Jedeme na Ohři, takže vyrážíme tradičně v pátek autobusem od klubovny. Je to pohodlíčko. 35 lidí, osmnáct lodí, jede s námi ještě Gingko. Po dvou hodinkách cesty sjíždí autobus serpentinami k Lokti, vidíme osvětlený hrad. Na náměstí se pro jistotu přeptávám na cestu a za chvíli jsme v kempu. Vodáků tu kromě nás moc není. V týdnu před výpravou nebylo nejtepleji a taky občas (dost často) pršelo. První várka lodí je už na místě. Stavíme stany, čekáme na druhou várku lodí. O půlnoci už spíme. V osm hodin vstáváme. Na schůzkách jsem připomínal větrovky a šusťáky, Bejk a Heidy nasazují rovnou kulichy. V devět přivezli poslední čtyři lodě a po půl desáté vyplouváme. Bobr s Pavlínou havarovali. Převlékají se, čekáme na ně. Nalodili se a po pár metrech opět havárie. Tak to je deprese. Sice neprší, ale přece jenom, červencové vedro nepanuje. Jedeme dál. V Karlových Varech obědváme na obvyklém místě u mostu, jen tentokrát na pravém břehu v opuštěném a trochu sešlém parku. Musíme dávat dobrý pozor, kam si sedáme nebo pokládáme barely. Stejně to někteří neuhlídali a musí oplachovat boty. Propočítáváme se Cyranem cestovní rychlost – je to asi šest kilometrů za hodinu. Jedna loď Gingka nezvládá, prostřídáváme je s našimi zadáky, aby se pořád netočili. Občas peřejky, Hubertus, Kyselka, jediná další havárie – Šemík s Ondrou, přece jenom hmotnost posádky je dost velká. Ondra ani Šéma si s mokrým oblečením hlavu nedělají. Podplouváme dřevěný most v Radošově a jsme na tábořišti. Rovnáme lodě, stavíme stany nebo širáky a vyrážíme rychle pro dřevo, dokud je ještě světlo. Za hodinku hoří tři ohně, dva naše a jeden má Gingko. Sušíme, vaříme, kecáme. V neděli už zbývají dvě hodinky plavby zpestřené asi dvacetiminutovým deštíkem, ve Stráži nad Ohří naložit lodě, naložit se do autobusu a vzhůru do Prahy. Nástup před klubovnou a rozchod.