Rádcovská akademie je už od pátečního večera s Tkaničkou a Lachtanem na své speciální dvoudenní výpravě, ostatní členové velkého oddílu a vlčata vyrážejí společně na jednodeňák. Scházíme se v sobotu ráno na tradičním místě na Hlavním nádraží. Programu velí Čonkin, který navrhl i místo:? Prosečnice, Hornopožárský les, Vlčí rokle. Zavítal jsem do těchto míst po delší době a musím Čonkinovi pogratulovat k výbornému výběru lokality. Také počasí zařídil ideální, protože sobota byla letos jedním z prvních opravdu teplých a slunečných dnů. Celý den nádherně, symbolicky se dešťová přeháňka spustila pět minut poté, co jsme v Prosečnici nastoupili do vlaku na zpáteční cestu.
Teď je ale ráno a my vyrážíme po žluté značce. V tunelu pod tratí je led, který nemůžeme nechat bez povšimnutí. Rozbíjení ledu čili ledování, jak říkali slavní hoši od Bobří řeky alias Foglarova Pražská Dvojka alias literární Devadesátka, bude hrát na dnešní výpravě ještě svoji roli. Stoupáme kousek lesem a zastavujeme na první sérii her: vory a Klínec. Na malém jezírku plave velká ledová kra, která je objektem zájmu všech v každé volné chvilce. Buší do ní klacky, snaží se ji uvést do pohybu a podobně. Na břehu jezírka je stále mumraj a náhle šup, jeden z nás (nebudu ho jmenovat, všichni si to pamatujeme) se ocitá v jezírku. Naštěstí je poměrně teplo. Skládáme se na suché oblečení, naštěstí se v batůžku nejmenovaného najdou i rezervní tepláky a ponožky.
Pokračujeme dál. Rokle je plná velkých balvanů, které zkoumáme a šplháme po nich. Opět přestávka na hry a svačinu, hrajeme běh se střiháním, kdysi jsme tuto hráli na Táboře samurajů pod japonským názvem Jan, ken, pon. Protahujeme nová koryta a stavíme průplavy na zdejším potůčku a opět pokračujeme v cestě.
Přicházíme na rozcestí, z něhož se budeme po červené značce vracet na vlakovou zastávku do Prosečnice. Čonkin zařazuje další baterii tří her. Velmi zábavné je Živé pexeso. Hrajeme jednu hledačku, pak probíháme uličkou pod střelbou papírovými míčky. Je čas opět pokračovat.
Členitý terén se přímo nabízí pro oblíbeného Nepřítele a lesík s tenkými stromky je ideální na Medvědy. Na mýtině plné pařezů dáváme ještě Slepého hlídače a na zastávce opakujeme Živé pexeso. Je tu vlak, vzhůru do Prahy.