Závěrečnou výpravu letos věnujeme zvelebování našeho teritoria v Meziříčí. Čeká nás rekonstrukce střechy na boudě, předělání stěn na naší jurtě, a mnoho jiných prací. Budeme tedy mít rozhodně co dělat.
Část dospělých a roverů vyráží už v pátek ráno, aby v Táboře ve stavebninách vyzvedli objednané tašky na střechu. V týdnu před výpravou malé zpestření – dozvídáme se, že přes cestu k louce padl strom a je neprůjezdná. Jak se na louku dostaneme s nákladním autem plným tašek, je záhada. Naštěstí se podařilo panu starostovi sehnat člověka, který ve čtvrtek cestu prořezal a strom naporcoval. Když přijíždíme večer na místo, je už sundaná původní střecha.
V sobotu se maká celý den, dospělí a roveři už někdy od půl osmé ráno. Práce je až dost. Mladší z velkého oddílu a vlčata hrají hry a soutěží ve čtyřech týmech, ale podle potřeby také pomáhají s pracemi. Počasí je ideální, to je velké štěstí, dělat v dešti by nebyla žádná sláva.
Sobota plná práce je za námi. A že jí tedy bylo! Povedlo se nám opravit střechu boudy i jurty, přidělat jurtě nové stěny, vytvořit nové schody k latríně a obecně naše teritorium připravit mimo jiné na Sraz oddílů, který zde budeme pořádat na podzim. Za odměnu jsme se večer podívali na film Jak vycvičit draka 2, který máme mimo jiné i jako téma tábora.
Na posledním výpravovém dni tohoto oddílového roku jsme už pouze dodělávali to, co bylo potřeba dodělat a uklízeli, co bylo potřeba uklidit. Poté již nás Kliďas svolal a zahájil závěrečný útok na dračí hnízdo. Boj byl těsný, ale nakonec přece jen úspěšný a dokonce při něm Kliďas prozřel a poznal, že draci možná nebudou až tak zlí.
Cesta do Prahy je zpestřena výlukovým autobusem z Meziříčí do Tábora. Jako první přijel minibus a řidič toho moc nevěděl. Hrklo v nás, do minibusu bychom se rozhodně nevešli. Nasedají tedy vlčata a když se minibus už skoro rozjíždí, objevuje se najednou normální velký autobus. Ten byl zřejmě určený speciálně pro nás, jen řidiči minibusu o něm nikdo neřekl.