Letošní Jarní sněm jsme pojali trošku jinak. Místo sněmovní hry spočívající v soutěžích na místě, tedy na louce a v jejím těsném okolí, jsme naplánovali výběh do terénu. Pohybovat se krajinou v malých skupinkách, pokoušet se o orientaci, plnit úkoly, mluvit s lidmi, při tom se vždycky zažije nejvíc. Večer jsme si u sněmovního ohně vyprávěli. Někdo dostal koláče, někdo vynadáno, jak už to tak na světě bývá.
Tkanička, Radek, Lachtan a Ryba zůstali v sobotu po Traperce na louce, grilovali, povídali, u ohně poseděli, na kytary zahráli a v neděli za ranního rozbřesku vyrazili připravit po okolních vesnicích jmenovanou hru. Každý tým dostal celkem čtyři karty s úkoly pro tyto lokality: Meziříčí, Třemešnou, Makov, Drhovice, Dražice, Černý Les a domy kolem zastávky Meziříčí a dvě speciální karty: oblast mimo obec, oblast mimo zahradu/dům. Různě bodované úkoly ukládají nalézt například dům se skleníkem, dům s kamenným grilem, dům, který má na zahradě hromadu písku a podobně, bodový zisk je jeden až pět bodů, splnění úkolu stvrzují místní svými podpisy, na oplátku kluci rozdávají xeroxované komiksy s příhodami Rychlých šípů, neboť motivace hry zní: ?Roznášíme časopis Vpřed?. Na každý výběh z naší louky berou kluci kartu jedné lokality, v okamžiku, kdy splní na lokalitě všechny úkoly nebo usoudí, že některé není možné splnit, protože hledanou věc prostě nenašli, vracejí se zpět na louku a berou další kartu. Ve hře jsou čtyři týmy, šéfové mají jako označení přišpendlený na tričku obrázek Rychlých šípů.
Za získané body vybírají týmy na speciálních místech sladkosti. Totiž, když se to vezme kolem a kolem, znáte lepší odměnu za hru než něco, co hned na místě sníte? Kus dlabance udělá radost vždycky, sladké přijde na výpravě vhod, i když pořádný kus slaniny taky není k zahození. Místa se sladkostmi se nacházejí v těsné blízkosti louky a týmy je hledají podle popisu a fotografie.
V osm rozcvička, snídaně, kolem deváté hodiny kluci vyrážejí do akce, pravidelně pak procházejí táborem, aby si vyzvedli kartu další vesnice, případně se najedli. Dospělí na louce také nezahálejí. Pracovní tým ve složení Šéma, Jéža, Tkanička, Radek, Lachtan, Honza, Křeček nastoupil v devět na ranní šichtu, která plynule přešla v odpolední a skončila po šesté večer. Nejdřív Šéma s Jéžou vyměňují popraskané tašky na střeše boudy (Radek je mistr v házení tašek pokrývačům na střechu, to totiž musíte zatraceně umět), Křeček staví sněmovní oheň a vyrábí fakuli. Další úkol ? připravit zásobu dřeva na Zimní sněm a Sraz oddílů, aby přes léto pěkně vyschlo. Tkanička už na Traperce s některými lidmi vytahal stromy naplavené do potoka, Šéma je teď řeže motorovkou a Jéža s Honzou jako pomalí kováři je štípou pomocí sekery jako klínu a kladiva. Největší úkol na konec ? zabránit vodě potoka, aby podemílala břeh u boudy. Chce to jen maličkost – vyvalit balvan průměrné velikosti ze středu koryta potoka a dokutálet ho ke správnému břehu. Nebo ho rozbít ? samozřejmě! Šéma se o to pokouší a skutečně se mu podařilo kus kamene urazit, ale dál to nejde. Přitom přece stačí chvíli hmatat a najít to správné místo. Znáte film Venkovský učitel? Stačí ťuknout na to správné místo a kámen se rozletí na kusy. Tak my jsme to správné místo nenašli.
Čili kmínek smrku jako sochor a páčit a podkládat a zase páčit. Občas někde něco rupne, občas něco někomu přiskřípne nohu, jde to, ale dře to. A to pořádně. Po dvou třech hodinách je kámen na místě. Dal zabrat. Ještě vyměnit kůly u dřevěné ochranné stěny z klád, uklidit nařezané dřevo, odvozit rozbité tašky.
Celý den váháme, jestli bude pršet, předpověď počasí nebyla nijak skvělá a jsme vděčni, že pořád ještě neprší. Večer před sněmem všechno nasvědčuje tomu, že to přijde a že to bude pořádný fofr. Ale zatím boty nezouváme, i když se zdá stále více, že, na rozdíl od známého rčení, brod už k naší smůle není daleko.
Zapalujeme sněmovní oheň, vyhodnocujeme bodování jednotlivců a družin a stoprocentní docházku na výpravy (Biggles a Salám stále drží stoprocentní docházku od vstupu do oddílu, čtyři období za sebou, čili rok a čtyři měsíce, mají stoprocentní docházku na výpravy Ondra a Králík). Čtu legendu k letošnímu Stínu smrti a další kousek Záhady hlavolamu a stále ještě neprší. Sněm je skončen, kdo chce, jde spát, kdo chce zůstává, na obzoru ze všech stran blesky, ale tady klid a sucho. Máme štěstí, nakonec jen pár kapek v noci.
Spíme do devíti, snídáme, uklízíme, balíme. V pátek jsem teplotu v Praze odhadoval na 25 stupňů, v neděli je tak patnáct, kouří se od pusy, jedním slovem, pěkná kláda. Kdo má kraťasy, těší se do vlaku. Ve vlaku je naštěstí teplo, jen to čekání na přestup v Táboře bylo k nevydržení.