Letos jsme udělali několik změn v rozvrhu tradičních oddílových akcí. Místo Pochodu drsných mužů vyrážíme na Jarní sněm (který jsme jako samostatnou akci oddělili od Traperky) do Ralska. Vlaková doprava nám nachystala dobrodružný začátek v podobě sedmdesátiminutového zpoždění v Boleslavi a dvou přestupů (Boleslav, Česká Lípa). Čekání v Mladé Boleslavi je dost napínavé a nějakou dobu skutečně netušíme, zda se nám vůbec podaří se nějak rozumně dostat do Mimoně. Vypadá to, že poslední přípoj v České Lípě ujede a nás bude čekat pěkných pár kilometrů v noci a s batohy. Roveři prohledávají mapy a jízdní řády a zkoušejí kombinovat různé náhradní varianty (pokud bude nemožné chytit poslední vlak, vystoupíme dřív než v Lípě a ušetříme si aspoň pár kilometrů). Nakonec všechno visí na průvodčí vlaku z Boleslavi, zda bude ochotna zavolat do České Lípy, aby na nás připoj počkala (oba vlaky jsou Arriva). Při nastupování se na ní hned obracíme s prosbou, ale je dosti odměřená a nevypadá to vůbec dobře. Po chvíli ale za námi ve vlaku sama přichází a říká, že je vše zařízeno. Dali bychom jí kytku, kdyby se dala někde koupit, s sebou kytice obvykle nevozíme. Abychom tradici Pochodu drsných mužů zůstali alespoň trochu věrni, šlapeme z Mimoně sedmikilometrovou trasu temným lesem s plnou polní na zádech. Ve čtvrt na dvě ráno je na tábořišti živo, protože jsme právě dorazili. Skauti staví Tarpy a vlčata se ukládají k spánku v přilehlé chatě.
Ralsko skýtá nespočet krásných a zajímavých míst k objevování. Skauti celý skoro až letní den prolézali bunkry, hangáry a opuštěné domy kolem bývalého vojenského letiště Hradčany, po cestě stihli hrát všelijaké hry a i se něco naučit o první pomoci a transportu raněného. Vlčata měla program stejně pestrý, probádala jeskyni Psí kostel, vylezla na vyhlídku, stavěla mosty a hrála venku akční piškvorky. Večer jsme se všichni sešli u slavnostního ohně a zahájili Jarní oddílový sněm. Bilancovali jsme uplynulé období, zhodnotili body, docházku a rozdali sladké odměny.
Hlavní náplní neděle obvykle bývá cesta domů a není tomu jinak ani dnes. Cestu, kterou jsme v pátek absolvovali za tmy, jsme si prošli ještě jednou a denní světlo nám odhalilo roztodivná skaliska, krásné divoké lesy Ralska a malebné meandry řeky Ploučnice. Cesta vlakem bude tentokrát snad méně dobrodružná, i tak nás ale čekají tři vlaky a dva sotva dvouminutové přestupy.