Očekávání poklidného průběhu této  výpravy bylo rozvráceno smrští událostí  během páteční cesty. První výluka z Byšic do Mělníka. I když máme potvrzenou skupinovou přepravu s rezervací míst, nestojí před nádražní  budovou  očekávaná Karosa, ale něco o dost menšího. Vešli jsme se, ale bylo to náročné. Naštěstí cesta trvala jen zhruba 15 minut. Horší je, že nakládáním do malého autobusu jsme se přece jenom chvíli zdrželi, taky  vlak měl už od Prahy zpoždění, teď stojíme na prázdném autobusovém nádraží  a  řidič, který nás přivezl, nic neví. Ukazuje se nicméně celkem jasně, že autobus, který měl v Mělníku navázat (navazující výluka trati Mělník – Mšeno), už odjel. Tkanička se pokouší dovolat na dispečink Českých drah. Po nějaké době zmatků se začíná rýsovat řešení. Pošlou pro nás náhradní autobus, musíme ale počkat zhruba 45 minut. Nakonec je z toho hodina a čtvrt, ale autobus je nakonec tady a je to stará dobrá a hlavně velká Karosa.  Jedeme nocí po malých úzkých silničkách, dvakrát musí autobus prudce brzdit, protože se po silnici prochází daněk.

Sláva, konečně náměstí ve Mšenu, nezvykle teplá noc  a před vlčaty pěkných pár kilometrů. Nástup, pokřiky, velký oddíl odchází s batohy na zádech směr tábořiště pod Pokličkami, vlčata nakládají batohy k Máčkovi do auta, oblékají reflexní vestičky  a vzhůru do Vidimi. Pod Pokličkami se potkáváme s velkým oddílem a pak to řežeme lesy, loukami a vesničkami ve velmi slušném tempu 4 – 5 km za hodinu. Ve Vidimi nás vítá útulná patrová roubenka (jmenuje se Dům zaniklých řemesel), rádi si jdeme lehnout a v sobotu spíme až do půl desáté.   

Velký oddíl  v sobotu podniká okružní trasu  Kokořínským dolem a navečer přichází za námi na Vidim. Program vlčat řídí Ondra, pomáhají mu Šákul a Tintin. Hrajeme hry v lese v těsném okolí chalupy, jdeme na dřevo, v šest večer se stmívá, sedíme v kuchyni u velké pece, Šákul s Vaškem uvařili večeři, hrajeme píšťalku a Městečko Palermo.  

V neděli vlčata vstávají v osm hodin, hned po rozcvičce balí a uklízí, aby se mohla opět bez batohů vydat na cestu do Liběchova. I dnes je nádherně, po cestě prolézáme bunkry a posed a trháme trnky. Velký oddíl vyrazil z Vidimi v plné polní krátce před námi, po cestě jsme je v jednom místě s vlčaty dohnali, když prozkoumávali  zříceninu místního malého hrádku. Znovu jsme se sešli až na nádraží v Liběchově, tentokrát jedeme bez výluk až do Prahy.