Je to už hodně let, kdy jsme na Zimním sněmu zažili naposledy sníh. Teď nás počasí už od začátku týdne opravňuje k naději, že letos to bude konečně jinak, že po dlouhé době vyzkoušíme klasické zimní táboření. Sníh byl v týdnu dokonce i v Praze. Těšíme se. Spát na sněhu má svoje neodolatelné kouzlo. Ideálnímu průběhu táboření nahrává i teplota. Není žádný krutý mráz, který zalézá za nehty, předpověď slibuje teploty malinko pod nulou, přesně tak, aby sníh netál a nebylo bláto. Unikátní konstelace pro to, spaní na sněhu si opravdu užít. Lachtan a Papája nasadili dokonce kraťasy.
Už kousek za Prahou vidíme z vlaku souvislou vrstvu sněhu v krajině. Přestup v Táboře, paní průvodčí je skautka z Velešína a přeje si, abychom jí na nástupišti zakřičeli náš oddílový pokřik. Rádi se pochlubíme a řveme, co nám síly stačí. Přestup a za chvíli jsme v Meziříčí. Silnice je slušně ledovatá. Jdu velmi opatrně, abych si nenatloukl. Vrstva ledu je víceméně souvislá, takže opravdu není kam šlápnout a je třeba zvažovat každý krok. Uklouznout a padat s batohem znamená, že jako bonus v poslední fázi pádu dostanete batohem do hlavy a to se mi opravdu nechce.
Někteří roveři (Matěj, Martin, Papája a Krab) jeli dřívějším vlakem, mají za úkol postavit jedno týpko, rozdělat oheň v jurtě, připravit na spaní srub pro vlčata a zatopit tu v kamnech. Přicházíme na louku. Úkol je vzorně splněn. Dohadujeme se, zda stavět druhé týpí, ale řada drsňáků říká, že chce spát v Tarpu. Je to příležitost ke splnění šípu zimního táboření a s dobrým vybavením při této teplotě pohoda. Sněhu je 5 – 10 cm, souvislá vrstva po celé louce, jak jsme se na to těšili. Zůstáváme tedy u jednoho týpka, do kterého se kluci hned nastěhovávají, vlčata se ubydlují ve srubu, ostatní staví Tarpy. Vyhrabávám si lopatou obdélník na svůj Tarp, sníh odhazuji stranou, aby mi přes víkend pod igelitem netál. Země není zmrzlá, kolíky jdou pohodlně zatlačit rukou jako v létě. Převlékám se a zalézám do spacáku, abych si vychutnal první sněhovou noc. Kdypak zase bude na Zimním sněmu takhle krásně?
Ráno je budíček klasicky v osm, rozcvička (pro velký oddíl v trenýrkách), snídaně, za hodinu po budíčku začíná program. Zpoza týpka se nečekaně vyřítí ve svém Aston Martin James Bond v charakteristických tmavých brýlích. Je třeba hned začít s pronásledováním záporáka, který chce zničit zeměkouli. Téma společné pro velký oddíl i pro vlčata, hru velkého oddílu připravili Tranďák a Papája, hru vlčat Nik a Krab. Obě byly připraveny skvěle, poděkování patří všem čtyřem roverům. Velký oddíl se rozděluje do tří týmů (CIA, KGB, M 16), vlčata do dvou týmů.
Celodenní hra může začít. Úkoly jsou rozmanité, velký oddíl začíná výběhem po kontrolách v okolí, část úkolů plní kluci přímo na louce nebo v okolních lesích. Vlčata například vybojovala na kontrolách střílející propisku, nehořlavé rukavice, hodinky Omega, samonabíjecí pistoli a automobil Aston Martin, prolézala pavučinou – laserovým bludištěm, stavěla sněhuláky, procházela trasu vyznačenou nafouknutými balónky, aby získala dílky mapy odkazující k místu, kde se skrývá hledaný záporák. Mezi disciplínami velkého oddílu zaujala třeba hra s úkolem postavit tým tak, aby se dotýkal země předepsaným počtem rukou a nohou.
Dopoledne roveři, kteří zrovna nejsou potřeba při velké hře, stěhují naši zásobu týpiovek od stromů zničených kůrovcem, které budou časem pokácené a proto se o ně nemohou opírat naše tyče. Vhodný nový strom jsme nenašli, Tintin proto staví trojnožku a týpiovky opíráme do ní, jak jsme to někdy dělávali po táboře.
Na Zimním sněmu i letos držíme tradici společného oběda – horké polévky uvařené ve velkém kotli. Přišla vhod. Ke společné večeři je buřtguláš, při našem počtu kotel přetéká, budeme muset obstarat větší. Buřtguláš se povedl, co zbylo, ohříváme zájemcům ještě k snídani.
Večer usedáme ke sněmovnímu ohni, lavičky roveři připravili do tvaru krhútského trojúhelníka. Hodnotíme činnost od začátku září, vyhlašujeme vítěze velké hry, odměňujeme vítěznou družinu a vítěznou šestku v mezidružinovém a mezišestkovém bodování. Čteme krátkou povídku z historie pražské Vodní pětky o nováčkovi, který byl poprvé s oddílem na horách a nevěděl, co je to meňo. Odměňujeme také ty, kteří měli od září stoprocentní docházku na výpravy, je jich hodně i přesto, že leckomu stoprocentní docházku zmařila covidová karanténa. Představují se letošní nováčci, povídáme si o výpravách, které nás čekají od ledna do června.
V neděli rozcvička, balení, bourání týpka, úklid, zbyl čas i na pár masoher. Pumpa přes noc zamrzla, ale spravila to horká voda nalitá do hadice. Šlapeme na nádraží, vyndáváme roušky na cestu vlakem, žádné zpoždění, vzhůru do Prahy.
Na závěr ještě pochvaly za stoprocentní docházku na výpravy jmenovitě (hodnocené období je od 1. září, Zimní sněm se už počítá do dalšího období, poslední započtená výprava je tedy jednodeňák):
Velký oddíl: Želva, Tukan, Kiki, Damián, Minotaurus, Netopýr, Šerif
Vlčata: Užovka, Fénix, Rys, Jelen, Lev, Havran, Matěj I., Hvězdář
Roveři: Matěj, Martin, Nik