Původně jsme měli v plánu Srbsko a aquapark v Berouně, ale odstávka berounského bazénu změnila situaci. Sraz na Hlavním nádraží jsme ponechali, ale svezli jsme se vlakem jenom na Smíchov. Odtud pokračujeme jednu stanici tramvají a dál už pěšky směr Prokopské údolí. V prudkém stoupáku soutěžíme v prolézání skrz zábradlí, pak pokračujeme k vyhlídce na Barrandovský most. Hrajeme píšťalku, svačíme. Pomalu se trhá mlha nad Vltavou, takže si můžeme prohlédnout hemžení aut dole. Vypadá to jako obří autodráha.

Podcházíme starý viadukt na začátku údolí, na chvíli se zastavujeme na dětském hřišti za ním. Hrajeme na fotografy a honičku po prolejzačkách. Pěšina nás vede nahoru do Červených skal, jak těmto místům říkával Jaroslav Foglar se svým oddílem Hochů od Bobří řeky. Slézáme přes jednu skalku na malý plácek. Hrajeme fotbal rukama, velký úspěch má hra Dráždění medvěda. Vystupujeme pak na nejvyšší bod skal a rozhlížíme se dolů. U stromu na malé loučce zkoušíme Zlého opičáka. Vracíme se dolů do údolí a šlapeme proti proudu potoka. Na chvíli zastavujeme v minizoo, kde má Kozel svého jmenovce.

Za dalším železničním mostem opouštíme hlavní cestu, bychom vystoupali do barrandovského sídliště. Aquapark nechceme rozhodně vynechat, místo berounského proto volíme barrandovský. Během půlhodinky stojíme před ním. Je tu jen pár lidí, nikde žádné fronty, čili ideální situace. Škoda, že jezdí jen jeden tobogán, druhý opravují. Hodně času trávíme také v divoké vodě a ve vířivce. Je otevřené i venkovní brouzdaliště a malý venkovní bazének.

Zpátky jedeme tramvají až před Hlavní nádraží.