Vánoční schůzky vlčat a velkého oddílu se konaly v nové klubovně ve Výstavní. Její výhodou je velikost, do té staré bychom se při našich nynějších počtech nevešli. Schůzka vlčat začínala srazem před starou klubovnou v 15.45, odtud jsme společně přešli do Výstavní, je to pět minut cesty. Někteří dorazili přímo tam. Všude na ulicích leží slušné závěje sněhu, i ke dveřím jsme si museli prošlápnout pěšinku a na cestu přes hřiště do staré klubovny pro skautský betlém jsem si musel vzít přes kalhoty návleky. Pavouci dolepili hvězdičky získané v tomto měsíci za bodování místo bodů na své nakreslené vánoční stromečky. Zahráli jsme koště a vlak jede z ? do ?. , zazpívali pár koled. Pak už se začalo rozdávat: PF, pamětní knihy tábora, DVD s natočenými táborovými scénkami, přihlášky na tábor, plán výprav, cukroví, dárky. Zvlášť Ovce se vyznamenal počtem přinesených dárků. Čas utíkal velmi rychle, takže jsme honem pískali nástup, zakřičeli pokřik, popřáli sobě i oddílu všechno dobré do nového roku a vyrazili k domovu.
Už během schůzky vlčat se do klubovny začali trousit členové velkého oddílu, kteří do Výstavní trefí díky schůzkám, na kterých jsme tu vyklízeli. Další velká skupina dorazila samostatně poté, co si na klubovně přečetla můj předem vylepený vzkaz pro opozdilce dříve než dorazila ke klubovně Honzina, aby je tu vyzvedla a další pak přišli společně s Honzinou, která čekala společně s Máčkem u klubovny ještě akademických dvacet minut na poslední voje. Stejně trvalo skoro čtvrt hodiny, než se všichni přezuli, sundali si bundy, vybalili dárky a cukroví a usadili se. Kamna příjemně hřejí, nově příchozí se zdraví, debatují a prohlížejí své panáčky alias samy sebe, jak se kdo nakreslil na minulé družinovce. Honzina totiž panáčky vystříhala, spojila je po družinách do řetězů a vyvěsila na oznamovatel. Nástup, pokřiky, začínáme s programem. Nejprve každá družina vysílá jednoho dobrovolníka na test inteligence neboli hru križom nekrižom. Podáváme si v kruhu klacík a dobrovolníci mají uhodnout, kdy podáváme križom a kdy nekrižom. Ani já jsem neuhodl, když jsem hrál někdy před pětadvaceti lety tuto hru poprvé na matfyzáckých horách, že jde o překřížení nebo nepřekřížení nohou. A to jsem byl matfyzák! Ostatně, na matfyzu jsem se kromě derivování, integrování, determinantů a teorie elektromagnetického pole naučil spoustu her, které dnes v oddíle hrajeme, třeba zvlášť Hřebíky oblíbenou hru na faráře a kostelníka. Matfyzáci byli vždycky chytří, krásní a hraví. A taky znají spoustu vtipů o matfyzácích. Znáte třeba to, jak přijde matfyzák do fotoalbu a objednává si fotky? Slečna chce vyplnit objednávku, dobré nebo všechny, lesklé nebo polomatné, formát a tak dále, a tak se ptá a matfyzák odpovídá. Všechny nebo jenom dobré? Jen dobré. Lesklé nebo polomatné? Polomatné. Devět krát třináct? Stosedmnáct, proč, diví se matfyzák. A ještě nejkratší matematický vtip, ale ten pochopí jen zasvěcení: buď epsilon záporné?.
Následuje hra koště, rozdávám diplomy za bodování vyhlášené na zimním sněmu, dávám čokolády těm, kteří měli od září stoprocentní docházku na výpravy (zasluhují velký potlesk). Neustále koluje cukroví, kterého se sešlo velmi mnoho. Pohybovkou se zpěvem se ještě jednou vracíme ke sněmu, hrajeme totiž opět otce Abraháma (konkrétně pravou a levou ruku, pravou a levou nohu a jazyk), pak se učíme novou píseň s hrou: Slunce za hory zmizelo v dáli?, kdysi se ve skautských knížkách tato hra řadila mezi tak zvané kolíbačky a vy jistě chápete proč. Někdy zkusíme ještě jiné podobné: U císařovny Kateřiny, Sigma pumpa nebo třeba Umbaj vali vali vasimbo. Tkanička někde vyhrabal celý zpěvníček takovýchto her, takže se můžete těšit. Znalci určitě na tomto místě vzpomenuli na slavnou éru Stodesítek, jejich ram cam cam, které jsme oživili na sněmu, zpívat jako déšť nebo legendární popěvek před jídlem (nebo snad místo jídla?): ?Buď jak buď, s dobrým jídlem roste chuť, dobré jídlo si tělo žádá, jen si dej, nebuď na sebe tak zlej ?a tak dále?? Tak příště na táboře před snídaní se hezky chytíme v kroužku za ruce, houpeme rukama do rytmu a zpíváme, no a pak každý dostane půl krajíčku chleba s pomazánkovým máslem a půlku rajčete, aby to bylo zdravé.
Čas kvapí, a tak podobně jako u vlčat začínáme s rozdáváním. Opět je to PF, pamětní kniha tábora (letos ji vytvořil Tkanička ? velký dík!), DVD s natočenými táborovými scénkami (nastříhal Honza), přihlášky na tábor, plán výprav. Následuje rozdávání dárků. Hromada je značná, musí nastoupit několik rozdavačů, aby to odsejpalo. Ještě pár slov k jednotlivým výpravám v novém roce a k táboru, pokřik a přání všeho dobrého, půl osmé a nejvyšší čas vyrazit z vyhřáté klubovny do tmavých nehostinných ulic plných závějí. Hezké vánoce a držte oddílu palce, ať je nový rok pro oddíl tak dobrý jako roky předchozí.
A ještě dvorana slávy:
Stoprocentní docházka na výpravy od září: Orel, Šáša, Máťa, Karatista, Bejk
Součet bodování od září do listopadu:
1. místo: Karatista 254 bodů
2. místo: Máťa 247 bodů
3. místo: Šáša: 244 bodů
4. místo: King-kong 242 bodů
5. místo: Křižák 240 bodů
6. místo: Jakob 233 bodů
7. místo: Mrkev 217 bodů
8. místo: Hanuman 214 bodů
9. místo: Lev 205 bodů
10. místo: Ferda 202 bodů
11. místo: Orel 201 bodů
12. místo: Šákul 187 bodů
13. místo: Ondra 184 bodů
14. místo: Vojta T. 179,5 bodu
15. místo: Dragon 166,5 bodu
16. místo: Milan 164,5 bodu
17. místo: Kozel 161 bodů
18. místo: Šutr 160 bodů
19. místo: Mabe 150 bodů
20. místo: Sam 148 bodů
21. místo: Atomák 141 bodů
22. místo: Křupka 129 bodů
23. místo: Vlašťovka 118,5 bodu
24. místo: Biggles 117 bodů
25. místo: Jakub 108,5 bodu
26. místo: Ještěrka 104 bodů
27. místo: Vojta K. 89 bodů
28. místo: Kočkodan 66,5 bodu
Držte se, ať jste v bodování co nejlepší. Dobrá docházka na výpravy, to je ovšem základ, pokud to chcete v bodování někam dotáhnout. Nováčci jsou samozřejmě trošku znevýhodnění, přišli později a tak jim utekly body třeba za první zářijovou výpravu. Ale ledacos se dá dotáhnout třeba body za zápis do kroniky.