Článek o výpravě velkého oddílu sepsal Tkanička:

Velký oddíl se po obnovení činnosti vydal na výpravu do Dubu u Vlašimi. Když jsme v pátek večer dorazili na tábořiště, překvapila nás rozvodněná Blanice. Postavili jsme si stany na vyvýšené části louky, někdo šel rovnou spát a ostatní se šli ohřát k ohni. O půlnoci jsem zkontroloval hladinu řeky a ta byla o 5 cm nižší než při příjezdu, takže mě to celkem uklidnilo a mohl jsem také zalézt do spacáku. Ráno svítilo sluníčko, řeka dál ustupovala, takže jsme se po rozcvičce a snídani pustili do hraní her. Na každou hru se sestavovaly nové týmy, takže se na konci ukázalo, kdo je vítězný typ a nebo měl vždy štěstí při losování. To nás zabavilo na větší část dne. Hlavním zpestřením odpoledne bylo, když se Martin, Matěj a Papája pokoušeli uvolnit zaseklé klády v řece. Moc jim to nešlo, ale nakonec se podařilo a klády odpluly dál po proudu. Jen se to k pobavení všech přihlížejících neobešlo bez ledové koupele. Později odpoledne jsme nanosili dřevo a začali chystat večeři. Vaření nám přerušil přívalový déšť s kroupami, takže některé družiny jedly s větším zpožděním. Večer jsme se opět sešli u ohně a protože zpívat se stále nemůže, tak zaznělo alespoň pár historek z distanční výuky, probrali jsme oddílové věci a šlo se spát. V neděli jsme ještě stihli jednu hru, zabalili, uklidili tábořiště a vydali se zpět na cestu do Prahy. Ve vlaku jsme si ještě zahráli naší oblíbenou hru „požádej lidi o uvolnění míst, na které máme místenky“, takže jsme si zase vyslechli spoustu „pěkných slov“, ale jinak cesta proběhla v pohodě a na Hlavním nádraží nás paní průvodčí dokonce pochválila, jak jsme cestu hezky zvládli.

Článek o výpravě vlčat sepsal Milan:

Vlčata využila na výpravu oddílovou louku v Meziříčí u Tábora. Počasí se během pátečního odpoledne výrazně zlepšilo, přestalo pršet a oteplilo se. Na tábořiště jsme dorazili ještě za světla a hlavně za sucha. Čekala nás tu Honzina, která přivezla autem na místo Tarpy na spaní.  Spát musí  kvůli COVID každý ve svém Tarpu, takže jich vezla skoro plné auto. Deset jich už postavila, zbývá nám  tedy postavit  druhých deset.  Louka je i po deštích překvapivě suchá. Ubydlujeme  se v Tarpech, chvíli ještě sedíme u ohně, jdeme spát. Ráno vstáváme v  osm hodin. Den začínáme rozcvičkou, snídáme, na úvod dne hrajeme krátké pohybovky. Pak trochu pracujeme – nosíme a lámeme dřevo, pumpujeme pitnou vodu ze studny.  Zkoušíme větší hry buď na louce nebo v přilehlém lese, mezi  hrami obědváme, kdo chce, koupe se v potoce a pouští lodičky. Počasí se stále drží, neprší a je poměrně teplo. Největší úspěch má hra Na urkany podle Jaroslava Foglara, opakujeme ji ještě jednou s výměnou rolí. Po večeři u ohně čekáme na tmu, hrajeme na lidového vypravěče a pak, když se konečně setmělo, fotbal se svíčkami. Kolem desáté už všichni spí. Ráno balíme a uklízíme tábořiště, zbývá i čas na další hry na louce a předběžné rozdělení týmů na Traperku. Ve čtvrt na dvanáct vyrážíme na vlak.