Poslední výprava v letošním oddílovém roce. Pro rádcovskou akademii putovní, mladší členové velkého oddílu a vlčata táboří na naší louce v Krhútském teritoriu. Sraz máme v pátek společně na Hlavním nádraží, rádcovská akademie s Tkaničkou, Lachtanem a Radkem bere courák s přestupem v Benešově, cíl Červený Újezd u Votic, my ostatní tradiční rychlík do Tábora. Dál se všechno vyvíjí očekávaným směrem, po cestě z nádraží vyzvedáváme v krámě v Meziříčí kuřata, chleby a alobal, večer stavíme na louce stany nebo plachty a jdeme spát, zatímco rádcovská akademie putuje nocí směrem k Monínci a každý člen se snaží uchovat nerozbité své podepsané vajíčko. V noci přišel docela intenzívní šplouch, gratuluju si, že jsme stihli postavit za sucha. Ráno zkoumáme, kdo a jak prolil, některé stany by možná fungovaly jako slunečníky, ale v deštivé noci krutě zklamaly.

Rozvička, snídaně, nosíme dřevo, protože spotřeba při pečení kuřat bude značná. Hrajeme Na krále a šaška, Džungli, po obědě Urkany. Ve volných chvílích všichni nadšeně rubají kopřivy, vlčata si v lese pod bezy vybudovala složitou síť chodeb. Asi ve čtyři začínáme s přípravou kuřat, kořeníme, balíme do alobalu a dáváme péct. Kolem šesté dorazila rádcovská akademie. Vyprávějí nám své příhody z cesty přes sjezdovku a ohrady plné koní a bizonů se zatraceně nabitými ohradníky. Staví rovery a připravují k pečení svoje kuřata. Celkem jsme jich upekli třináct a byla výrazně povedená. Po jídle sedíme u ohně, Radek, Tkanička a Honzina hrají na kytary, zpíváme. Kolem desáté jde většina lidí spát, zůstává tradiční klub disharmoniků. Počasí vypadá dobře, déšť v noci snad nehrozí.

Ráno vstáváme kolem deváté (jaký rozdíl proti sobotě, kdy první šílenci jsou vzhůru někdy v šest), snídáme, balíme. Je divně dusno a zataženo, kolem desáté se hustě rozpršelo. Bouda přišla vhod. Našlapali jsme se dovnitř, hrajeme Mafii a Schovávání píšťalky a řešíme různé záležitosti týkající se tábora a nákupu táborových potravin v Makru. Vzhůru na nádraží čili vzhůru do deště. Musíme přes vesnici, potřebujeme vyhodit od popelnice odpadky a kromě toho na cestě kolem bejkárny bude vysoká tráva a mokro. Naštěstí déšť zrovna trochu ustal.

Rychlík na prahu je nečekaně narvaný, jsme vděčni za kousek místa v sedě na batohu na chodbičce. Ale co, hlavně že ve vlaku na nás neprší.