Původně plánovanou Otavu jsme museli změnit na Vltavu, po výrazně suchém létě není nikde jinde voda. Vyrážíme tedy v pátek večer směr Vyšší Brod. Do Budějovic vlakem, dál objednaným autobusem. Ve známém kempu Pod Hrází jsme kolem půlnoci a je tu naštěstí poměrně málo lidí.
V sobotním mírně deštivém ránu zahajujeme rozcvičkou v plavkách. Pak sedáme do lodí a vyrážíme. Několik lidí ? King-kong, Mabe, Králík ? založilo novou oddílovou tradici ? na vodu vždy ve stylové čepičce. King-kong má vodnický klobouček, Mabe vojenskou lodičku a Králík klasickou námořnickou čapku. Voda teče, jedeme jako draci, zkušeně sjíždíme všechny jezy, naše rychlost předčila všechny propočty. Vyšší Brod, Herbertov, Rožmberk, Větřní, Papouščí skálu a všechny krumlovské jezy jsme zdolali v rekordním čase, spíme kousek za Krumlovem na tábořišti U Milana. Na místě jsme v 17.15 hodin, vyjížděli jsme kolem půl desáté, máme za sebou podle kilometráže 40,5 kilometru, průměrná rychlost 5,75 kilometru za hodinu čisté jízdy – byla tam nějaká pauzička na oběd. A to jsme ještě půlku cesty nepádlovali a jeli v soulodí včetně některých jezů.
Na řece jsme skoro sami. Přes den není žádné horko, občas mírně prší, tedy na blbnutí v jezech není to pravé počasí. Večer na tábořišti pozorujeme skupinku vysokoškoláků, kteří se marně snaží rozdělat oheň. V neděli ráno opravdu nemáme naspěch, zbývá 10 kilometrů a dál než do Zlaté Koruny se jet nedá, do Boršova bychom museli přidat dalších dvacet kilometrů a nikde blíž není vlak. Takže rekreačně vyjíždíme v 10.30, v jednu jsme ve Zlaté Koruně, v kempu odevzdáváme lodě a jdeme do slušného krpálu do Nové Koruny na vlak.