a ten je nucen uprostřed lesa v hluboké noci (je zhruba 0:00 hodin) pracně vzpomínat, jestli je toto opravdu to rozcestí, na kterém tehdy před pěti lety s Vaškem odbočovali, no tehdy jak pršelo, byla noc, nebylo vidět na krok. Máčkovi bylo asi 8 nebo 9 let a měl v rámci hry zavázané oči. Tak sedíme na rozcestí pod stromy, tentokrát neprší, je příjemná jarní noc, povídáme a čekáme, až Máček rozhodne. Rozhodl správně a netrvá to ani moc dlouho a jsme na místě. Stavíme jehlany a uléháme.
Páteční noc, jarní sněm v Chanovicích, kolem půl jedné ráno. Usínám a jen tak na půl ucha vnímám, že v jednom roveru někdo brečí. Zlatej Hanuš volá na mě, že to řeší. Teprve ráno se přesně dozvídám, co se vlastně dělo. Byl to opět nováček Myšák, asi za to nemůže, ale je to permanentní krize. Večer jsme lehce debatovali na téma "kousači". Kdo nebude mít večer teplé jídlo, toho v noci přepadnou a sežerou. Navíc, jsou docela veliký, mají pěkně ostrý zuby, drápou, škrtěj a tak dále. Prostě, potkat se v noci sám ve stanu s kousačema, nic moc. Myšák tomu všemu k našemu značnému překvapení věřil a teď brečel, protože se bál, že kousači na něj v noci přijdou, neboť nejedl večer nic teplého (poznámka: věk zhruba 10 let).
Program soboty vyplnily hry, taky stavba týpí a nošení dřeva. Po sněmu malá specialitka - hned večer bouráme a balíme týpí, protože ráno budeme muset vyrazit poměrně zčerstva. Vlak jede někdy kolem poledne a cesta je dlouhá. Týpí samozřejmě obě cesty táhneme na střídačku na zádech, žádná idylka jako teď, kdy Bobr nebo Máček zajišťují odvoz. Ještě že neprší, takový týpí nacucaný pořádně vodou, to by opravdu nebylo nic moc. Takže v neděli zbývá jen vstát, sbalit, nahodit batoh, na něj za krk týpko a startujeme - směr Velký Bor.

26. dubna běží naše hlídka ve složení Ježour, Šemík, Drobek, Tkanička, Sindibád, Karel obvodní kolo Svojsíkova závodu Jižní Město na tradičním místě v Miličáku. Nepříliš tvrdá konkurence, takže by bylo ostudou, pokud bychom nevyhráli a nepostoupili do městského kola.

3. května následuje další ročník Tajemství traperovy pánve. Uspořádali jsme ho tentokrát v kempu v Hýskově (typ hodil Hanuš), na starých místech jako je Stará Huť a Nižbor to nejde a o ničem lepším nevíme. Okouknutí zdejšího tábořiště jsme věnovali jednu rodinnou sobotu, spojili jsme to s návštěvou Karlštejna. Testovali jsme ještě jedno tábořiště dál proti proudu Berounky, ale tam je hrozně daleko pro dřevo a ani esteticky nic moc. Správce nám přišel pustit pitnou vodu a taky samozřejmě nás zkásnout. Vítězí v kategorii starších Sirka s Medvědem, v mladších Zorro s Karlem. Na vlak se vracíme po silnici do Berouna - Závodí (mimochodem tento název zastávky mě vždycky zajímal - je to Závodí za vodou nebo jsme v padesátých letech a je tu hodně závodů, tedy továren, v nichž pracujeme pro lepší příští?). Trasa nic moc zajímavá, to Traperka v Krhútském teritoriu! Kam se hrabe Hýskov, to se nedá srovnat!

