Poslední výprava v tomto oddílovém roce, tradičně do Meziříčí, tradičně s kuřaty, velký oddíl i vlčata společně. Letos novinka – rádcovská akademie si donesla spacáky a celty do klubovny, Tkanička s Lachtanem je ve středu naložili do auta a odvezli do Meziříčí do boudy a rádcovská akademie mohla vyrazit v sobotu ráno nalehko na kolech. My ostatní jako vždy 18.45 Hlavní nádraží v levé části haly u výstupu z metra. Počasí dobré, jen po dlouhých deštích někde bahno a louže. Vlak do Tábora, přestup, Meziříčí, stavíme stany a plachty a jdeme spát.

Na louce už na nás u ohně čeká návštěva – staří Orlíci tu chtějí v létě udělat tábor dospělých a rodin a přijeli to zkouknout. Už od vodárny jsme cítili důvěrně známou a příjemnou vůni kouře. Stavíme stany a jdeme k ohni, povídáme. V Praze je po povodních, na louce je ale všechno víceméně v pořádku, na části, kde spíme, je krásně sucho, jen kolem boudy bláto. Ráno vstáváme a ze všeho nejdřív musíme dojít do vesnice do krámu pro objednaná kuřata a chleby. Kupujeme i sodovky, chceme pořádně vyčistit a vydezinfikovat studnu. Řežeme dřevo na topení pod kuřaty, naštěstí tu po Stínu smrti zbyla slušná zásoba, takže nemusíme do lesa.

Rádcovská akademie měla sraz v sobotu v 8.20 na Hlaváku, vlakem do Benešova a odtud na kole. Docela si máknou, čeká je přes 70 (možná magických 76) kilometrů, a to převážně do kopce. Mabe takto neotřele oslavuje své čtrnácté narozeniny, kromě svých věcí táhne ještě pro ostatní pytel bonbonů.

My na louce začínáme s hrami. Urkani ? jako vždy ? letos to jde zvlášť dobře, skotské klany, bitvy s papírovými míčky a mezi tím někteří nadšenci prozkoumávají potok . Je vedro, budují hráze, kopají v březích a tak všelijak podobně. Kolem čtvrté začínáme s přípravou kuřat. Kořeníme, balíme do alobalu, připravujeme klacky na pečení, roztápíme oheň. Začínáme péct, po šesté přijíždějí na kolech kluci z rádcovské akademie. Už na první pohled je zřejmé, že se neflákali. Radek prý nasadil celkem slušné tempo, takže sekundovat mu dalo pěknou fušku. Myslím, že si všichni rádi sedli (tedy pokud mohli sedět, aniž by jim to působilo trýzeň, inu celý den v sedle je znát). I rádcovská akademie se dává do přípravy a pečení kuřat, o momentálním fyzickém stavu většiny cyklistů vypovídá dostatečně fakt, že pečení zbytečně neprodlužují a shánějí se po spacáku.

S pěšáky hrajeme večerní hru útok na prachárnu, přidávají se jízdou nezdolaní cyklisté Ferda a Klobouk. I Radek s Tkaničkou a Lachtanem jdou záhy spát, takže odpadá klub disharmoniků. Ráno budíček v devět, cyklisti snídají a rychle se balí k odjezdu, čeká je nějakých 20 kilometrů na vlak do Sudoměřic, spacáky opět uklízejí do boudy, Tkanička s Lachtanem pro ně zajedou v úterý. My ostatní taky pomaličku balíme a před půl dvanáctou vyrážíme na vlak. Malé zpestření cesty vlakem z Meziříčí do Tábora ? ze staršího pana průvodčího se vyklubal vodní skaut z Opařan, povídám si s ním o skautech a trampech, v Táboře se loučíme podáním levice.