Nástup na Malostranské. Náhle mezi nás vbíhá neznámý muž, odhazuje tašku, vykřikne: ?Postarejte se o to!? a utíká dál. V tašce nacházíme čtyři plechové krabice. Každou si bere jeden tým. Uvnitř je vždy několik papírů se zašifrovaným textem, stará švabachem tištěná kniha a pár dalších věciček. Týmy se dávají do luštění a postupně vyrážejí. Někdo místo Jiljí přečetl Jiří a ocitl se omylem na Pražském hradě, nakonec se ale všechny týmy napojily na správnou trasu.
O co ve hře šlo? Bývalý agent se snaží získat citlivé dokumenty. Protože je sledován, požádá o jejich získání skupinu Krhútů. Má proběhnout tajná schůzka s předáním oněch materiálů. Ví se, kdy to bude, není však známo, kde k tomu dojde a kdo bude oním poslem. V přesně stanovený čas se musejí Krhúti sejít s bývalým agentem, který je naverboval a dokumenty mu předat. Jde tedy o to jednak získat tajné dokumenty a předat je agentovi, jednak zjistit od dalších bývalých agentů – žebráka, policajta, prostitutky – jak vypadá agent, který bude dokumenty předávat.
Na Malostranské tedy každý tým získal krabici s úvodním dopisem, lokalizací a časem, kdy se mají sejít s bývalými agenty, lokalizací jedné černé schránky a několika předměty potřebnými k šifrování. U kostela sv. Jiljí skupiny postupně kontaktovaly žebráka. Heslo znělo: /Nekoupil byste tenhle obrázek smradlavýho psa?/ Od žebráka dostaly popis agenta-posla (taška přes rameno). Policajt čekající na Kampě pod Bruncvíkem na heslo: /Chtěl bych nahlásit podezřelou ztrátu růžového lva,/ předal další indicii ? obrázek černé bundy, prostitutka v Kamzíkově ulici za Karolinem za heslo: /Za trochu lásky šel bych světa kraj,/ předala indicii – obrázek hodinek. Čekání na kominíka u rotundy sv. Kříže se nečekaně proměnilo v únos. Zakuklenci vtahují do auta jednoho z členů týmu (byl předem informovaný pátečním Jeníkovým telefonátem) a odvážejí ho do neznáma. Týmy pokračují ke Staronové synagoze, odkud stopují neznámého muže ke kostelu sv. Haštala. Tento muž vhodí dokumenty do odpadkového koše. Týmy si pro ně jdou, ale sotva je vyndají, objeví se týpci s unesenými členy týmů s tím, že je vrátí živé výměnou za dokumenty. Následuje vyjednávání o osvobození zajatců a boj.
Popis muže s dokumenty získaly týmy od agentů, lokaci Staronová synagoga se dozvěděly z černých schránek. Ty byly celkem čtyři. Na Masarykově nádraží schránku obstarala paní na veřejných záchodcích, na Žofíně to byla plechovka ležící v přivázané pramici, ve Stříbrné ulici nápis křídou na patníku a zídce, u kostela sv. Jakuba balíček od vonných tyčinek strčený za okapem. Každá černá schránka poskytovala klíč k části textu šifry, kterou týmy našly v původní plechové krabici. Na některá písmena ze šifry odkazovala čísla stran a písmen v knize z krabice (Masarykovo nádraží), na jiná písmena papír s různě rozmístěnými kolečky, který po přiložení k mapě z krabice dával v kolečkách správná písmena (Žofín), pastelka odkazovala svou barvou na správnou barvu písmen z různobarevně psaného textu (sv. Jakub).
Speciální příhody nakonec: zajatce jsme ukrývali v zákoutí u Betlémské kaple. Paní kustodka zdejších výstavních prostor původně přišla proto, aby nás pořádně zpucovala. Tkanička zrovna maloval Eragonův obličej, aby to vypadalo, že ho únosci týrali a mučili. Na mou omluvnou řeč, že jsme skauti a hrajeme tady hru, reagovala paní zcela nečekaně. Slovy: ?Nazdar, bratře,? mi začala tykat a následně podrobně referovala o svých kontaktech s polskými skauty – harcery v osmdesátých letech (Polsko byla jediná komunistická země, kde se skauti udrželi). Nakonec zpucovala jenom Tkaničku, že jeho líčení Eragona nestojí za nic, barvy mu sebrala a dolíčila kluky sama.
Příhodu číslo dvě nebudu blíž rozvádět ? jen tolik, že únosy člena týmu byly zahrány tak dokonale, že někdo z přihlížejících občanů zavolal policii, aniž by se předtím dotázal neunesených členů týmu, zda to snad není jen hra a aniž by blíže zkoumal, proč vlastně ti ostatní hoši nevolají o pomoc a naopak se smějí.
Vlčata hrají svou samostatnou hru na Pražském hradě a Novém Světě, také s kriminální zápletkou. Z policejního rozkazu č. 76/ 2014 ohledně mimořádné situace v prostoru Pražský hrad, Hradčany, Nový Svět se dozvídají, že dnes 8. února 2014 v ranních hodinách byl z Obrazárny Pražského hradu odcizen mimořádně cenný obraz. Protože krádež byla nahlášena krátce po odcizení, policie uzavřela celou uvedenou oblast a pachatelé tedy s velkou pravděpodobností ukryli obraz někde v těsném okolí Pražského hradu. Popis obrazu: jedná se o obraz Alegorie na turecké války vzniklý na objednávku císaře Rudolfa II. kolem roku 1610. Namaloval ho Bartholomeus Spranger. Jedná se o olej na dřevě o rozměrech 165,1 x 104,5 cm a váze 80 kilogramů. Umělecká hodnota obrazu je nevyčíslitelná. Naposled jej švýcarská galerie Koller nabídla v aukci za vyvolávací cenu 142 tisíc euro.
Po propátrání prostoru Pražského hradu, kde vlčata zjištovala řadu informací, sestavila z nich jména ulic, kde je ukradený obraz ukryt. Pět bližších indicií k úkrytům částí obrazu si vlčata vysloužila splněním složitějších úkolů, spojených s dotazováním u náhodných kolemjdoucích. Části obrazu pak nalezla v úkrytech na Novém Světě.