16. - 18. 5. 1997 jedeme Vltavu. Dvoudenní víkend nás donutil ke zkrácení trasy, místo obvyklé Vyšší Brod - Boršov je to Vyšší Brod - Zlatá Koruna. Ještě jedna specialitka - v pátek večer není spojení z Rybníka do Vyššího Brodu, spíme tedy v Rybníku v lese kousek za nádražím a ráno startujeme na vláček. Ve Vyšším Brodě jdeme z vlaku rovnu do lodí a dál už je to jako pokaždé na Vltavě, čili na jezu ve Vyšším Brodě se koupu. Nevím, koho jsem vzal s sebou tentokrát, asi Erika. Medvěd, postrach všech háčků, jede se Zorrem. I oni se koupali, a jak znám Medvěda, určitě to Zorrovi vytkl. Na Papouščí skále bereme dřevo, spíme v Novém Spolí. Druhý den to ženeme do Zlaté Koruny, kde nakládáme lodě a ještě nás čeká príma úsek do kopce na nádraží. Ještě že nám majitel půjčovny lodí svezl barely. Ajax s Bobrem utopili v Krumlově na jednom z jezů Ajaxova kolečka pod barel. Ve Zlaté Koruně jsme si samozřejmě zajezdili ve šlajsně.

31. května vyrážíme na jednodenní kolovku. Všichni společně do Kolovrat, tady se pak rozdělujeme. "Á" skupina s Máčkem vyráží na okružní jízdu. V Kralovicích si cestou dávají malou pauzu na odlehlém parkovišti a hrají si s pneumatikami od auta (cituji Bobrův zápis z kroniky). "Bé" skupina zůstává na místě a trénuje na Svojsíkův závod. Po návratu "Á" skupiny následuje Máčkovo kolečko zručnosti, cesta do lesoparku a zde letošní tradiční soutěž na výpravách - UB (úbéčko - tedy zkratka za úplně blbej) - soutěž v tradičních disciplinách jednotlivců - dnes například vázání regaty. Jen pro zajímavost celkové umístěni v UB za oddílový rok:
1. místo Bobr 143 bodů
2. místo Medvěd 137 bodů
3. místo Tkanička 124,5 bodu

Pražské kolo Svojsíkova závodu se koná na Prknovce. Velitel akce Máček, skončili jsme na 5. místě.

Poslední výpravou před táborem je Sraz oddílů na Slaníku u Strakonic 13. - 15. 6. 1997. Měli jsme dost problém sehnat nějaké vhodné místo. Osvědčené tábořiště na Lipnici bylo zrušené, Nižbor nepřipadal pro tak velký počet lidí v úvahu, a tak jsme zvolili na základě nějaké nabídky asi ze Skautingu Strakonice. Místo to bylo docela dobré, louka vedle Otavy blízko u jezu, akorát tam nebylo dřevo a pitná voda byla dost daleko. Naštěstí Zajíc zajistil obojí dovozem automobilem. Sraz, podobně jako ten loňský v Krhútském teritoriu, se skládal ze soutěží na tábořišti, my jsme postavili dvě mužstva, "Áčko" se dělilo s Orlíky o první a druhé místo, "Béčko" bylo třetí.
Moje soukromé vzpomínky: první - vezeme v pátek večer z nádraží Honzu na golfových holích na tábořiště (bylo mu asi 7 měsíců), druhá Honzina dělá Honzovi večer ve stanu kaši do flašky, třetí bouřka v sobotu večer, v prudkém dešti a větru Jehlovi odlétá jeho rover. Jehla hystericky křičí a Máček ho vtahuje včetně jeho věcí a spacáku do své zbrusu nové Gemmy, kde s ním musí pak strávit celou noc!

