Nebeská Rybná je lokalita, kterou jsme s oddílem navštívili úplně poprvé. Návrh jet právě sem vzešel od Karatisty, který měl na starosti program této výpravy  pro  velký oddíl. Jedinou nevýhodou Orlických hor je, že se vlakem docela projedete. Vyrážíme z Prahy přes Hradec Králové do Rychnova nad Kněžnou, dál už bychom se v pozdní páteční hodinu vlakem nedostali, máme tedy objednaný na posledních zhruba 20 kilometrů cesty autobus.  Sympatický pan řidič už nás před nádražím vyhlíží, v poklidu nasedáme od autobusu a jedeme. V Praze už je jaro a i tady v Rychnově už je sníh pryč. Podobnou situaci očekáváme i v Nebeské Rybné, jsme ale velmi překvapeni (ti , kteří si vzali jarní oblečení, jsou překvapeni  velmi nemile, já si gratuluji, že jsem neopomněl dvě mikiny a kulicha). Z Rychnova autobus stoupá a podél silnice vidíme nejdřív zbytečky závějí, pak malé závěje a nakonec  v Nebeské Rybné normální závěje. Kolem chaty sněhu není málo. Chata je vlastně zrekonstruovaná  patrová chalupa z konce 19. století.  Stojí pod  strmým  svahem a vstupuje se do ní půdou, na kterou se dostanete po můstku ze silnice.

Po otevření dveří do domu nezačneme tedy stoupat po schodech nahoru, jak to máme nacvičené z domova, nýbrž sestupujeme  do prvního patra a pak do přízemí. Tkanička a Lachtan jdou obhlédnout vnitřní prostory, aby rozhodli,  kdo kde bude spát, po sestupu od přízemí jsou ale nemile překvapeni. Na záchodech a v umývárně je potopa, protože parta, která tu byla před námi (před týdnem, před čtrnácti dny  – nevíme), nechala při odjezdu protékající záchod a nevypnula vodu. Nebudu popisovat další podrobnosti spojené s tím pádem přeplněnou žumpou  a  jak se vše řešilo. Nechte si vyprávět od Tkaničky, Lachtana nebo Králíka. Nakonec jsme tedy ubytováni, záchody vytřené, kamna roztopená, můžeme jít spát.

V sobotu vstáváme v osm, snídaně, rozcvička a v devět už vyrážíme směr hřeben Orlických hor. Sněhu je až dost, místy zapadáme po kolena, na zasněžených loukách potkáváme běžkaře. Po prvních pěti kilometrech vidíme, že hřeben s bunkry je pro vlčata za současného stavu cest nedosažitelný. Odpojujeme se tedy od velkého oddílu a přes Říčky a Julinčino údolí se stáčíme zpět do vnitrozemí. Hrajeme celodenní velkou hru na téma skauti v době války a jejich účast v odboji. Čteme klukům o skautské Zpravodajské brigádě a jejích akcích, etapy jsou inspirovány jednotlivými přečtenými příběhy. Za umístění v etapách dostávají týmy kartičky s fotografií odznaku Zpravodajské brigády (mimochodem, její členové jsou připomenuti na pamětní desce na Masarykově nádraží). Velký oddíl postupuje dál na hřeben k bunkrům  a na rozhlednu na Anenském vrchu, letošní Krhútské hoře. Tam je sněhu ještě více  a obtíže cesty úměrně tomu vzrůstají.

Večer se všichni scházíme opět v chatě, sedíme u kamen, večeříme, hrajeme hry ve velké jídelně v přízemí. Na všech jen trochu použitelných místech kolem kamen v jídelně i v prvním patře rozvěšujeme oblečení a rozkládáme boty, aby všechno do zítřka uschlo. Naštěstí je na tyto situace chata zařízená, jsou tu různé přenosné sušáky, takže oblečení a boty všech lidí (jen nás přes čtyřicet) se podařilo rozmístit.

Někteří starší budou spát pod stany venku. Původní idea (dokud jsme situaci hodnotili z pohledu jarní Prahy) byla popojít se stany někam blíž  k hřebeni, aby přespávající užili aspoň trochy sněhu. Teď je ale všechno jinak, na louce před chatou bude dobře půl metru souvislé pokrývky. Jít někam dál je naprosto zbytečné. Noc pod stanem proběhla poklidně a ke vší spokojenosti. Do programu večera si Tkanička, Lachtan a Králík si přidali jako speciální quest další práci kolem odpadů a žumpy. Naštěstí netušili, co všechno je čeká ráno, až budou po vesnici hledat hlavní uzávěr vody do chaty a až se budou pokoušet vodu v chatě zavřít (nakonec se to naštěstí podařilo).

Ráno spíme hezky do devíti, tak to má být. Vstát, rozcvička tentokrát jenom vevnitř  (než bychom rozebrali hromady bot kolem kamen, trvalo by to půl hodiny), snídaně a rychlé rozdělení, co kdo udělá. Je potřeba sbalit, pomoci s balením vlčatům, zamést nebo vysát všechny místnosti, uklidit kuchyň (nádobí jsme umyli ještě večer), vynést odpadky, doplnit zásobu dřeva u kamen, naštípat třísky na zátop pro další partu, vymést oboje kamna, rozdělit si všechny věci, které se sušily. Práce jde rychle, pochvala všem. V  jedenáct jsme nastoupeni před chatou a za chvíli šlapeme na vlak směr Rokytnice. Cesta jde tentokrát po silnici, takže do sněhu už zapadávat nebudeme. Tkanička s Lachtanem ještě zůstávají na závěrečné operace v chatě, chatu pak zamknou a doběhnou nás na trase.