Využili jsme pozvání našeho spřáteleného oddílu Ostrá sekera a vydali se do Kostelce nad Orlicí. Po cestě jsme pochopili míru obětavosti Ostré sekery, když každoročně přijíždí do Prahy na náš jednodenní Krhnaj. V pátek jsme přestupovali třikrát – poprvé v Pardubicích, pak v Hradci, pak v Častolovicích. V neděli stačily dva přestupy. Skautský areál v Kostelci je docela rozsáhlý ? několik chat asi 10 minut cesty od nádraží Kostelec město. Ubytováváme se celkem ve čtyřech chatách, ve dvou větších vlčata a mladší členové velkého oddílu, v jedné malé rádci a někteří starší, v poslední, kde je zároveň kuchyň a jídelna, spí dospělí a roveři.
Ráno vstávají nejdříve vlčata. Hraju s nimi hry v areálu, když náhle se mezi chatami vynoří postava našeho kamaráda Řešetláka, který s námi v oddíle strávil několik let. Teď je v bohatýrském věku 65 let. Setkání je to zcela nečekané a navíc zcela náhodné. Zvláštní je, že v Praze jsme se nepotkali celé roky. Řešetlák je tu u svého kamaráda a šel ráno okouknout místo, kde má příští týden probíhat burza skautských sběratelů. Velký oddíl se budí asi o hodinu později a zahajuje jako vždy rozcvičkou jen v trenýrkách. Otužilost se v životě určitě neztratí a hodí se třeba na některé z oddílových vod. I zkušený vodák se občas nedobrovolně koupe, obvykle je to rychlé a nečekané a voda třeba v Otavě bývá pěkně studená.
Vlčata vyrážejí na samostatnou trasu s hrami, kterou vyprojektoval Ondra. Jde s nimi ještě Vašek a já. Velký oddíl jde na Pochod drsných mužů. Základnu opouštíme společně, vlčata jdou na vlak, velký oddíl vyráží pěšky podél Orlice. Trasa pochodu je letos naplánována klasicky, tak jak bývalo zvykem v prvních dobách, tedy bez vracení se na základnu během dne. První skupina má možnost vzdát a vrátit se pod vedením Medvěda, druhá pod vedením Lachtana, finiši šéfuje Tkanička. Celodenní okruh pěkným okolím je zpestřen cestou podél přísně střeženého vojenského objektu (Šutr by podal přesné informace o jeho určení, myslím, že je to nějaký muniční sklad), krásné počasí, jaro se naplno probudilo.
S vlčaty popojedeme vlakem do Potštejna, nejdříve jdeme na malou zříceninu Velešov, poté stoupáme na Potštejn. Hrad je ještě zavřený, památková sezóna začíná později, fotíme se a obědváme u brány.
Šlapeme přes lesy na Litici, pochod prokládáme hrami. Ušli jsme pěkných 15 kilometrů. Z Litice se vracíme zpět do Kostelce opět vlakem. Vaříme večeři pro vlčata ? sekanou s bramborem, vlčata škrabají brambory, Vašek peče sekanou. Hrajeme hry ve vytopené jídelně, kde jsou příjemná krbová kamna. Přes den je teplo, ale po západu slunce přece jenom cítíme, že je teprve březen. Postupně se vracejí jednotlivé party velkého oddílu. Všichni sedí v jídelně a večeří. Celkem rádi si jdeme po namáhavém dni lehnout, noc bude navíc o hodinu kratší kvůli přechodu na letní čas.
Ráno vstáváme, balíme, uklízíme, jdeme na vlak.
Závěrem letošní skóre:
Letošní Pochod drsných mužů zdolali Tkanička, Šutr, Tintin, Šáša a Šákul. Délka trasy 65 kilometrů. Skupina číslo 2 urazila trasu v délce 55 kilometrů, skupina číslo 3 trasu v délce 45 kilometrů. Na výpravě proběhla soutěž oddílových deníků. Hlasováním všech účastníků výpravy byl jako nejlepší vybrán Králíkův deník.