34 účastníků výpravy nás donutilo použít opatření osvědčené z vody. Rozdělujeme se do čtyř cestovních skupin pod velením Ježoura, Drobka, Čonkina a Kapslíka a suneme se do vlaku. Jakžtakž jsme se vešli. V Hradci přestupujeme, popojíždíme do Jaroměře a za tmy vyrážíme ke klubovně, kde budeme spát. Ostatní oddíly už jsou na místě a hrají hry v parku před klubovnou. Čekáme na ně ve velké místnosti, která bude po dobu akce sloužit jako jídelna. Vykládám něco o historii Josefova, vybíráme prachy atd.. Ostatní dorazili, ubytováváme se jako obvykle v dolní místnosti zvané herna na koberci. Spí tu s námi ještě oddíl Ostrá sekera z Kostelce nad Orlicí, takže místa je pro každého tak akorát (neboli spím mezi dveřmi na chodbě). Proti loňské hře po Praze je to ale hotový luxus. Ráno rozcvička v trenýrkách, k snídani rohlíky s marmeládou, vaří nám organizátoři. Vyrážíme do práce. Rozdělili jsme se na pracovní skupinky: naše skupina hrabe posekanou trávu. Hezky jsme se při tom svezli na vétřiesce. Druhá parta vyřezává keře, po svačině ještě rovnáme cihly a jdeme na oběd (sekaná svíčková s knedlíkem). Po obědě a chvilce her (hledání housera, kde zvlášť zazářil Rybka) odcházíme do Josefova na večerní hru. Rozdělujeme se do týmů a luštíme úvodní šifru. Přesouváme se ke vstupu do chodeb a probíhá obvyklý druhý bod hry – promíchání týmů. Konečně vstupujeme do podzemí. Splnění úkolů nás má přivést k plánu pevnosti, který musíme donést duchovi Ignáce Pábela. Ten byl kdysi popraven, protože plán pevnosti tajně obkreslil. Plán jednotlivé týmy získaly. Poté vycházíme opět ven z chodeb. Shromažďujeme se nahoře. Uprostřed našeho kruhu je cosi zahrabaného pod listím. Ti zkušenější v okamžiku, kdy začínáme společně přivolávat ducha Ignáce Pábela, už tuší, co bude následovat. Z hromady listí náhle vybíhá bílý Ignácův duch. Někdo zaječel a Matěj konstatuje: /To je ještě větší blázen než já!/ Večeříme, jdeme spát, někteří zůstávají v jídelně a hrají s lidmi z ostatních oddílů Citadelu nebo nějakou podobnou karetní hru. V neděli zkoušíme poprvé rozcvičku s otázkami z Chlístoru. Někteří byli úspěšní, a tak zůstávají ve spacáku, ostatní vybíhají do čerstvě napadlého sněhu. Svatý Martin přijel na bílém koni – letos to vyšlo přesně. Sněží pořád víc, v celkem husté chumelenici jdeme na nádraží. Ještě že ten Martin nepřijel o den dřív – to jsme zase jednou měli kliku. V tomhle bychom moc trávy asi neshrabali. Rychlík z Liberce, na který čekáme, má hodinové zpoždění a ani to není pravděpodobně poslední slovo. Hloupé je, že aktuálně hrozí problém v Hradci. Jede sice ještě courák, ale klidný přestup se tím stává horkým až nemožným, protože se vyměňuje pořadí časů našeho příjezdu a odjezdu přípoje. To už jde do tuhého. Jsou tu s námi ještě další účastnice Josefova – holky ze Šluknova. Těm tuhne úsměv docela a začínají kalkulovat, u koho dnes v Praze přespí. Napadlo nás poprosit výpravčího, aby zavolal do Hradce. A vyšlo to – rychlík na Prahu na nás počká, ostatně i on má mírné zpoždění. Písemné poděkování na jaroměřské nádraží jsem odeslal v první volné chvíli po příjezdu.