Pátý ročník dřevárny Stín Smrti pod názvem Hrátky s ohněm je za námi. Odhadem se zúčastnilo kolem 200 lidí, zaznamenal jsem kromě Prahy účastníky z Plzně, Budějovic, Milevska, Brna. Celý příběh letošní bitvy sepsal Ivo ? Olorin a zde ho předávám:
Velké bitvy jsou dobojovány: národy Antagarichu si konečně mohou vydechnout, zbaveny náporu vleklých válek. Ale přestože se bojovalo o osud celého světa, celý svět zasažen nebyl. Nezáleží na tom, jak velké je bojiště: odehrávají se na něm stejně hrdinské skutky, bojuje se se stejným zápalem a stejně se i umírá. A ve světě se toho tolik děje…
Jednou za milénium si čarodějnice z bažin usmyslí, že ovládne moc ohně…
Jednou za život máte na výběr mezi světlem a temnotou…
Jednou za třicet let se pořádají slavnosti Života, kdy se mladí válečníci utkají o vládu nad celou zemí…
A každou chvilku si někdo pohrává s ohněm.
Krátké shrnutí děje:
Tato část erathijského pohraničí, známá jako Ferriské knížectví, nebyla nikdy příliš klidná. Nyní tu však i na místní poměry začalo být poněkud horko.
V Krevlodu právě probíhaly tradiční slavnosti Života, během kterých se barbarským králem stal obávaný Kilgor z klanu šerého vlka. V tu chvíli ještě málokdo tušil, jak moc tato událost poznamená osudy celého Antagarichu.
Mezitím využily bojovné kmeny ze sousední Tatalie nepozornosti barbarů, a vyrazily na loupeživou výpravu do bohatých krajů Erathie. Jejich postup ale nebyl tak slavný, jak očekávali, neboť krom zlata a cenností naráželi také na nemrtvé, kteří se zde nečekaně objevili, aby ve skrytu neprostupných močálů vybudovali novou mocnost.
To se jim také dařilo. Zprvu hřbitovy, a potom mnohé nechráněné a zapadlé vesnice posloužily jako zdroj mrtvých pro jejich armády. Krůček po krůčku střádali síly a jejich temná kouzla zamořovala zemi, až uprostřed bažin vystavěli mocnou Nekropoli.
Zatím erathijcům přišly nečekané posily ze středu Říše. Byly to elitní oddíly Lesní stráže, vedené samotným generálem Geluem. Gelu s sebou také přinesl mocnou zbraň, ukořistěnou pekelníkům v nedávno skončené válce: ohnivý Meč Zkázy. Přinášel také rozkazy zlikvidovat hrozbu barbarů, sjednocených pod Kilgorovou vládou.
Místní lidé mu poskytli své muže a společně dobyli a pobořili mohutnou krevlodskou Tvrz. To však generálovi nestačilo. Vyvolal magii meče a s její pomocí vypálil Tvrz do základů v strašlivých přívalech hořícího deště.
Zvěsti o tomto hrůzostrašném činu se rychle rozšířily. Tatalijské vědmy začínaly chápat, co způsobilo, že rovnováha živlů je porušená a krevlodští šamani začali horečnatě zkoumat proroctví o děsivé hrozbě s ohnivým mečem, které se postaví mocný náčelník, vládnoucí mytickým Mečem věčného ledu. Zprávy dorazily také na erathijský královský dvůr, kde způsobily velké pozdvižení.
Sama královna Kathrine Gryphonheart se svým mužem Rolandem, s nejvyššími představiteli církve Světla a s mnoha předními šlechtici zavítala do Ferriského knížectví, aby zde projednali další osud meče. Na sněmu, konaném příznačně v kapitulní síni kláštera Světla, však nepadlo konečné rozhodnutí. Nedlouho po královnině odjezdu ale přišel rozkaz, stavící Gelua i jeho muže mimo zákon a nařizující okamžitě mu Meč Zkázy odebrat. Gelu, tušící zradu, se s několika věrnými probil z obklíčení a zmizel v lesích jako duch. Předtím ale ještě prohlásil věrnost koruně a mnozí se ptali, zda rozkaz k jeho zadržení opravdu přišel od královny.
Během těchto událostí ale nemrtvá hrozba stále potají nabírala na síle. Když potom barbaři nabídli nemrtvým spojenectví výměnou za pomoc při pátrání po Meči ledu, ocitla se celá země na pokraji války. Tatalijci, pobízení neúnavnou snahou čarodějky Adriany, se snažili legiím nemrtvých postavit, avšak její magický rituál selhal a nemrtvé řady se rozrostly o mnoho padlých bojovníků.
Tváří v tvář nemilosrdné válce a boji o holý život uzavřeli Tatalijci spojenectví s Erathií, a teprve jejich spojené síly mohly síle útočníků vzdorovat.
Celou zemi potom zachvátila zuřivá válka, která hrozila úplným zničením všech nepřátel. To nebyla žádná pohraniční potyčka nebo nájezd, na které byli místní obyvatelé zvyklí. Byly to krvavé střety, které ničily vše v dosahu, až všechna města v pohraničí shořela na popel. Když už byly všechny strany vyčerpány, střetla se vojska v posledním, rozhodujícím souboji. Byla to dlouhá, vyrovnaná a krutá bitva, kterou ale nakonec vyhrály spojené síly Erathie a Tatalie. Adriana poté použila svou ohnivou moc, aby zpopelnila nemrtvé a zabránila jim tak znovu povstat.
Lid Tatalie se ubránil náporu nemrtvých a slavně zvítězil, ačkoliv ve válce utrpěl ohromné ztráty.
Erathijci ochránili území Říše před nečekanou hrozbou a nyní mohou v klidu odpočívat… aspoň do té doby, než se jejich současným spojencům zasteskne po plenění bohatých erathijských měst.
Hlavní síla nemrtvých byla poražena a vytvoření nové nemrtvé říše bylo zabráněno, avšak nekromantka Vidomina uprchla a nebezpečí tak nebylo zažehnáno.
Barbaři sice nevyhráli válku, ale napnuli všechny síly k pátrání po Meči ledu, a díky informacím od nemrtvých jsou mu na stopě.
A ve hře stále zůstává mocný Meč Zkázy…
Statistika hry ? splněné úkoly:
Lidé
sobota 6/8, neděle 3/4
Nemrtví
sobota 8/8, neděle 3/4
Kmeny z bažin
sobota 3/8, neděle 3/4
Barbaři
sobota 4/8, neděle 2/4