Na letošním Pochodu drsných mužů se vracíme po dlouhé době do Havlíčkova Brodu, spíme ve zdejším Skaut klubu. Naposledy jsme tu byli v roce 2012. Trasu velkého oddílu připravil Králík klasickým systémem postupného odpadávání.  První skupina se oddělila pod vedením Saláma, druhá pod vedením Lachtana,  pochod dokončili pod vedením Králíka a Tkaničky Matěj, Papája, Krab, Nik, Martin, Tranďák, Mogadišu a  náš bývalý člen Šáša, příchod cca 01:30, v nohách 65 kilometrů. Nejkratší trasa měřila zhruba 35 kilometrů, střední trasa 57 kilometrů. Ráno vyrazil velký oddíl už kolem osmé přes Okrouhlici na hrad Lipnici a poté k památníku Jiřího Wolkera, který se zúčastnil skautských táborů v těchto místech  v letech 1916 a 1917 pod vedením.zakladatele Junáka A.B. Svojsíka.  Nedaleko od této lokality naplánoval Králík první dělící bod, tedy první možnost vzdát a začít se vracet do Havlíčkova Brodu. Další trasa vedla ke zřícenině hradu Orlík u Humpolce a poté do Koječína. Zde Králík naplánoval druhý dělící bod. Nejsilnější skupina si pak trasu protáhla přes  Kochánov, Okrouhličku a  další místní lokality. Králík také obnovil tradici čtení během zastávek pochodu, vybral knihu Bear Grylls – Příběhy skutečné odvahy –  příběhy lidí, kteří se odmítli vzdát i v těch nejzoufalejších situacích, o jejich houževnatosti, která jim pomohla přežít. Co jiného bychom se měli učit v dobrém skautském oddíle.

Vlčata mají svou trasu  i svůj program, který připravil Tintin, doprovází je kromě něj Vašek a Milan. Ráno jdeme nejprve společně nakoupit suroviny na přípravu večeře. Chceme totiž popojet vlakem, abychom se přiblížili k Lipnici, a tak musíme vyčkat na vhodný spoj. Po nákupu hrajeme pár her v klubovně, kde jsme ubytovaní. Tématem sobotního programu je stavba lodi, a tak stavíme nejprve nejvyšší stožár – věž ze špaget a marshmallow. Poté závodíme v běhu v parku před nádražím. Nasedáme do vlaku, jedeme do Světlé nad Sázavou. Cesta na Lipnici odtud je dlouhá asi 8 kilometrů, i my po cestě míjíme pomníček věnovaný Jiřímu Wolkerovi a A.B. Svojsíkovi, ten připomíná, že tudy chodili právě na tábořiště pod Lipnicí. Musíme to hnát  aby nám na hradě nezavřeli, chceme totiž jít na prohlídku. Nakonec jsme  tu včas  a na prohlídce vydržíme skoro dvě hodiny až do zavření hradu. Po počátečním výkladu si můžeme po celém hradě chodit sami, jak co koho zajímá. Zároveň je na nádvoří malá střelnice, kde si mohou kluci zastřílet z kuše. Zpáteční cesta směřuje přes Okrouhlici, odkud pojedeme opět vlakem. Po cestě krásnými jarními loukami zastavujeme čas od času na hry. Nejúspěšnější je střelba tenisáků pomocí širokého gumového pásu na cvičení, výborný nápad, který jsme v oddíle ještě nikdy nezkoušeli. Pomalu zapadá slunce, vidíme na obzoru tmavnoucí siluetu Lipnice, šlapeme směrem na Okrouhlici, pak sedíme na nádraží a čekáme na vlak. Kamzík s Diblíkem zkoušejí drsnou trampskou hru kanada. Vracíme se do klubovny, spolu s námi dorazila první parta velkého oddílu. Večeříme, hrajeme hry, jdeme spát.

V neděli ráno nás čeká příjemná koupel v krytém bazénu, který je jen asi 10 minut od klubovny. Pak už zbývá jen cesta vlakem do Prahy.