Tábor 1997 - to je tábor s rytíři krále Artuše. Z tohoto tábora máme nejmíň fotek. Sice jsme nafotili hodně filmů, ale protože jsme měli zaseklou spoušť ve foťáku, byly po vyvoláni všechny bílé - neexponované. Byl to tábor, kde bylo hodně nehrajících - Máček s Tornádem, Sklíčko s Vlčkou, Všetečka, Hanuš, Soptík, Bill, Řešetlák. Honzovi bylo asi 8 měsíců. Honzina si z tábora pamatuje jen to, že jí Honza v nosítku na zádech pořád slintal do vlasů a pak Honzovy flaštičky a kašičky. Když přijela na kontrolu hygienička, konstatovala, že je všechno v pořádku, jenom tu tříletou holčičku (tedy Nánu) tu moc ráda nevidí. Osmiměsíční Honza prospal naštěstí celou její návštěvu v týpí. Nejmonstróznější stavbou tábora byl bezesporu kulatý stůl Artušových rytířů, u něhož se jedlo a zároveň se tu konala zahájeni etap i vyhodnocování a akce s herním plánem. Každý měl u tohoto stolu vlastnoručně vyrobenou židličku (ne všechny byly dokonalé), sedělo se v pořadí podle hodností. Během tábora probíhalo pasování. Stůl měli postavit kluci, ale když Máček viděl, jak práce postupuje, udělal to radši sám.
Na zahájení závěrečné etapy se klukům zjevil Grál vznášející se nad stolem. Byla to skleněná barevná mísa na ovoce zavěšená na vlascích (konstruoval Zajíc) pomalu námi vytahovaná nahoru za zvuku hudby z kazeťáku. Zakončení se pak netradičně konalo na Stopařském tábořišti u Rakovic, kam kluci museli po závěrečné etapě ještě dojít, tam taky převzali odměny a přespali tam do rána.
Týmy a jejich pořadí:
Hnědí: Vlk, Sindibád, Kobra
Červení: Sirka, Zorro, Drak
Žlutí: Bobr, Brouček, Mamut
Oranžoví: Medvěd, Drobek, Jehla
Fialoví: Tkanička, Šemík
Modří: Dejl, Ajax, Erik
Zelení: Ježour, Špejle, Karel
Nehrající společně s šéfy týmů podnikli táborový puťák ve směru Slavonice, Landštejn atd. Na poslední okamžiky tohoto puťáku si možná někdo ještě vzpomene: "Je půl jedné v noci a my stojíme na návsi v Bořicích. Probíráme poslední detaily a jdeme do tábora. V táboře nalézáme spícího Broučka u kamen. Nahříváme bubny a domlouváme se, jak budeme budit oddíl. Okolo jedné hodiny se táborem rozezněl buben a slova ENY MENY". Tak to aspoň v kronice "napsalo zvíře Bobr".
A ještě jedna příhoda z rozvědky: "Určitě nás napadl nějaký zlý démon, protože jedna z pracujících žen z ničeho nic popadla sekeru a vší silou udeřila jednoho z pracujících mužů do hlavy." Otázky pro tehdejší účastníky: kdo byla ta žena, kdo byl ten muž, co se mu stalo?

V září 1997 jsme se zase zdárně sešli. Zahájili jsme jednodenní výpravou - prohlídkou Rudolfovy štoly, která byla tehdy nově otevřena. Je to štola spojující Vltavu s rybníky ve Stromovce, vytesaná v době Rudolfa II. Štola vede pod Letnou (viz ulice Nad Štolou a větrací šachta ústící u tenisových kurtů na Letné). Nevím, jestli je otevřená i v současné době.

