Po dlouhé době vyrážíme do Železných hor. Spíme na skautské základně v Čáslavi. Je to rozsáhlý areál – domek s klubovnami a velkým sálem, v němž je krb a koberec, velké travnaté hřiště a spousta místa kolem. Ve velkém sále spíme.
Velký oddíl má pro letošní Pochod drsných mužů smělý plán: pokusit se pod vedením Radka ujít 100 kilometrů. Radek už má zkušenost ze dvou stovek, které zdolal. Jedna z nich byla legendární Krakonošova stovka v Krkonoších, kterou společně s Honzou urazili ve slušném čase 18.10.58. V pátek po příjezdu se proto ubytováváme a snažíme se jít brzo spát, většina lidí z velkého oddílu se chce s o stovku pokusit a vyrážet se bude už před čtvrtou ráno. Krátce po startu Tkanička umisťuje první foto na facebook. Z osmnácti bodovaných lidí velkého oddílu, kteří jsou na výpravě, jich vyrazilo ráno ve čtyři čtrnáct. Z toho mám radost.
Já a Honzina vycházíme ráno v půl deváté se zbylou čtveřicí z velkého oddílu a patnácti vlčaty. Vlakem jedeme do Třemošnice, kde máme sraz s ranní partou. Chvilku hrajeme před nádražím v Třemošnici v parku hry a už je velký oddíl na obzoru. Zbylí členové velkého oddílu se připojují na trasu, s námi s vlčaty naopak zůstává Piškot, který si nepříjemně rozedřel stehna a další část trasy s velkým oddílem by nemohl absolvovat. Velký oddíl neztrácí čas a pokračuje v tempu, my s vlčaty jdeme po turistické značce směrem na hrad Lichnici. Po cestě hrajeme želvičky a nepřítele, pak vystupujeme strmou roklí do vesnice pod hradem. Na hradě je kupodivu už v tuto roční dobu paní průvodkyně, která nám rozdává obrázky s rekonstrukcí hradu, podává nám obsáhlý výklad a půjčuje nám baterku, abychom si mohli prohlédnout sklepy. Obědváme a děláme mezišestkový závod v běhu do kopce ve strmém hradním příkopu.
Velký oddíl zatím pokračuje v boji s kilometry a průběžně tento boj dokumentuje na facebooku. Ve čtyři hodiny ráno pochopitelně nejeli z Čáslavi vlakem, kde by se v tuto denní hodinu taky nějaký vlak vzal. Šlapali přes Ronov nad Doubravou (zde skupinové foto před klubovnou místních skautů, kde jsme kdysi spali také na Pochodu drsných mužů a Sirka s Hanušem zde tenkrát stovku poprvé v historii oddílu zdolali).
14.31 – velký oddíl je v polovině trasy a dává další foto na facebook. Milé a povzbuzující jsou podpůrné komentáře na facebooku od těch, kteří akci sledují. Počasí není úplně ideální, i když neprší, za což jsme velmi vděčni. Je dost citelná zima, což nám s vlčaty nevadí, ale klukům na trase vzhledem k jejich únavě asi ano. S vlčaty pokračujeme do lesa kousek za hradem. Zde hrajeme Blokádu – velkou hru s kartičkami a papírovými míčky. Pak sestupujeme údolím podél potoka zpět do Třemošnice. Po cestě zbývá čas ještě na pár her.
Jsme opět v Třemošnici, kde se k nám podle ranní dohody připojují po zhruba šedesáti kilometrech (počítáno od ranního startu ve čtyři hodiny) ti, kteří už nemají síly pokračovat v pochodu. Na trase stovky zbývají Ondra, Jacob, Mabe a samozřejmě Radek, Tkanička a Lachtan. Šestka nejsilnějších jde dál, my jedeme vlakem zpět do Čáslavi. Někteří z velkého oddílu jsou značně unaveni.
Vaříme večeři pro vlčata, zatápíme si v krbu a na koberci hrajeme oblíbené kraby stejně jako na podzim v Kralupech. Poslední šestice nejstatečnějších se objevuje po deváté večer. Tkanička komentuje na facebooku: ?Tak bohužel, letos to nevyšlo. 70 km za 15 a půl hodiny je slušné, ale na zbylých 30 km již nezbyly síly. Děkujeme všem, kteří nás podporovali a slibujeme, že se příští rok polepšíme.? Za sebe musím říci ? všichni podali velmi dobrý výkon. Citelná zima, poměrně náročný terén a hlavně: sto kilometrů se velmi těžko urazí, pokud jdete větší část trasy ve velké skupině. Síly totiž neubývají ani tak s přibývajícími kilometry jako spíše s rostoucí délkou doby, po kterou jste na trase. Ve větší skupině jsou nutně rozdíly ve výkonu a nic neunavuje tolik jako čekání nebo nutnost jít menší rychlostí, než na kterou člověk momentálně má energii. Ideální sestava na podobné akce je dvojice,trojice, možná čtveřice či pětice lidí, jejichž výkony jsou srovnatelné. Pak můžete celou dobu jít, příliš často nezastavovat a zvolit své optimální tempo. Ještě jednou tedy ? všem zúčastněným, kteří ušli 60 i 70 kilometrů, patří můj obdiv. Radkovi pak velký dík za přípravu akce a naplánování trasy.
Letošní Pochod drsných mužů jsme zarámovali krátkou četbou z deníku pražských skautů ? Dunajčíků, kteří spluli v létě 1925 za 40 dní Dunaj z Bratislavy k Černému moři. Některé údaje z deníků o rychlostech a denních uražených vzdálenostech působí až fantasticky, zdá se, že veletok nemusí být vždycky línou řekou jako je Vltava pod Karlovým mostem .
V neděli relaxujeme, také se mění čas a máme o hodinu méně na spánek. Využíváme hřiště v areálu na fotbal a Angličany a Skoty. Tkanička v pátek na cestu z nádraží do klubovny rozdělil vlčata mezi členy velkého oddílu (každé vlče si vybralo svého člena velkého oddílu), aby zvlášť nejmladší vlčata měla zajištěnu případnou pomoc s batohem a podobně. Zároveň bylo úkolem dvojic vyměnit si o sobě navzájem po cestě co nejvíce informací. Teď v neděli na hřišti pořádá Tkanička s Radkem přehlídku získaných informací: jednotlivé dvojic předstupují a zodpovídají Tkaničkovy a Radkovy otázky ohledně jejich protějšků. Některé odpovědi pobavily.