Voda vyšla na poslední prázdninový víkend, je to takhle kvůli srazu oddílů, kde se musíme přizpůsobit v termínu. Ve čtvrtek odpoledne fasování vest v klubovně, v pátek jedeme jako vždycky z Hlaváku.
Z pátku na sobotu spíme v Táboře na skautské základně Lužnická plovárna. Je to asi půl hodiny od nádraží přes večerní, už skoro spící město. Stavíme Tarpy, čekáme na lodě, které přivezou už dnes. Čekáme dlouho, už skoro všichni usnuli, lodě jsou tu až skoro o půlnoci, něco se někde zaseklo. Naštěstí přivezli i velký reflektor, takže lodě neskládáme potmě.
Vstáváme v osm, rozcvička, balení, snídaně, vyplouváme jako vždycky po deváté. Modrá obloha, už od rána horko, málo vody, neteče to, jezy jsou suché, tak je nějak sklouzáváme způsobem, že roevři stojí na hraně jezu a strkají lodě dolů. Na rozvalených jezech někdo zkouší v singlu prokličkovat mezi kameny, ale jde to ztuha.
Pořád se koupeme nebo poléváme vodou, horko je pořád větší. Na posledním jezu v Táboře mi při sklouzávání skočila do lodi docela velká ryba. Hodně drhneme, takže pádlování je místy docela úmorné a jedeme pomalu.
V jednom z míst, kde je řeka rozumně široká i hluboká, uděláme z lodí vor a skáčeme po přídích.
Směřujeme do kempu Říhovky, nevíme ale, jak to tam vypadá, tak pro jistotu chceme vzít pitnou vodu na skautské základně v Liškách u Bechyně. Je tu správce, seká trávu a vodu nám pustil dlouhou hadicí.
Tábořiště Říhovky je zvláštní retro lokalita, čas tu přestal plynout před dvaceti či třiceti lety, ale velká louka je posekaná, je tu i ohniště a v lese kolem dostatek dřeva. Dojíždíme sem až skoro za tmy. Rychle stavíme, děláme oheň, jdeme spát.
V neděli ráno zbývají poslední tři kilometry. Vytahujeme a čistíme lodě, bodovaná hra – plavání přes Lužnici – je to tady pod známým bechyňským mostem jezero zadržované jezem. Pro lodě přijíždějí nadoraz, musíme sebou hodit, abychom pomohli naházet lodě na vlek a přitom stihli pohodlně dojít na vlak.