Letošní Krhútskou horou je horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, a tak jsme se vydali do skautské klubovny v Zábřehu, ve které narozdíl od minulých let budeme spát obě noci. Putujeme také po stopách zábřežského rodáka Eskymo Welzla a předčítáme si z jeho knihy Třicet let na zlatém severu, hned v pátek se také fotíme u jeho sochy před nádražím.
Ráno začínáme cestou vlakem do blízkosti budoucí krhútské hory, konkrétně do Koutů nad Desnou. Nejrychlejší dobyvatel si ji již tradičně pojmenuje. Zatímco v Zábřehu vládne plné jaro, v Koutech nad Desnou je v provozu sjezdovka, a to ještě netušíme, co nás bude čekat nahoře. Stoupáme a sněhu mohutně přibývá, naštěstí je zmrzlý, jinak bychom zapadali po kolena. Nahoře je vítr, zima a mlha. Poctivá vrstva sněhu spolu s mrazem navozuje pravou atmosféru při čtení kapitol z Welzlovy knihy, kterým naši cestu prokládáme. Úspěšným pokořitelem letošní krhútské hory se stal Šerif. Sestup je, aspoň pro vlčata, spíš klouzání po zledovatělé, aktuálně nevyužívané části sjezdovky.
V neděli ráno jsme už jenom zabalili, uklidili a vydali se na malý okruh po Zábřehu. Po cestě si skauti zahráli na námořní obchodníky a piráty. Vlčata vystoupala na místní rozhlednu a zahrála také několik her. Šerif jakožto dobyvatel Dlouhých Strání tuto horu přejmenoval na Skautíkův sen.