Ve čtvrtek 3. prosince Junák obnovil běžnou prezenční činnost. Sice se spoustou omezení, ale i tak jsme rádi. Konečně. Poslední běžné schůzky jsme  měli  6. a  7. října. Ještě že jsme na podzim stihli tři výpravy – vodu velkého oddílu, sraz oddílů a kolovku. Dva měsíce jsme mohli mít jen online schůzky. Běžely dobře, ale je to přece jenom málo. Výpravy scházejí a taky si online těžko zahrajete fotbal nebo vybíjenou.

Hned v sobotu 5. prosince vyrážíme na výpravu. Je to narychlo, navíc stále platí omezení na maximálně 10 lidí v místnosti,  volíme proto jednodenní akci do blízkého okolí Jižního Města. Jen roveři pod vedením Králíka a Tintina jedou na celý víkend do Krhútského teritoria – na naši louku do Meziříčí.

Cílem výpravy vlčat je Milíčovský háj. Už jsem tu dlouho nebyl, takže jsem překvapen jeho rozsáhlostí. Strávili jsme tu celý den a zdaleka jsme ho neprošli. Jdeme pěšky od klubovny přes konečnou autobusů do nejzazšího cípu háje. Rybníky jsou kupodivu zamrzlé. Rozbíjíme led- koho by to nebavilo? Na velké louce (dalo by se na ní klidně tábořit) hrajeme hry (liščí ocásky, skládání obrázků), pak pokračujeme k altánu v lese, kde obědváme a opět hrajeme – tentokrát terénní Člověče, nezlob se. Směřujeme ke kopcům mezi Červenou školou a Kateřinkami. Na vrcholcích hrajeme další hry, nejlepší je překonávání lana – podbíháním, podlézáním, přeskakováním. Čas nás tlačí, musíme vyrazit ke klubovně. Také se už stmívá. Bylo to dobré, docházka vzorná – 25 vlčat.

Velký oddíl si vybral opačný směr – Botič, Pitkovická stráň, Dubeč  a zpátky ke klubovně. Náplň výpravy podobná jako u vlčat – hry, jen trasa je delší, přes 20 kilometrů. Je to potřeba, zdá se nám, že po dvou měsících distanční výuky ve škole všichni přibrali. Na Pitkovické stráni jsme před pětadvaceti lety pomáhali nějakou dobu s údržbou. Je to chráněná lokalita, kde rostou vzácné koniklece. Na jaře jsme místo schůzek nebo v rámci jednodenních výprav vysekávali trávu, vyřezávali trnky a šípky a opravovali ohradu. Dostali jsme  se sem po mnoha letech. O stráň se stará stejně jako tehdy Český svaz ochránců přírody, co jsme dělali ručně, zařídí teď rychleji a kvalitněji s křovinořezem.

Roveři v Meziříčí zažili v pátek sníh, v sobotu dopoledne ale postupně roztál. I tak stihli postavit sněhuláka výšky dospělého člověka a vyfotit se s ním. Škoda, že jsme nemohli být  v Meziříčí všichni na Zimním oddílovém sněmu. Aspoň, že mohla být jednodenní výprava. Snad už to bude lepší.