Statek  Želichov u vesničky Holčovice – zvlášť pro vlčata docela velká výzva. Přece jen pár kilometrů od Prahy to je.  Ale sežeňte  ubytování pro padesát lidí s místem pro uložení kol v rozumné vzdálenosti a na správnou stranu od Jižního Města, abychom půl dne nejeli přes Prahu. Směr na Starou Boleslav už se nám trochu okoukal, tak zkoušíme jinam. Hlavní nevýhoda oproti Boleslavi  je zřejmá – tam je to pořád po rovině, tady se nejdřív stoupá od Průhonic do Pyšel, pak se sjíždí do Čerčan a opět nepřetržitě stoupá, protože  Holčovice jsou na nejvyšším bodě v celém širokém okolí. Máme před sebou kolem 60 kilometrů, takže se ráno snažíme vyjet co nejdřív. V půl desáté, po rychlém nástupu, naložení  batohů a focení na FB už jsme na trase.

Je krásné podzimní počasí, s vlčaty šlapeme tou nejkratší  možnou cestou. V Čerčanech jsme v dobrém mezičase kolem 15. hodiny, u Tesca  dokupujeme zásoby pití a začíná závěrečný boj –  víceméně nepřetržitý stoupák v délce cca 20 kilometrů. Děláme, co můžeme,  ale často je to spíš na tlačení než na šlapání, občasné rovinky nebo dokonce sjezdy nám dodávají novou energii.  Jedeme na Mezihoří, Phov, Petroupim, Struhařov. Zezadu nás dostihnul velký oddíl, nějakou část trasy jeli odděleně na dva týmy, teď se sešli a šlapou společně. V Čerčanech prý obědvali  na nádraží, zřejmě jsme byli jen kousek od sebe, aniž bychom o sobě věděli. Velký oddíl nás předjel, pokračujeme na Dobříčkov, Roubíčkovu Lhotu, Postupice, Milovanice, Holčovice a Želichov. Na závěrečném stoupáku z Holčovic už je celkem tma, vydáváme se z posledních sil, najednou jsme na kopci na křižovatce a zbývá sjet jen pár metrů k osamělému statku, kde budeme spát. Velký oddíl už je asi hodinu na místě. Rozebíráme si batohy a jdeme se ubytovat do nóbl podkroví, kde budeme spát s vlčaty, velký oddíl spí na louce za statkem. Už mají rozdělaný oheň, staví Tarpy a vaří večeři. Vlčatům Vašek s Ondrou uvaří v kuchyňce.  Vlčata půl hodiny po příjezdu ožila a vypadají, jako by měla za sebou ne šedesát, ale šest kilometrů,  ale nakonec jdeme rádi v deset večer spát.

Ráno vstáváme, balíme, uklízíme, vlčata vyráží na malý a velký oddíl na větší okruh po okolí. Kolem druhé se všichni vracíme, odnášíme si věci na křižovatku nad statkem, kde jsme včera ani nemohli uvěřit, že jsme v cíli. Tady se bude autobus moci bez problémů otočit a v klidu tu naložíme kola na vlek, ve tři je autobus tady, nakládání celkem odsejpá, v pět jsme v Praze.

Díky patří Králíkovi, vrátil se odpoledne z čekatelského kurzu, ale nelenil a přišel nám pomoci skládat kola z vleku.