Letošní kolovka znamená změnu lokality. Na návrh Jéži a podle jeho podrobného itineráře vyrážíme do okolí Říčan a Ondřejova , Voděradských bučin a tak dále. Za sebe mohu říci, že mě zdejší krajina nadchla.
Sraz tradičně v 8.45 před klubovnou, nakládáme kousek odtud ve Výstavní, protože kolem klubovny parkuje všude plno aut a autobus s vlekem by se nevešel. V deset jsme na parkovišti u koupaliště Jureček na kraji Říčan, cyklisté vystupují, pěšáci se popovezou ještě o kousek dál. Jéža si dal velkou práci s vyhledáním místa, kde půjde vykládat, přece jenom autobus s vlekem plným kol není tříkolka a některé říčanské ulice jsou zatraceně úzké.
Rozdělujeme se do tří cyklistických skupin. Terénní skupinu vede Tkanička s Ajaxem, Nánou a Lachtanem, nejmladší si beru já s Honzou, prostřední skupině velí Jéža se Štaflíkem. Krásné počasí, dá se říct, že vzorové, přitom předpověď ještě začátkem týdne vypadala dost bledě (devět stupňů, drobný déšť). Jsem vděčný, že se nevyplnila a nebylo to jako tenkrát na kolovce v Sadské, když v týdnu před ní v Praze padal sníh a v Liberci byla sněhová kalamita. Pan Dvořák, který nás vozí pravidelně a vezl nás i tehdy, zavzpomínal. ?Koukal jsem v pondělí na předpověď a říkám si, no jo, Kvízovi jedou na kola, to bude zase v říjnu sněžit.?
První dvě skupiny vyjíždějí, my ještě šachujeme nad mapou. V okamžiku, kdy chceme též vystartovat, se objevuje Tkanička a poté i Jéža. Rychlá volba byla tentokrát chybná volba, vyplivlo je to někam na hlavní silnici a navíc se zamotali do jakéhosi závodu. Takže jsou po dvaceti minutách tam, kde byli, jen Ryba si při cestě stihnul koupit náhradní duši, protože ho ostatní vydeptali, že určitě píchne (což se i stalo, ale ne jemu, nýbrž Náně).
Takže znovu, pokus číslo dvě (pro náš tým číslo jedna) o opuštění Říčan. Za koupalištěm proti proudu Rokytky, tunýlkem pod hlavní silnicí a dál po krásné asfaltované cyklostezce. Po nějaké čtvrthodince mi volá Jéža. Jsou před námi, Furnovi není dobře, počkají na nás a my Furna převezmeme do našeho mužstva, které nepojede tolik kilometrů.
Všechny skupiny se pohybují v okolí Vojkova, Svojetic, přes Voděradské bučiny směřují do Černých Voděrad a dál na Zvánovice a Ondřejov. Naše skupina potkává kousek za Vojkovem Tkaničku a spol. Dozvídáme se od nich, že Hlína havaroval do bahna a Nána mu musela půjčit svoje náhradní kalhoty.
Krajina je nečekaně členitá a například stoupáky z Černých Voděrad do Zvánovic nebo ze Zvánovi c na Ondřejov stojí za to. Pěšáci začali svou cestu v Louňovicích a kromě obvyklých her otestovali průlez rourou, šplhání na obrovskou hromadu větví (pravděpodobně největší, jakou jsme kdy s oddílem spatřili), skoky z balíků slámy a kros lesem podle potoka. Potkali se také s Jéžovou cykloskupinou.
Příhody ostatních skupin znám jen zprostředkovaně z vyprávění nebo je odhaduji z různých nepřímých indicií, třeba kapek bahna v Lachtanově obličeji nebo tloušťky vrstvy bláta na Nánině kole. My jsme se měli dobře, boural pouze Albatros, když se lekl malého psíka. Každý tým řešil také občasné opravy, všichni ale dojeli bez větších komplikací a jak pravila Štaflík ? opravy přece ke kolovce patří, aby byla se vším všudy (na tomto místě bych rád zároveň vyjádřil Štaflíkovi poděkování za duši, kterou mi poskytla, neboť i já jsem píchnul).
Sraz máme všichni v pět v Ondřejově na náměstí. Naše skupina je tu už kousek po čtvrté, svačíme, hrajeme lasu a chodí pešek. Po půl přijíždí pan Dvořák, takže nakládáme kola naší skupiny, po třičtvrtě doráží pěšáci a terénní skupina, přesně v pět Jéža. Naloženo, vyjíždíme směr Praha. V autobuse řeším různé organizační záležitosti, rozdávám výpravové lístky a diplomy za zářijové bodování (čokolády a bonbony za odměnu vítězům jsem rozdal už ráno, aby mohly přijít během dne při svačině vhod), opakuji instrukce k zítřejšímu natírání klubovny, Jéža jako hlavní šéf podává podrobný výklad k odstínu barvy, její kvalitě, chemickému složení a trvanlivosti a dále nastiňuje celkovou strategii při akci, priority, technologický postup a navrhuje optimální rozložení pracovních sil.
Závěrem: nejvíce kilometrů, kolem 42 km, najel Jéžův tým, teréňáci ujeli kolem 35 km a náš tým asi 30 km.