Poslední výprava před táborem, společná pro oddíl i vlčata. Předpověď slibuje nádherné počasí, vypadá to na třicet stupňů a také se to vyplnilo. Karatista se dostavil na sraz v červené čepičce (střih pumpař národní podnik Benzina ročník 1980). Když si čepičku sundal, pochopili jsme, proč si ji vzal. Pod ní se totiž skrývá nečekaný účes. Jacob, který je na škole v přírodě, má prý stejný. Jsme zvědaví?

Příjemně poloprázdný vlak, v Táboře přestup na linkový autobus, při čekání hrajeme hru mrkev. Na louku jsme dorazili ještě za světla. Stavíme stany a plachtoviště, někdo jde spát, někdo ještě sedí u ohně a opéká buřty. Ráno vstáváme zatraceně brzo, už po sedmé hodině Veverka s Křečkem rozjíždějí drobné hry pro nedočkavé: plížení k jelenům, opět mrkev a podobně. Snídáme, hrajeme tabu s malým fotbalovým míčem. Honzina odchází do Meziříčí do krámu pro objednaná kuřata, zároveň vyzvedne naší skautskou návštěvu, starého skauta Dlouhána z klubu oldskautů z Prahy 10.

Nosíme dřevo, na kuřata ho bude potřeba dost. Transportujeme otepi přes potok a svážíme na vozíkách k ohništi. Pokračujeme ve hrách. Urkani zaujali, opakujeme je ještě jednou s jiným rozdělením rolí, aby se vystřídali lovci, děti i urkani. Ve volných chvílích se všichni koupají v potoce a hlavně staví hráze, jezy se šlajsnami a přehrady. V poledním horku po obědě rozdáváme diplomy za květnové bodování. Pak opět hrajeme – Angličany a Skoty. Honza odhodlaně kosí kosou kopřivy, někteří se k němu dobrovolně přidávají s klacky.

Chvilku prší, ale je to jen přeháňka. Přečkáme ji v boudě, kde si čteme Sedmičku. Děj knihy se začíná rozbíhat. Pajda s Koldou a Hájkem jsou poprvé jako galejníci ve Vrbičkové zátoce. Zvědavě pozorují, jak to v Sedmičce funguje a v duchu si říkají, že by do ní vlastně docela rádi vstoupili. Prozradím dopředu, že budou plnit nováčkovskou zkoušku a Pajda bude mít dost nahnáno. Admirál mu totiž řekne, že v oddíle jsou volná jen dvě místa a oni jsou tři zájemci. Asi v půl páté začínáme s pečením kuřat. Rozdělujeme se na čtveřice, každá si své kuře okoření, zabalí do alobalu a připraví si ohniště. Mezi pečením opět hrajeme hry a stavíme přehrady.

Kuřata se povedla. Sedíme u ohně. Dokud je světlo, hrajeme mafii alias městečko Palermo. Stmívá se. Honzina uchopila kytaru, zpíváme, kdo chce, jde spát, někdo ještě zůstává. Dlouhán, muž mnoha zaměstnání, vypráví své neuvěřitelné příhody tramvajáka, vojáka, policisty a dává do placu ještě jedno kuře, které přivezl z Prahy.

Ráno balíme, stíháme ještě jednou urkany a hututu. Vyrážíme na vlak. Na nádraží čtu ještě jednu kapitolu ze Sedmičky. Posádky (jak v Sedmičce říkají družinám) převážejí o závod na lodích dřevěné kůly potřebné ke stavbě nové oddílové klubovny a loděnice. Vítězí rychlost, pohotovost, sehranost, přesně tak, jako když jsme v sobotu večer na vodě přepravovali rafty, barely a loďáky přes náhon na tábořiště. Sedmička je zkrátka vyprávění o tom, jak to chodí v dobrém oddíle.