Osmý ročník obnovených srazů oddílů v režii Poutníků se konal na jejich tábořišti v Zátoce pláňat u Keblova. Známe to tady, zažili jsme tu Sraz oddílů Hunger Games 2015 a pak jeden ročník Válek o Kvrdlo. Jsme tu tedy už potřetí. Poutníci zvolili ústředním tématem srazu básnickou sbírku Kytice od Karla Jaromíra Erbena, v něhož se mistrně převtělil jeden z vedoucích Poutníků  Mates.  Celkově  se srazu zúčastnilo zhruba 150 lidí z 8 oddílů:  Poutníci, Krhúti, Sportíci, Tuláci, Ginkgo, Koníci, Stopa a Mopíci.

Dopravu řešily oddíly různě, my vzhledem k tomu, že nás jelo kolem čtyřiceti, jsme objednali autobus od vlaku z Benešova. Z Prahy vyjíždíme za poměrně horkého počasí, dívám se ve vlaku z okna, stmívá se a temný obzor je co chvíli osvětlen bleskem slušné velikosti.  Zdá se, že nás něco čeká. Vjíždíme do benešovského nádraží a v tu samou chvíli se spouští prudký déšť.  Stříšky nad nástupišti nejsou nic platné, protože spolu s deštěm přichází i vítr, či spíše vichr, který stáčí proudy padající vody do všech možných směrů. Z vlaku rychle vybíháme do podchodu, tam v suchu vymýšlíme strategii přestupu do autobusu tak, abychom utrpěli co nejméně ztrát. Autobus stojí na přesně protilehlé straně budovy, běžím rychle v prudkém lijáku po ulici k němu, abych se zeptal, zda je možné popojet blíž k nám. Není, je tam prý zákaz stání. Takže výsadek do deště po družinách, tak aby běžící mohli rovnou skákat do autobusu a nestáli frontu v dešti u dveří.

Během cesty autobusem naštěstí déšť ustal a na nástupu v Keblově na návsi už jsme v suchu. Šlapeme na tábořiště, stavíme, jdeme spát. Déšť se v noci ještě několikrát vrátil, ráno je zima, ale neprší.

V devět hodin je Sraz oddílů 2018 zahájen nástupem, pokřiky oddílů a vztyčením srazové vlajky. Poté k nám poprvé promluvil Karel Jaromír Erben. Požádal nás, abychom jeho dílo Kytice roznesli do všech koutů světa – týmy rozesílaly  Kytici po různých schránkách a na poště jim pošťačka Bláťa razítkovala doručenky. Za správné doručení týmy získávaly herní peníze. Celkem bylo ve hře deset týmů sestavených napříč oddíly, každý z týmů měl jméno podle jedné básně z Kytice. Odpoledne týmy rozmnožily získané peníze  ve hře Piráti, kde po moři rozvážely různá literární díla, v přístavech je  prodávaly nebo nakupovaly a přitom byly ohrožovány pirátskými loděmi, které  představovali nehrající vedoucí a roveři z jednotlivých oddílů.

Večerní srazový oheň skvěle konferovali Králík a Karatista. Povinným tématem scének oddílů byly jednotlivé balady z Kytice. Krhútům byla přidělena úvodní báseň sbírky Kytice, ztvárnili jsme ji  důstojně (s pomocí od Poutníků zapůjčené kosy, hudební podbarvení zajistil Salám), naše scénka samozřejmě plynule přešla v Kozu, kterou prostě není možné nezahrát.  Ostatně i Ginkgo Kozu ve své scénce zmínilo.

V neděli na závěrečném nástupu Poutníci pořídili  skupinovou  fotografii všech účastníků ve  tvaru srdce, rozloučili jsme  se opět pokřiky jednotlivých zúčastněných oddílů.  Další sraz pořádá oddíl Sportíci, který statečně zvedl bílou rukavici hozenou při závěrečném nástupu do ringu tajemnou černou postavou.