19. - 21. 9. 1997 vyrážíme na Lužnici. Je to klasika, kterou pamatuje v oddíle už jen pár nejstarších - totiž legendární trasa Suchdol nad Lužnicí - Veselí nad Lužnicí. Náhodou jsem narazil na své původní záznamy časů, tak aby ti, co nezažili, viděli, co to je jezdit na vodu:
Sobota: Suchdol nad Lužnici - vyplutí: 9:00 Mláka - přistání: 18:00
A teď to nejlepší: Neděle: Mláka - budíček 6:15 - vyplutí 7:15 Veselí nad Lužnicí - přistání: 14:45
Ale byly i příjemnější chvilky než vstávat v neděli do tmy a jinovatky a za svitu měsíce rozehřívat zmrzlou celtu nad ohněm, aby se při balení do barelu nezlomila. Například z pátku na sobotu jsme spali u pana Bareše (majitele půjčovny lodí) na půdě na seně.
Žádné plastové lodě, ale mnohokrát lepený laminát, takže kdykoliv člověk vzal někde o kámen, hned to pod kýlem začalo pěkně probublávat, k tomu dřevěná pádla, která už měla taky najeto. Sobotní úsek přes velký jez Pilař (naše tradiční místo pro pauzičku) a Rozvodí, kde se odpojuje původní tok Lužnice Stará řeka a přejíždí se na umělý kanál z 16. století - Novou řeku, je zajímavý. Koryto je, hlavně ze začátku, úzké a klikaté, sem tam leží přes vodu padlé stromy, které se musí přetahovat. V neděli už je to slabší - Nová řeka se spojí s Nežárkou a je to "samej volej" a velké jezy (Jemčina, Metel), které se musí všechny přenášet. Asi každý, kdo tohle někdy s oddílem jel, si pamatuje, jak za každou zatáčkou vyhlížel, jestli vlevo už nekouká věž kostela ve Veselí. A ve Veselí ještě hrozná dálka na nádraží.
V nedělním brzkém ne zrovna nejteplejším ránu, kdy se nad řekou vznášel nádherný mlžný opar a bylo tak 10 stupňů nad nulou, se Všetečkovi jako zadákovi podařilo vyhodit svého háčka Makinu z lodi, takže zatímco Makina se koupala, suchý Všetečka v lodi vše pozorně sledoval. Pokud se dobře pamatuji, nějakou dobu pak na palubě poněkud vázl hovor.
Bobr plnil tehdy na výpravách šíp fotografa, i několik fotek z této vody lze nalézt v kronice.

Ve dnech 3. - 5. 10. 1997 vyrážíme na putovní výpravu na Kokořínsko. Tehdy jsme to řešívali jinak než teď - nedělili jsme se na družiny, celý oddíl šel pohromadě. Začínáme i končíme v Liběchově. První vzpomínka - snažíme se vymotat z nádraží, zástup Krhútů s batohy na zádech táhne temnou ulicí, hledáme turistickou značku, která nás vyvádí do polí nahoru nad vesnici. V dálce ve tmě proti obloze tušíme obrysy strašidelného monstra - elektrárny Mělník. První noc spíme kousek za Liběchovem u skalního útvaru Harfenice, v krásném rovném borovém lese. V sobotu pokračujeme přes Tupadly do lesa Království a dál údolími blízko Kokořína. Po cestě hrajeme hry - dobývání svahu a plížení kolem bunkru, Bobr pilně dokumentuje na šíp fotografa. Spíme u potůčku v jednom z údolí, děláme oheň, vaříme. Ráno se vracíme okruhem do Liběchova, na kraji v parku hrajeme Angličany proti Skotům.

18. + 19. 10. 1997 - víkend dvou jednodenních akcí: kolovka a návštěva výstavy Wampumu Neskenonu - časopisu, ve kterém vyšly nějaké články o Krhútech, hlavně zásluhou Řešetláka, člena redakční rady. To zní docela honosně, blíže pravdě bude ale asi spíš konstatování, že ohledně přispěvatelů je na tom Wampum asi tak jako Chlístor a proč tedy neuveřejnit něco třeba o Krhútech, když jiný příspěvek než od pilného Řešetláka není v redakci zrovna k dispozici. My jsme ale měli z článků i Řešetlákových velmi pěkných fotek opravdovou radost. Výstava se koná v Salesiánském divadle v Kobylisích, kluci využívají možnost si zde inkriminovaná čísla Wampumu koupit. Tak těžko se to před rokem shánělo a tady se toho válí hromady! Možná někdo teď dojat vyvolanou vzpomínkou listuje ve svém osobním archivu, aby se znovu podíval na fotografii malého Šemíka před rozložitým dubem v Povrlech. Ó, jak už je to dávno! Po výstavě jdeme do Ďáblického háje zahrát pár her, třeba Řešetlákův oblíbený Lov perel - obíhání trasy od stromu ke stromu se zatajeným dechem.

