Rok 2012 se blíží ke konci, zbývá necelý prosinec a poslední výprava v tomto kalendářním roce ? tradiční zimní sněm. Vzhůru na něj! Počasí nám přeje. Teploty se drží nízko, vypadá to, že bude i sníh. Na zimních akcích není nad pořádný mráz, nejhorší ze všeho je tání kolem nuly, případně k tomu ještě vytrvalý déšť se sněhem, to jste za chvíli úplně mokří, v botách čvachtá a oheň v dešti smutně doutná. Mráz děsí jen neznalé věci. V mrazu je sucho, dřevo krásně hoří, v suchých botách teplíčko, stačí se jen přiobléci přiměřeně situaci (což jsme i v zásadě učinili vyjma Lachtana, který se přidržel svých tradičních kraťasů a trička s krátkým rukávem).
A pak, zvládnout přespat pod týpkem při mínus patnácti, to je výzva pro každého kluka, který chce něco dokázat a ne jenom mít plnou hubu keců. Krhúti nejsou oddíl skautů teoretiků, kteří se na výpravy omlouvají pro nepřízeň počasí nebo mírné nachlazení, ale za to krmí své spolužáky ve škole tím, jak oni jsou v oddíle ti nejdůležitější hned po panu vedoucím. Mimochodem, možná bylo v noci ze soboty na neděli i míň, třeba mínus sedmnáct (odhaduji podle toho, co nám v neděli o svém venkovním teploměru říkala jedna paní z vesnice) a, všimněte si, nikdo neonemocněl. Pokud jsem některý rok odjížděl na zimní sněm nastydlý, vždycky jsem se nachlazení pobytem venku zbavil.
Všechno klape, jak má. Vlak prázdný, rozlezli jsme se do kupé, za Stránčicemi už leží sníh (v Praze ne), procházíme se Sirkou kupé a vybíráme peníze, než je někdo stihne ztratit, v Táboře vystupujeme, vlčata šlapou k řece spát do zdejšího skautského srubu, velký oddíl přesedá na motoráček do Meziříčí.
Nástup v Meziříčí na nádraží, pokřiky a už to krouháme po namrzlé silnici a pak sněhem přes bejkárnu. Jsme na louce. Odházet lopatami sníh z míst, kde budou stát týpka, svázat trojnožky, vztyčit, nandat ostatní tyče, nahodit plachtu, pospojovat plachtu (ještě, že Veverka tolik vyrostl),udělat vevnitř ohniště, nanosit zpod boudy dřevo ze zásob, zapálit oheň, roztáhnout igelity, na ně karimatky, spacáky a zalehnout. Ještě rozdávám plachty na přikrytí přes spacáky (ochrana proti jiskrám, které rády propalují dírky, i já jich mám ve spacáku pár kousků).
Ráno vstáváme kolem osmé, snídáme ve spacácích a v devět je tradiční rozcvička v trenýrkách. Nádherný den, modrá obloha, slunce. Jdeme na dřevo, rozděláváme oheň na venkovním ohništi, Lachtan zahajuje sněmovní hru stejně jako v Litoměřicích na motivy kreslených příběhů Rychlých šípů. Rychlé šípy na sáňkařských závodech (běh mezi dvěma klacky představujícími saně, jichž se celý tým musí držet), Rychlé šípy na zimním stadionu (štafety s prvky připomínajícími Rychlonožkovy pohybové kreace na bruslích).
Obědváme. Přicházejí vlčata, která za námi přijela vlakem z Tábora. Jdeme nakácet soušky, abychom rozšířili zásobu týpiovek, vlčata jedou s vozíkem do lesa pro dřevo. Lachtan rozděluje vlčata do týmů velkého oddílu, aby společně s ním zahrála další etapy. S řízením hry mu pomáhají Tkanička, Sirka a zejména Veverka, kterého tímto chválím.
Lachtan má jako vždy velmi dobré nápady na etapy. Líbí se mi Rychlé šípy a první led (člověkomíra simuluje plazení po ledě, topící se Vendové Rybářů alias šéfové stojí krátkou chvilku reálně ve vodě) a Rychlé šípy zachraňují tuláka (výborný nápad se spouštěním týmu po laně do tulákovy jeskyně nebo-li cesta od stromu ke stromu tak, že se tým drží za ruce a první střídavě s posledním se musí chytit vždy nejbližšího dosažitelného kmenu, aniž by se tým rozpojil). Již z loňska oblíbená je etapa na ve spoustě oblečení nabalené rybáře a rybičky, hraná letos na téma Metráček brankářem v týmu Rychlých šípů.
Pomalu se stmívá, předběžná večeře ještě za světla a ve tři čtvrtě na pět zahajujeme sněm. Představují se nováčci. Vyhodnocujeme bodování jednotlivců i družin, čtu také celkový součet za první tři měsíce tohoto oddílového roku. Tin-tin skládá slib vlčat. Odměňujeme ještě stoprocentní docházku na výpravy, prokládáme písničkami s kytarou. Vlčata musejí vyrazit na vlak, s velkým oddílem ještě projednáváme pár záležitostí, zakončujeme sněm a zalézáme do týpek. Ještě čtu pár kapitol z knihy Záhada hlavolamu a asi v půl deváté všichni usínají. Lachtan, Tkanička, Sirka, Honza a Veverka spí obě noci pod širákem.
