Po mnoha letech jsme se vrátili na dolní tok Lužnice. Stav vody kolem minima, počasí průměrné.

Pátek  10 hodin ráno, Uhříněves, kamion mezi závorami, rána, vyřešeno. Naštěstí se nikomu nic vážného nestalo. Následuje totální kolaps.  Honzina s Tkaničkou začínají žhavit linky. Kolem poledne se jim podařilo sehnat autobus, který nás odveze z Prahy do Tábora. Nebyla to zbytečná panika, vlaky začaly jezdit až kolem půlnoci.

Z pátku na sobotu spíme u táborských skautů na Lužnické plovárně. V sobotu ráno v půl desáté se naloďujeme. Mírný noční déšť naštěstí přestal. První jezy jsou sjízdné, hurá. Proplouváme Táborem  a  pokračujeme dál, jde to, ale dře to. Žádné velké teplo, ale neprší, což je zásadní. Jedeme volným tempem, Stádlec, řetězový most, Lišky, pravý břeh, tábořiště. Já přijíždím za oddílem až v sobotu odpoledne, byl jsem se školou na kurzu. Vyhlížím asi hodinu právě tady na Liškách, kdy se objeví za zatáčkou první loď. Ticho, voda pomalu plyne, volavky, žloutnoucí listí, drobné rybky pod hladinou. Vyloďování, jdeme na dřevo, rozbalujeme se pod velkým přístřeškem na tábořišti, Tarpy stavět nebudeme. Večeříme, sedíme u ohně, Vašek hraje na kytaru. Jdeme spát. Ráno se nemusíme nijak moc stresovat, zbývá pár kilometrů. Tábořiště Říhovky, dobíráme pitnou vodu, za zatáčkou už vidíme bechyňský most Duhu. Přistáváme na pravém břehu, vykládáme bagáž. Následuje bodovaná hra – vybíjená v lodích na vodě se čtyřmi nafukovacími míči. Nakládáme lodě, převlékáme se,  jdeme na vlak, lépe nazváno retrovláček Bechyně – Tábor. Provoz na Prahu je už naštěstí plně obnoven.