Kolovka vedla na Markétu, kde s mladšími zastavujeme a děláme zvířátka z kaštanů a špejlí. Jsme tu s Honzinou oba, děti máme na kolech na sedačkách. Starší si zatím dávají okruh, pak pokračujeme přes Koloděje a Dubeč zpátky na Jižní Město.

1. 11. 1997 je jednodenní výprava do Hvězdy. V oboře hrajeme velkou hru na křižníky a obchodní lodě, přesně v místech "vodokačky" z loňské hry po Praze.

14. - 16.11. jsme v Povrlech na výpravě s velkou hrou tentokrát na motivy Rychlých šípů - organizují Tkanička s Bobrem. Zahájení v pátek večer: schodiště mezi přízemím a prvním patrem školy, ve které spíme, přestavuje schodiště do zvonice Svatého Jakuba. Sledujeme zápas Jana Tleskače s Emem v kožené bundě. Pád Jana Tleskače je doprovázen duněním zvonů (z Tkaničkova magneťáku). V sobotu během dne plní kluci různé úkoly motivované Rychlými šípy a večer následuje monstrózní zakončení. Výtok malé přehrady kousek od školy se mění v podzemí pod kostelem Svatého Jakuba. Všichni sledujeme volbu Velkého Vonta, zápas Mažňáka s Losnou a Losnovo vítězství. V okamžiku předání ježka vniká na scénu EM (Bobr). Vytrhuje Losnovi ježka a prchá. Náhle padá do potoka a topí se! Vypukla nefalšovaná panika. Ve tmě a listopadovém chladu se nakláníme přes zábradlí jeden přes druhého. EM (Bobr) se chvílemi ztrácí pod hladinou, aby se opět na malou chvíli vynořil. Křičí, že ztratil hlavolam. V první chvíli scéna působí i na mne tak věrohodné, že ve mně hrklo, zda se Bobr netopí opravdu. Přibíhají Vontové, vytahují Ema a divadlo končí. Bobr si obětavě lehl do mělkého potoka, je celý mokrý a je mu asi pěkná kláda, ale efekt byl dokonalý!

Tradiční hru po Praze 29. 11. 1997 připravovali Bobr, Vlk a Tkanička. Začínáme na Národní třídě, odkud se přesouváme na Střelecký ostrov. Bobr signalizuje z Kampy přes vodu heslo, týmy po vyluštění běží pod Most legií. Tady už čeká Tkanička s papírem plným úkolů. Úkoly týmy vodí po Starém Městě, Josefově, Malé Straně a Hradčanech. Na vrcholu Písecké brány nakonec získávají šém a formuli na probuzení Golema. Autobusem se pak přesouvají z Hradčanské k Matěji. Zde plní poslední úkoly, u Vlka luští šifru a ve zříceninách na Babě můžou konečně oživit Golema.
V kronice je zaznamenáno i tehdejší pořadí:
1. místo: Drobek + Soník
2. místo: Sindibád + Karel + Čonkin
3. místo: Špejle + Ajax + Tučňák
4. místo: Ježour + Fíkus + Žolík
5. místo: Zorro + Erik + Kazi

Zimní sněm se konal opět v Nižboru a tématem hry byly osudy Eskymo Welzla. Zápis v kronice je natolik univerzální, že se mi z něj nepodařilo vyčíst nic bližšího přesto, že zabírá celou stránku a je psaný poměrně drobným písmem. Jediné dvě konkrétní informace - sněm byl v Nižboru a hrál se Eskymo Welzl - jsem zjistil dedukcí. Místo z toho, že je uvedeno, že jsme měli sraz na Smíchovském nádraží a téma hry z jednoho ukázkového diplomu.