Mrzne opravdu slušně, před západem slunce se Sirkou zavíráme pumpu, kterou jsme museli už ráno rozmrazit horkou vodou. Napumpovali jsme do zásoby dva barely, kromě toho máme ještě hrnec čaje. Do rána zmrzlo obojí. Led z barelů musíme vytloukat, abychom je mohli uložit do boudy.
Vstáváme opět kolem osmé. Neděle je bez rozcvičky, a tak ze spacáků nijak nespěcháme. Roztápíme ohně, širákisti přicházejí do týpek rozmrznout. Rozmrazujeme taky čaj a dáváme kolovat hrnek. Horká tekutina po ránu potěší.
Širákisti byli ráno svědky zajímavého fyzikálního jevu. Lachtan vyndal z batohu flašku kofoly a chlubil se všem, jak mu kofola nezmrzla. V jednu chvíli ovšem upustil flašku na zem a rup, zmrzlo to v tu ránu. Odborně se tomu myslím říká přechlazená kapalina.
Balíme, bouráme týpka, na louku přichází ranní slunce. Velkou zábavou už od včerejška je rozbíjení ledu na potoce, přes sobotní noc slušně zesílil. Skupinka hecířů sleduje riskanty, blázny či odvážlivce, kteří vstupují na led, naštěstí nikoli příslovečně tenký. Z některých akcí těchto riskantů , například zuřivého mlácení do ledu přímo pod vlastníma nohama, nejsem příliš nadšen, ale říkám si, kdypak my ve městě tohle užijeme. Vzápětí pak pro svůj klid počítám, kolikero náhradní oblečení bych byl společně s Honzou schopen dát dohromady. Ale dobrý, nikdo tam nezahučel. Ještě nástup, Lachtan vyhodnocuje sněmovní hru, rozdáváme podle umístění kartičky Rychlých šípů a také výpravové lístky.
Na nádraží v Táboře se potkáváme s vlčaty, která si večer v klubovně dala turnaj v pexesu, ráno si zahrála dobývání svahu a užila ledu na místním potůčku. Vlak je tu, vzhůru domů.
Na závěr výsledky:
Součet bodování jednotlivců od září do listopadu:
Velký oddíl: 1. místo Biggles, 2. místo Jacob, 3. místo Piškot, 4. místo Salám, 5. místo Klobouk, 6. místo Ondra, 7. místo Karatista, 8. místo Králík, 9. místo Máťa, 10. místo Šákul a tak dále, bylo dvacet pět bodovaných míst. Vlčata: 1. místo Tin-tin, 2. místo Denis, 3. místo Martin, 4. místo Blecha, 5. ? 6. místo Kukuřice a Honza, a tak dále, celkem bylo 15 bodovaných míst.
V bodování družin vyhráli Lišáci, Hřebíci a Káňata měli stejný počet bodů, čili se dělí o druhé a třetí místo.
Stoprocentní docházku na výpravy měli od září ve velkém oddíle: Ondra, Biggles, Salám, Piškot, Mabe, Králík, Milan, Jacob, Karatista, Máťa, což je 40 procent členů velkého oddílu, tomu říkám slušný výsledek. Připočteme-li ještě Sama a Lukáše, kteří mají stoprocentní docházku od svého vstupu od oddílu v říjnu, dostáváme se dokonce na 48 procent, čili skoro polovinu členstva. Z vlčat měli stoprocentní docházku Tin-tin a Blecha. Biggles si drží stoprocentní docházku na výpravy již dva a půl roku, od svého vstupu od oddílu ještě nevynechal ani jednu výpravu, Salám si drží stoprocentní docházku na výpravy rovněž od svého vstupu do oddílu, čili rok a půl. Tři období se stoprocentní docházkou, čili jeden rok, dovršili na zimním sněmu Ondra, Králík a Karatista, dvě období Milan, Mabe, Klobouk a Jacob.
Z velmi slušné docházky mám radost, málo platný, dobrá docházka, to je základ! Jako každý rok na zimním sněmu jsem si neodpustil citovat Jaroslava Foglara ? Jestřába: Chcete, aby váš oddíl byl opravdu dobrý? Co radí Jestřáb každému členu? Nevynechávej schůzky a výpravy. O vše, co oddíl koná, projevuj co největší zájem, neruš průběh schůzek a výprav nevhodným chováním a nebuď rozmrzelý, když se ti někdy některý bod programu nelíbí. Nezačínej v oddíle spory, vyhýbej se jim a odpouštěj velkomyslně těm, kdo ti nějak ublíží. Neurážej se hned pro každé nevhodně volené slovo nebo pro hloupý žert. Nevyhýbej se v oddíle jakékoliv práci. Svou chutí do všeho, i do té nejnepříjemnější práce, strhávej k nadšení ostatní členy oddílu. Plň co nejpoctivěji všechna umluvená oddílová ustanovení, neobcházej je, nezapomínej na ně. Mluv slušně a uhlazeně, nepoužívej obhroublých nebo dokonce sprostých výrazů.
Jó, jó, tak to je. Snažte se podle toho zařídit, ať nám to u Krhútů funguje. Budeme mít pětadvacet let činnosti, tak ať je oslavíme jako skautská elita.