Sešli jsme se v 9 hodin u klubovny velkého oddílu ve Výstavní. 43 účastníků čili 43 kol tu chvílemi působilo dost velký zmatek, proto jsme co nejrychleji naložili k Máčkovi do auta batohy a popojeli na louku do lesoparku, abychom se v klidu rozdělili do týmů.

Cílem letošní kolovky byl Brandýs nad Labem, kde jsme měli domluvené spaní v krásném srubu zdejších skautů. A tým složený z nejsilnějších si vytknul jako cíl ujet za sobotu 100 km. Podařilo se! Urazili 102 km. Na místo dorazili kolem 18.30, trasa: cyklostezkou podél Jižní spojky na náplavku, přes Letnou (s fotografováním před Národním technickým muzeem) do Stromovky a pak už podle Vltavy na Roztoky, Kralupy, Nelahozeves a Veltrusy a dál do Mělníka, odtud pak podle Labe přes Kly a Kostelec nad Labem do Brandýsa. Tým vedl Lachtan a Vašek.

B tým jede po trase Klánovice, Úvaly, Tuklaty, Kounice, Velenka a podle Labe do Brandýsa, urazil za sobotu symbolických 76 kilometrů (pro neznalé 76 je číslo našeho oddílu), příjezd po 19. hodině. Nejeli pomalu, ale zradilo je bahno. Trasa byla sice vyprojektovaná po cyklostezkách, ale některé nezpevněné úseky vypadaly po deštích a asi i občasném průjezdu traktorů z vedlejších polí všelijak. Pochvala patří Tukanovi a Vlčímu zubovi, kteří jako vlčata jeli s B týmem. Vedení týmu – Tkanička, Jéža.

C tým je složený z vlčat a volíme nejkratší čili přímou trasu v délce 40 kilometrů: Měcholupy, Štěrboholy, Počernice, Zeleneč, Zápy, Toušeň a podle Labe do Brandýsa. Vedení Milan, Ondra, Nána, Šákul. Na místě jsme nejdřív, už v 15 hodin, vlčata jedou velmi slušnou rychlostí a na rozdíl od B týmu nás bahno nikde nezaskočilo. Chvíli sledujeme kajakáře na umělé peřeji pod mostem v Brandýse, pak se jedeme podívat do Staré Boleslavi do kostela, kde byl zavražděn svatý Václav. Máme štěstí, je otevřeno a dokonce nás jedna paní krátce provádí ve starobylé románské kryptě. Po 16. hodině jsme u klubovny, kde máme spát, přijíždí Máček, vykládáme batohy, chvíli hrajeme hry a je tu zdejší skautská šéfová, která nám srub otvírá. Vaříme večeři, rozbalujeme, uklízíme dovnitř kola a vyhlížíme ostatní.

Ráno vstáváme v osm hodin, rozcvička v trenýrkách, snídaně, po deváté vyrážejí jako první na trasu vlčata. Velký oddíl má za úkol ještě douklidit vnitřek srubu. Jedeme směrem na Nymburk, stále podle Labe. Před lávkou u Káraného nás dohnal B tým a krátce nato kolem nás sviští slušně rozjetý A tým. Jedou jak namydlené blesky, protože je čeká 70 kilometrů do Prahy. B tým jede stejnou trasu jako vlčata. Předjíždí nás, ale víceméně celou trasu jim s vlčaty šlapeme na paty. Před námi je 40 kilometrů.

Tentokrát jsme se bahnu nevyhnuli, dva úseky mezi poli u Lysé nad Labem nám daly zabrat. Nezbývá než se v Nymburce uchýlit na ruční myčku aut, kde za 430 Kč naházených postupně do automatu myjeme všechna kola B a C týmu. Bylo to nutné. Nedokážu si představit, jak bych kolo myl doma a taky jak bychom takováhle kola nakládali na vlek. A mužstvo dorazilo zdárně do Prahy a problém bahna řešili radikálně. Například ponořením celého kola do rybníčku vedle klubovny.

Celé dva dny se počasí drželo, chvílemi bylo i slunečno. Pršet začalo v sobotu večer poté, kdy jsme všichni zalezli do srubu a do rána se vypršelo. V Nymburce nakládáme kola na vlek a jedeme nejprve do Brandýsa do klubovny pro batohy. Nastoupili jsme do autobusu a takřka v témže okamžiku začalo hustě a vydatně pršet. Co k tomu víc říct?

Máme strach o A tým, jestli nezmoknou, protože déšť je chvílemi tak silný, že by kluci byli během deseti minut na cucky. Naštěstí déšť postupoval směrem od Nymburka k Praze, takže A mužsvo dojelo do klubovny za sucha a když jsme se s autobusem přibližovali my, pršet přestalo, takže kola z vleku jsme skládali opět za sucha.