Poprvé v historii oddílu jedeme na výpravu do Mostu a musím říci hned úvodem – jsme velmi mile překvapeni. Spíme v nově opraveném Skautském domě, Krušné hory jsou na dohled, na úpatí to trvá vlakem půl hodiny.
V pátek přijíždíme na nádraží v půl desáté večer, čeká nás cesta přes celé město, dobře měřených 45 minut chůze a vlastně zároveň prohlídka města. Králík jel napřed, aby převzal klíče od Skautského domu podle přání zdejších skautů v dřívější hodinu než v půl jedenácté večer. Teď nám přišel na nádraží naproti a vede nás nejkratší cestou. Správce Skautského domu má shodou okolností také přezdívku Králík.
Večer už toho moc nestihneme, ubytováváme se celkem ve třech místnostech, vybíráme peníze, jdeme spát. A mužstvo bude vyrážet v 5:00, my ostatní v 8 hodin, protože vlčatům jede vlak v 9:30. B mužstvo jde sice pěšky a vlak nepotřebuje, ale máme jen jedny klíče a vlčata určitě přijdou dříve než B mužstvo, klíče tedy musí zůstat jim.
Při odchodu A mužstva jsem účasten, musím za nimi totiž zamknout vchod. Přeju jim „Zdrávi došli“ a jdu ještě spát, zatímco Matěj, Martin, Krab, Nik, Mogadišu, Tintin, Králík a Tkanička šlapou první kilometry. A mužstvo míří na hřeben Krušných hor přes Jirkov, v Deutschneudorfu dosahují německé hranice a přes Litvínov se vracejí do Mostu. B mužstvo směřuje k zámku Jezeří. Vlčata popojedou vlakem do Oseku, odtud stoupají na hrad Rýzmburk, pak pokračují po turistických značkách na vlak do stanice Horní Háj.
Největším překvapením na trasách A mužstva a vlčat byl sníh, hodně sněhu, pro A mužstvo zatraceně hodně sněhu. Sníh se přitom objevil zcela nečekaně, na pár metrech stoupání jsme s vlčaty přešli z předjarní krajiny zkrápěné deštěm do zimy se sněžením a souvislou deseticentimetrovou vrstvou sněhu na zemi. Nikdy jsem nic podobného nezažil. Nebylo to totiž tak, že bychom při stoupání nejdřív nacházeli zbytečky sněhu, pak trošku souvislejší plochy a nakonec vystoupali do zasněžené krajiny, byl to náhlý zlom, čára, ostrá hranice. Cyklista sólista, který předjíždí v prudkém stoupáku vlčata, je asi hodně překvapený, najednou by potřeboval místo kola běžky. Ve sněhu otáčí a vrací se zpátky do jara. V Mostě kvetou na záhonech první jarní květiny, A mužstvo se nahoře v horách prodírá závějemi a sněhovou bouří.
Tkanička informuje ve zpravodajství na oddílovém facebooku o situaci na trasách jednotlivých mužstev:
Kolem půl desáté ráno A mužstvo: 22 km za námi, šplháme do kopce a sněží.
Ve čtvrt na dvanáct A mužstvo: ale nás to fakt baví, 30 km a stále s úsměvem. Ale ten wellness by se fakt hodil, zítra budeme ráno vstávat ztěžka.
A o chvíli později souhrnná informace o všech: A tým má za sebou 30 km, chumelí, ale jinak pohoda. B tým se zatím pohybuje v nižších polohách, kde je skoro jaro a úplně to neženou. Vlčata popojela vlakem a chůzi prokládají hrami.
Někdy kolem osmé večer: aktualizace z trasy: A tým má za sebou 60 km, B tým 31 km.
S vlčaty se vracíme do Mostu vlakem ve čtvrt na pět odpoledne, po cestě ke Skautskému domu nakupujeme na večeři ve zdejším Lidlu. Kluci si odhlasovali k večeři tortilly, základ náplně je kuřecí maso, k tomu si každá šestka vybrala svoje přísady.
B mužstvo přichází večer po desáté, vlčata už spí, kluci se přesouvají do kuchyňky a vaří si teplé večeře, tentokrát každý sám, protože rádci a nejsilnější členové družin jsou stále na trase. A mužstvo doráží po jedenácté večer, rychle do sebe hodí nějaké jídlo a jde spát. Mají za sebou velmi slušný výkon v obtížných podmínkách ve sněhu a s ostrým stoupáním.
Závěrečná rekapitulace tras: vlčata nachodila 15 km plus ranní přesun na nádraží a večerní přesun z nádraží, celkově tedy kolem 20 km, skupina B nakonec zvládla 45,5 km, což je super výkon a mnozí si tak vytvořili svá osobní maxima. Skupina A má na kontě 78 km.
V neděli už jen balíme, uklízíme klubovny, v nichž jsme spali, vyřizujeme pár organizačních věcí, pak venku před Skautským domem na jarním slunci čteme Sedmičku, hrajeme molekuly a král vysílá své vojsko.
V okamžiku, kdy nasedáme do vlaku, netušíme, že pro dnešek ještě není všem dobrodružstvím konec. Kvůli poruše vlaku stojíme hodinu před Prackovicemi, než nás přibere na palubu mezinárodní rychlík z Německa.