Konečně krizový stav povolil a můžeme vyrazit na výpravu.  12. a 13. května jsme mohli mít  schůzky  poprvé od pozastavení činnosti, což bylo 11. března. Plnili jsme sice bodované hry a úkoly po internetu, ale to přece jenom není ono.

Výpravy jsou zatím povoleny jen jednodenní, bez přespávání, ale aspoň něco.  Velký oddíl vyráží na jednodenní vodu. Sjíždí Berounku z Berouna do Zadní Třebáně.  Není to žádná WW IV, ale, jak už jsem psal, jsme vděční, že můžeme vyrazit ven.  Do poslední chvíle nebylo jasné, co a jak bude nebo nebude povolené, museli jsme pak zareagovat velmi rychle a nabídka půjčovny Dronte, která má v Berouně i v Zadní Třebáni výdejní místa lodí, nám přišla vhod. Tkanička obvolal lidi z velkého oddílu, aby zjistil, kolik lodí bude potřeba, zamluvili jsme lodě, zaplatili a hotovo.  Je nás čtrnáct lodí, čeká nás čtrnáct kilometrů. Zvládli bychom víc, ale jinou trasu půjčovna Dronte nenabízí a na zařizování svozu lodí z místa mimo výdejnu nebyl čas.

Vlčata vyrazila na trasu připravenou Ondrou – z Berouna do Svatého Jana pod Skalou, přes Solvayovy lomy, Bubovické vodopády a Kubrychtovu boudu do Srbska.  Počasí nevypadalo podle předpovědi nijak moc valně a ráno skutečně pršelo. Když jsme ale v Berouně vystoupili z vlaku, déšť naštěstí přestal. Vlčata i velký oddíl jedou ráno stejným vlakem, ale sedáme si zvlášť, pořád totiž platí omezení na maximální počet lidí ve skupině.  Na nádraží v Berouně se pak potkáváme a opět loučíme.

Přes den vládne pohoda, protože očekávaný déšť se zpozdil, kolem poledne je chvílemi dokonce i sluníčko, kluci z velkého oddílu se na řece koupou a blbnou na lodích, vlčata obědvají v Solvayových lomech a prohlížejí si důlní vláček, který právě přijel s turisty.

Kolem třetí hodiny začíná drobně pršet.  Vlčata právě dohrála hry, velký oddíl pomalu doplouvá k cíli. Déšť nabírá obrátky. Velký oddíl doplul, vlčata scházejí údolím Bubovických vodopádů k Srbsku. Musíme sebou hodit, na klouzajících kamenech jsme se dost zdrželi a máme ještě dva kilometry před sebou, naštěstí to už bude po silnici z kopce vesnicí Srbskem k nádraží. Popoběhli jsme, není také proč moknout na cestě, když na nádraží bude střecha.  Jsme tu. Pod střechou rozdáváme na posilněnou sušenky, sundáváme mokré pláštěnky, vyndáváme suché roušky. Přijíždí vlak.

Za čtrnáct dní se těšíme na dvoudeňák.