Letošní Krhútské hory ve srovnání třeba s loňskými probíhaly celkem dobrodružně. V minulých letech jsem míval často před odjezdem obavy, zda bude dost sněhu. Letos mě strach o to definitivně opustil někdy tak ve středu před odjezdem. V tu dobu Jizerské hory hlásily tisíce domácností bez elektřiny, neprůjezdné silnice, v Jablonci stav ohrožení a tak dále a tak všelijak podobně. Volal jsem proto ve čtvrtek večer do pensionu, kde měl být ubytovaný náš pan řidič, zkušení majitelé mě ujišťovali, že na zdejší poměry se neděje nic mimořádného, co by nezažívali každou chvíli. Každopádně Tkanička dokoupil v pátek ke dvěma připraveným lopatám další dvě a v určený čas jsme večer vyrazili.
Cesta proběhla v klidu a bez komplikací, Máček s Vaškem, kteří jeli napřed osobními auty, domluvili pro autobus parkování jako obvykle u Švýcara, stačilo jen odházet sníh a vše bylo OK. Doprovodil jsem pana řidiče do penzionu a vrátil se do chaty. Mírně sněžilo. Závěje kolem chaty nebyly větší než jsme pamatovali z některých minulých let.
Ráno startujeme podle dohody, předcházela samozřejmě rozcvička a snídaně. Je zataženo, žádné modré nebe ale ani nějak zvlášť ošklivo. Běžkaři se rozdělují na tři party, autobus nás vyvezl do Polubného jako vždycky, takže začínáme na Václavíkově studánce. Přes den se pak občas potkáváme. Já s Nánou máme nejmladší vlčata, urazili jsme nějakých 15 km, Želva upadl asi čtyřicetkrát, přesné číslo si nepamatuji, on si to ale pečlivě sčítal. Chrti Tintin, Věra a Králík nachrtili něco kolem třiceti, prostřední tým s Vaškem, Máčkem, Tornádem a Jéžou něco mezi dvaceti a třiceti. Všechno probíhalo zcela standardně.
Ne tak u sjezdařů – projektovaná cesta na Paseky zkrachovala kvůli cizímu autobusu ve škarpě – vypadalo to, že ho budou tahat několik hodin, takže jinudy. Objížďka ale také selhala, autobus se v úzkém místě nevytočil, i když náš pan řidič je velmi zkušený a dokáže nebývalé věci. Tak tedy zpátky na Říčku. Ale ouha, v okamžiku, kdy kluci nakoupili celodenní permanentky a sjeli poprvé dolů, vypadla v celé lokalitě elektřina. Nezbývalo než se vrátit do chaty. Sotva se všichni zuli z bot, zahlédl někdo oknem, že vlek na Říčce se rozjel, sláva, jen to zouvání a obouvání jsme si mohli ušetřit. Pak už šlo naštěstí i na sjezdovce všechno hladce.
Co dál? Večeře, promítání Hvězdné brány – to bude letošní etapovka, kolem desáté jdeme spát.
Na neděli jsme vytvořili plán Paseky. Když to nešlo v sobotu, půjde to aspoň v neděli. I běžkařské týmy nápad vítaly, než se jako každý rok šmrdolit na Soušské silnici, je lepší vyzkoušet trasy v okolí Štěpánky. V sobotu kolem desáté večer nebo možná i dřív, to už si nepamatuji, začalo hustě sněžit. Sněží celou noc, k ránu vypadla elektrika. Probouzíme se tedy do tmy nebo spíše přítmí, kvůli výpadku elektriky také nejde čerpadlo, tudíž není voda, nemůžeme se mýt, ale hlavně nejdou splachovat záchody. Naštěstí co pít máme. Na snídani je naplánované mléko a navíc Ajax ještě večer uvařil v elektrické várnici čaj. Aktuálně tedy až na nesplachující záchody nejsme ohroženi. Prognóza na cestu autobusem vypadá poměrně divoce, nic není prohrnuté, zmatek, do toho se po silnici chaoticky motají osobní auta, jejichž řidiči nejsou na situaci vůbec připraveni. Sjíždíme autobusem na hlavní silnici z Tanvaldu, ta je naštěstí protažená, mokrá, ale úplně bez sněhu. Hraje nám do karet, že nemrzne, stále ale sněží. U motorestu v Příchovicích je to už opravdová kalamita se vším všudy, hromady sněhu, zmateně pobíhající lidé, zahrabaná auta, mezi tím zoufale krouží malý traktůrek s pluhem, který se snaží trochu vyčistit parkoviště, závěje a hromady nahrnutého sněhu místy přes dva metry vysoké. Běžkařské týmy vyskakují rychle z autobusu, abychom tu neblokovali dopravu. Autobus pokračuje na sjezdovky do Ski areálu Paseky.
My běžkaři šlapeme směrem ke Štěpánce. Běžkařské stopy jsou beznadějně zaváté, kolik sněhu přes noc napadlo, to si netroufám odhadnout, snad 30 centimetrů, i na lyžích zapadáme do půli lýtek, mlha, chumelenice. Stoupáme šikmo přes pláň k cestě na Štěpánku. Je to jak polární expedice. Pod Štěpánkou je to už lepší, ledacos je projeté, jsou tu i stopy, máme ale už dost málo času. Jedna parta se jde jen tak na chvilku podívat po běžkařských stopách, druhá parta sundává lyže a šplhá nahoru k rozhledně. Důstojným závěrem je dlouhý sjezd prakticky až na parkoviště, kde nás naloží autobus, volíme částečně jinou cestu, která je projetá, takže to docela sviští.
Autobus se sjezdaři přijíždí, nakládají nás a jedeme nazpátek, vyjet k chatě se ale už nepodařilo hlavně kvůli neukázněným řidičům , kteří blokují silnici. Nevadí, je to jen něco před kilometr a ráno si prozíravě, když viděli to kalamitu, všichni sjezdaři donesli do autobusu pohorky. Takže vyzout z přeskáčů, lyže nechat v autobuse a šlapeme nahoru pro batohy. Časově je to v limitu, nejsme tedy nijak znepokojeni, Ajax, který přijel jen na sobotní večer, lyžovat v neděli nešel a celé dopoledne likvidoval v chatě škody vzniklé díky výpadku elektřiny. Proud naštěstí po půl druhé pustili, stíháme tedy pohodlně i spláchnout záchody, vytřít, vysát a umýt nádobí. Dojídáme vánočky od snídaně a s batohy šlapeme zpět k autobusu. Silnice na Tanvald, Železný Brod, Turnov a Prahu je čistá, návrat byl projektován na 17:30, 17:38 jsme u klubovny.
Hlavní a největší zásluhu na zdaru této akce má náš pan řidič.