Na letošní čtvrtý ročník Válek o Kvrdlo se vracíme do Chanovic, kde probíhal druhý ročník. Opět je na páteční noc zařazen z loňska osvědčený výsadek. Lišáci vystupují rovnou z vlaku v Jetenovicích s instrukcí dorazit co nejdříve do Chanovic k rybníku. Dostali mapu, oddílový mobil pro případ nouze a reflexní vesty. Před nádražím v Horažďovicích předměstí na nás čeká autobus, veze nás noční krajinou od vesnice k vesnici, aby vysadil na lokalitách Vrbno a Oselce/Chlumy postupně zbylé družiny. Vlčata autobus dovezl až do Chanovic na náves. Odtud šlapeme na základnu. Po cestě potkáváme Lišáky. Trvalo pěknou dobu, než autobus rozvezl Netopýry a Káňata, a tak Lišáci měli na zhruba sedmikilometrovou trasu poměrně dost času k dobru. Stopujeme ovšem čistý čas na trase, takže být první v Chanovicích na návsi nic neznamená (ostatně po spočtení časů družin se ukázalo, že Lišáci jsou ve výsadku až druzí za Netopýry).
Jsme na základně, ubytováváme vlčata, postupně přicházejí ostatní družiny. Při našem počtu je základna využita opravdu na maximum. Obsazujeme každý volný kousek místa, jdeme spát.
Cesta vlakem měla tentokrát neobvyklý rozměr – jeli jsme totiž z Prahy do Plzně pendolinem. Zabrali jsme celý jeden oddíl a vlakový personál zaujali do té míry, že steward se s námi vyfotografoval a stewardka nám v Plzni na rozloučenou přinesla hromadu bonbonů.
Sobotní budíček v osm hodin, rozcvička po družinách, po snídani se rozbíhají jednotlivé soutěže Kvrdla velkého oddílu i vlčat. Velký oddíl má tradičně na starost Vašek, disciplíny pro vlčata letos vymýšlel Tintin.
A co to vlastně byly ty války o Kvrdlo? Krhúti přišli do společné vlasti s praotcem Čechem, pokračovali pak pod nejasnou záminkou v pochodu kousek dále a tam se smísili s původním obyvatelstvem Mrtonohů v poměru 3:1,572. Praotec Čech měl několik synů, mezi nimi byl nejmladší Krhút. Zatímco všichni starší bratři a jejich potomci drželi basu, Krhúti se zcela osamostatnili. Krhútské náboženství je samorostlé: spočívá v kultu boha Lomikela, který jest jediným dokázaným bohem potrubí a kanálů. O povaze Lomikelově se vedly dlouhé teologické spory, ale většina krhútských bohoslovců se přiklání ke geniální definici Vratiprsta Choromysla Krombožince Lilibínského, že „není dobr ani zel bůh kanálů Lomikel“. Mýlil by se, kdo by se domníval, že Krhúti byli ušetřeni prudkých náboženských bouří, nikoliv nepodobných těm, které háraly Evropou. Krhútský učenec Větrolam Srdcehlas stává se prorokem Kvrdla, nového božstva, které může vzniknout třeba již zítra, ale také třeba až za deset tisíc let. Krhútští věrozvěstové pouštějí se do sporu o povaze Kvrdla, o níž nevíme vůbec nic, takže si za ni můžeme dosadit cokoliv a případně povahu tohoto božstva symbolizovat jakýmkoliv předmětem, který budeme poté uctívat jako symbol Kvrdla. Svár věrozvěstů trval nepřetržitě 68 dní a vyústil právě do Válek o Kvrdlo.
A jak dopadly ty letošní války? Ve velkém oddíle zvítězili Netopýři (v minulých ročnících to byla Káňata a dvakrát po sobě Lišáci), u vlčat už potřetí obhájila vítězství Modrá šestka.