Podzim je tady, letos naposled pod Tarpy.  Jedeme tentokrát odděleně – velký oddíl na Blaník, vlčata do Krhútského teritoria. Sraz máme ale v pátek shodně – do Benešova jsme spolu ve stejném rychlíku, tady velký oddíl přestupuje směr Vlašim, my  s vlčaty pokračujeme do  Tábora a Meziříčí. Roveři volí ještě jinou taktiku. Přišli na sraz s ostatními, vyprovodili nás na nástupiště a teprve pak dělají poradu, kterým vlakem a kam pojedou oni.  Spoj směr Benešov ovšem jede každou půlhodinu, takže žádný stres. Nakonec  volí  jako výchozí bod Mrač.

Páteční večer – velký oddíl staví Tarpy v krásném vysokém lese kousek za Domašínem. Vlčata si v Meziříčí mohou vybrat – buď spaní ve srubu na palandách nebo pod Tarpy. Přes den bylo krásně, jasno a teplo, teď k večeru je citelně chladněji.

Výpravu vlčat má na starost Ondra. Na sobotní dopoledne připravil vědomostní závod  jednotlivců spojený  s terénním během, po obědě zkouší vlčata pracovat s nožem, trénují rozdělávání ohně  a také škrábou brambory a krájí cibuli na večerní buřt guláš. Šéfkuchařem je Tintin. Program prokládáme hrami, doplňujeme také zásobu dřeva na večer. Po večeři sedíme u ohně na krytém ohništi „v jurtě“, povídáme, hrajeme hry. Po deváté večer jdeme spát. V neděli balíme, uklízíme, vlak jede poměrně brzy, takže moc  dalších  aktivit už nestihneme.

Velký oddíl putoval přes Malý Blaník se zříceninami barokní kaple a Velký Blaník se zajímavou roubenou rozhlednou do Dubu u Vlašimi, kde se utábořil na základně našeho spřáteleného oddílu Rysové.  Ředkvičkovi se po cestě rozpadla bota – utrhla se podrážka.  Situaci se podařilo vyřešit za pomoci stříbrné lepenky a ponožky přetažené přes zalepenou botu. Na dojití to stačilo. Sobotní večeře uvařena po družinách na tábořišti v Dubu, v neděli vycházkovým tempem do Vlašimi.

Roveři putovali z Mrače celou sobotu sami, večer se sešli s velkým oddílem na tábořišti v Dubu.