Na poslední výpravu tohoto roku jsme se po několika letech vydali na řeku Ohři. Autobusem jsme dojeli do kempu v Lokti. Tady jsou vždycky potíže s otáčením a couváním, letos to bylo zvlášť vypečené, parkoviště je zacpané auty a ze začátku to vypadá s otočením autobusu dost beznadějně. Naštěstí to díky zručnosti řidiče a ochotě několika lidí, kteří popojeli s auty, dopadlo dobře. Postavili jsme si Tarpy a jdeme spát.
Ráno nevypadá počasí moc slibně. A skutečně – sotva jsme vypluli, začalo dost brutálně pršet. Celý den doufáme při jednotlivých vlnách deště, že ta, kterou právě schytáváme, je ta poslední a stále znovu jsme zklamáváni. Aspoň na oběd v Karlových Varech vyšla zrovna slunečná chvilka, nicméně sen o třicetistupňové pohodě na červnové plavbě (obvykle jezdíme na jarní vodu dřív) se rozplývá.
I přes ne zrovna příznivé počasí, které nás pronásledovalo většinu dne, jsme pluli jako blesk a naši pětatřicetikilometrovou trasu jsme v podstatě prosvištěli. Po cestě jsme úspěšně překonali několik jezů, sjeli cvičnou peřej Hubertus a doplnili vodu u Mattoniho pramene v Kyselce. K večeru už se uklidnilo i počasí a mohli jsme si tak krásně posedět u ohně a užít si večer.
Ráno jsme uklidili místo, které nám posloužilo k přespání a opět vyplouváme. Snad aspoň dnes? Ale ne, kolem desáté přichází další šplouch. Po cestě už jsme pouze překonali jeden jez a jsme ve Stráži nad Ohří. Nakládáme lodě, přijíždí autobus a unavení míříme zpátky do Prahy.